Letošní předvánoční koncertní turné po Japonsku začalo v noci z 21. na 22. listopadu 2019 srazem ve sborovém domečku a odjezdem na letiště Václava Havla. Po přestupu v Amsterdamu a dlouhém letu na dálný východ vystupujeme 23. listopadu 2019 před desátou dopolední místního času (+ 8 hodin ke středoevropskému času) v Tokiu.
10. 12. 17:30 SEČ: Jsme v Amsterdamu. Přiletíme ve 21:20 do Prahy, ke sborovému domečku přijedeme patrně ve 24:00

Fotografie jsou na fotoserveru.

22. listopadu 2019, pátek

8:40: Nastupujeme do letadla do Amsterdamu
10:50: Přistáli jsme bezpečně v Amsterdamu, let byl klidný, nad mraky jsme si užili sluníčka a svačina s holandským sýrem byla velmi příjemná.
14:00 Nastupujeme do letadla společnosti KLM do Tokia.
14:20: Sedíme v letadle společnosti KLM do Tokia.

23. listopadu 2019, sobota

02:00 SEČ: Jsme v Tokiu, je 10 hodin místního času (JST).

Hlavní město Japonska nás přivítalo deštěm. Vše ale proběhlo hladce – let, přistání, kontrola na letišti, vyzvednutí kufrů (máme opravdu všechny), setkání s průvodcem Yuki, cesta autobusem do Ichikawi i rozdělení do rodin.

Dnešní den máme volný, abychom se mohli definitivně adaptovat na japonský standardní čas (zkratka JST, + 8 hodin od SEČ). Poobědvali jsme v rodinách. Už cestou autobusem z Tokia do Ichikawi jsme si všímali, jak rozdílnou zemi a kulturu představuje Japonsko. Někteří z nás se následně i prošli malými uličkami s miniobchůdky a pididomečky, kde se pohybují vzrůstem proti nám očividně menší Japonci někdy jedoucí na „rodinných“ kolech, většinou však v autech, jakoby zepředu a zezadu ořezaných, která nezříka parkují doslova namáčknutá na zdech či vsunutá do mezer, kdy kolem sklopených zrcátek nebývá více než 10 cm místa. Tady je zkrátka volný prostor vzácností. Zítra už nás čeká první koncert, takže po večeři si ze slušnosti chvíli popovídáme s rodinami a potom už jdeme spát. Po noci strávené v letadle si vážíme možnosti vyspat se konečně v posteli.

Probouzím se vedle neznámých tváří. Kde to vlastně jsem? A jó vlastně! Sedím v letadle. Letuška nám zrovna nese asi dvacáté jídlo a obrazovka hlásí, že za hodinu přistáváme v Tokiu. Hlavně tady nesmím nic zapomenout. Po kontrole na letišti na nás už naštěstí čekají všechna naše zavazadla spolu s naším průvodcem Yukkim, jehož pohlaví nás poměrně překvapilo, protože jsme čekali ženu. Vyfotili jsme fotku a nasedli do červeného autobusu. Autobus nás dovezl přímo na nádraží v Ichikawě, kde čekali naše rodinky.
Moje „náhradní“ maminka mi už do Česka posílala emaily. Z nich jsem zjistila, že je to ta stejná, co mě ubytovávala před třemi lety. V davu ji vyhlížím, ale vůbec se nezměnila, takže jsem ji hned poznala. Zatímco v holčičce vedle ní jen letmo poznávám malou Hannu, která za ty tři roky nesmírně vyrostla. Paní mě objala a po pár vřelých uvítacích slovech jsme společně zamířili k autu, kterým nás náš „tatínek“ zavezl domů. Pořád stejně malý byteček s ještě menšími pokojíčky. Ichikawa je součástí Tokia, ve kterém je veliká koncentrace obyvatel a s každým metrem se musí šetřit. Náš byt je tedy sice malý, ale zato součástí komplexu budov o 22 patrech. U oběda jsme sledovali japonské reklamy, které jsou mimořádně vtipné, přičemž jsme si vyměňovali informace o našich sborech. S naším taťkou si ovšem moc nepoklábosíme, protože neumí anglicky a náš japonský slovník je založený zatím jen na pár základních frázích. Třeba jako „konichiwa“ (ahoj) a nebo „oterai wa doko desuka“ (kde jsou záchody). Odpoledne jsme se vydali na strastiplnou stezku vůči dešti až do pohádkového světa. Naše rodinka nás totiž vzala na takový lehký průzkum Tokyo Disney Resort, aneb tam, kde se prý sny stávají skutečností. Celý resort se velikostí dá přirovnat k menšímu městu. Závěr výletu: v Tokiu se nachází další menší Tokio. K večeři nás pan tatínek překvapil typickým japonským jídlem původem z Osaky – Takoyaki. To jsou takové kuličky z těsta v nichž se nachází překvapení v podobě chobotničky, nebo něčeho takového. Úplně jsem se přecpala. Teď už ale rychle spát!
Dobrou noc!
Strnadová, Svobodová

24. listopadu 2019, neděle

23. 11. 16:00 SEČ: Máme za sebou první koncert – v Ichikawě. Zítra se vracíme do Tokia a budeme vystupovat ve známé Nikkei Hall.

Zkouška, zkouška, zkouška, zkouška, koncert. Kdo by chtěl vědět o dnešním dnu víc, ať čte dál. Jsme nyní v Ichikawě. Po snídani v rodinách jsme se sešli v místní základní škole, kde působí dětský sbor, který v minulosti navštívil Hradec Králové. (Základní škola má v Japonsku jen 6 tříd. Navazuje na ni tříletá nižší střední škola a tříletá vyšší střední škola. Školní rok začíná 1. dubna.) V hale ve čtvrtém, nejvyšším patře jsme dostali dostatek prostoru i času pro zkoušení. Kolem poledne se k nám přidaly děti z místního sboru. Nacvičili jsme společné skladby pro večerní koncert.

Poobědvali jsme balíčky, které nám přinesli místní. Zvláštní hmota bez chuti tvarovaná do kuliček napíchnutých na špejli, to celé obalené v medu, řadě z nás moc nechutnala. Celé jídlo bylo laděno do sadka, asi abychom měly dost energie na zbytek dne. Po obědě jsme přešli do Ichikawa Public Hall se zajímavým a akusticky výborným sálem. I zde jsme chvíli zkoušeli a nacvičili jsme si i výměny mezi sborem, který stojí na pódiu, zatímco ostatní sedí v prvních řadách hlediště.

Koncert zahájil Kamagaya Boys & Girls Choir s velmi dobrou hlasovou technikou. Po jejich 20 minutovém vystoupení jsme se s nimi na pódiu vyměnili. V první části jsme posluchačům nabídli ve folklórních krojích úvodní část Smetanovy Pordané nevěsty následovanou Vltavou stejného autora. Po Largu Antonína Dvořáka a Hoj, jura, hoj Otomara Máchy přišla směsice lidových písní v úpravě Otakara Jeremiáše.

Po přestávce na pódium nastoupil nám známý Ichikawa Children’s Choir, ke kterému se na poslední skladbu přidal i sbor z první poloviny koncertu. Potom už byla řada opět na nás. Skladby běžely jedna za druhou v pořadí Gloria (A. Vivaldi), Favete linguis singuli (J. C. Vodňanský), Joy to the World (G. F. Handel), The Age of the Cathedrals (R. Cocciante), České vánoční koledy (J. Jirásek) a na konec Jingle Bells J. L. Pierpont). Nyní se k nám měly přidat oba japonské sbory, ale pořadatelé nás mile překvapili dárky a prosbou o přídavek. Potom už jsme mezi sebe přivzali i zbylé zpěváky a společně zazpívali Furusato a Ej, lúčka, lúčka.

Po koncertu jsme si krátce v šatně probrali koncert a potom se rozešli do rodin na večeři. Taky si musíme zabalit, zítra ráno se už vracíme do Tokia.

Krátké postřehy: V našem pojetí úzká ulice, kde by se autobusy tak tak vyhnuli, tady bez problému funguje jako hlavní silnice ve městě. Ulička, kam se naši řidiči sotva vejdou, je běžnou trasou pro cesty do práce, na nákup, na průjezd do jiné části města. Všude se pohybují cyklisté a chodci. Všichni jsou k sobě ale ohleduplní, každý raději počká a dá přednost jinému, než aby mohlo vzniknout nedorozumnění nebo snad hrozila kolize. Ohleduplnost, respekt, úcta – to charakterizuje Japonce nejen v osobním jednání, ale i na silnici. Nejen v tomto ohledu se od nich máme mnoho a mnoho co učit!

Nezapomeňte se podívat na nové fotky.

25. listopadu, pondělí

Ráno jsme se rozloučili s rodinami. Na programu máme dnes 2 vystoupení. Nejprve jsme v rámci družby zpívali v základní škole, kterou jsme navštívili i při poslední návštěvě před 3 lety. Dočkali jsme se velmi vřelého přijetí, po 40 minutovém koncertě si s dětmi zazpívali 2 společné písně, dostali jsme výborný oběd a řadu dárků, shlédli okouzlující ukázky z kultury, historie, sportu a života v Japonsku, které nám děti sehrály často i s českými titulky.

Nyní jsme už zpátky v Tokiu, ale vzpomínky na děti v nás stále rezonují. Během dne nás ještě čeká krátká návštěva císařských zahrad s fotografováním, ale hlavně vystoupení v Nikkei Hall.

05:40 SEČ: Ode dneška budeme několik dní trávit v Tokiu, kde budeme vystupovat mj. ve známé Nikkei Hall.
08:16 SEČ: Zkoušíme v tokijské Nikkei Hall.
10:20 SEČ: Za chvíli začíná náš koncert v tokijské Nikkei Hall.
12:15 SEČ: Koncert končí. Diváci byli nadšení a na japonské publikum až nezvykle spontánní. Rádi bychom se pochlubili nějakou fotografií, ale v tomto sále je fotografování přísně zakázáno. Přesto však pro vás fotografie nakonec máme. Sice pořízené přes zvukotěsné sklo, ale máme. Po koncertě následovala autogramiáda s neobvykle velikým zájmem. Jak je zde zvykem, fronta byla sice dlouhá a klikatá, ale organizovaná a bez předbíhání.
16:00 SEČ: Usínáme ve stejné olympijské vesnici, kde byla před 55 lety ubytovaná i Věra Čáslavská během své hvězdné olympiády v Japonsku r. 1964.

Krátké postřehy: Víme, že Japonci jsou proti nám celkově menšího vzrůstu. Co to však znamená v běžném životě? Tak třeba pan Chrobák se při průchodu dveřmi uctivě uklání, i když není komu. V koupelně a na záchodě se nám do hlavy podsouvají vzpomínky na sociální zařízení ze školky. Při čištění zubů je třeba se řádně předklonit. A vstát z toalety dá o něco více práce. V obchodech není třeba zvedat oči a přesto uvidíte všechno zboží. Pod některé stoly se nohama prostě nevejdete. Co děti ve škole přeskakují, to my jednoduše překročíme. Zdá se vám, že dveře nemají kukátko? Jen se podívejte mnohem níž a ejhle, je tam.

26. listopadu 2019, úterý

01:50 SEČ: Dnes jsme si trochu pospali a šli na snídani až v 8:30. Dopoledne máme volno, půjdeme se projít. Večer nás čeká koncert v Sakura Hall.
23:50 SEČ: Dorazily jsme na hotel po velmi úspěšném koncertu. Jsme příjemně unavení a jdeme hned spát.

Dnes byl dlouhý den, proto si na jeho popis budete muset chvíli počkat. Kromě ulehnutí do postele už dnes nic jiného nezvládneme.

Tohle vám asi nic neřekne – センター街 – že? Ale když se poví nejfrekventovanější křižovatka na světě, řadě z nás hned naskočí známé fotografie s přechody pro chodce po stranách i napříč křižovatkou, po níž se v jednom okamžiku valí stovky a stovky lidí všemi směry. Jmenuje se Center Gai (japonsky v latince sentá gai) a nachází se v tokijské nejrušnější čtvrti Shibuya. Byli jsem tam.

Po včerejších dvou koncertech jsme si dnes ráno chvíli pospali, šli na snídani až o půl deváté a v poklidném tempu pokračovali i dopoledne. Příjemná procházka parkem, kde správci hned odklízeli listí napadané mezi stromy a na cesty, nás dovedla ke známé studentnské uličce Takeshita a šintoistické svatyni Tógó, která se nachází v bezprostředním okolí. Po návratu do olympijské centra, kde spíme a jíme, jsme pobalili věci a vydali se do centra čtvrti Shiboya, kde se nachází krásný sál Sakura Hall. Plakáty jasně hlásají, že dnešní večer naplníme tento sál naší hudbou.

Cesta metrem i s jedním přestupem byla zpestřením zážitků z hlavního města Japonska. Chvíli jsme v Sakura Hall zkoušeli a potom se prošli asi 5 minut na onu známou nejrušnější křižovatku světa v centru čtvrti Shibuya. Sice nebyla dopravní špička, ale i tak je to zážitek pozorovat stovky lidí z každé strany, jak se ve stejný okamžik vrchnou do křižovatky ze všech směrů a začne kličkování a hledání místa pro průchod právě tím směrem, jak kdo potřebuje. Potom naskočí červená, znovu začne být vidět asfalt a bíle pruhované přechody a křižovatka opět patří na chvíli autům.

Na zkoušce před koncertem jsme se přivítali s mezzo sopranistkou paní Tomomi Mochizuki, která s námi zpívala japonskou skladbu o Hirošimě už v minulosti. Koncert se vydařil. Lidé během vystoupení plakali, vytleskali si tři přídavky a to dokonce i vestoje, což nás v této části světa opravdu velmi potěšilo. A to o to víc, že celý koncert byl nahrávám televizním štábem. Po koncertě následovala autogramiáda, o kterou byl neméně velký zájem jako včera. Sice jsme se kvůli tomu dostali do hotelu skoro o třičtvrtě hodiny později, ale jsme rádi, že je o nás takový zájem.

Únava z dnešního dne na nás v olympijském centru dolehla v plné síle a tak nezbývá, než jít rovnou spát.

Krátké postřehy: Tentokrát něco pro milovníky kávy a čaje: Při průchodu ulicemi se zdá, jakoby Japonci neměli z ničeho větší strach, než že by si nemohli dát kafe nebo čaj okamžitě v tu vteřinu, kdy na něj dostanou chuť. Pokud tu každých 50 kroků neminete jeden nebo dva nebo třeba i tři automaty na horkou kávu v plechovce nebo teplý čaj v lahvi, stojíte buď uprostřed dálnice nebo na nějakém hodně podivném místě. Abychom byli objektivní, nutno uvést, že tytéž automaty nabízejí jako doplňkový prodej i studené pití v umělohmotných lahvích.  Jednou jsme požádali hostitele o kávu. Žádnou nám neuvařil. Vyrazil ven na ulici a v mžiku byl zase zpět i s kafem pro každého.

Zítra máme volný den. To neznamená, že bychom lenošili na hotelu. Jeden den bez koncertu využijeme k prohlídce Tokia.

27. listopadu 2019, středa

01:00 SEČ: Máme volný den, který si užijeme v centru Tokia.

Dnešní den jsme trávili každý tak trochu po svém a přesto společně. O volném dnu bez koncertu jsme vyrazili do ulic velkoměsta. Během několika rozchodů jsme si ve skupinkách mohly sami zvolit, kam půjdeme a kolik času tam ztrávíme. Třeba jako v Ginze, hlavní obchodní čtvrti Tokia, kam jsme vyrazili metrem hned po snídani.

Opět metrem jsme se přiblížili i k místu našeho oběda do čtvrti Asakusa. Jídlo jsme si užívali a vychutnávali (málem i s pověstným japonským mlaskáním, jak moc to bylo dobré) ve velmi stylové restauraci Ninja Castle. V úchvatném prostředí jsme si pochutnávali na tradičním japonském kuřeti, jiní na sashimi s pravým kaviárem a někdo neodolal nabídce hovězího na kari. Obsluhovali nás „ninjové v černém“. Restaurace se nachází jen asi 5 minut od budhistického chrámu Sensoji, kam jsme pochopitelně také vyrazili a po pořízení několika fotografií ve sborovém oblečení jsme se po skupinkách opět rozešli strávit volný čas dle svého uvážení.

Závěr večera byl opravdovým vrcholem celého dne. Z výšky 450 metrů jsme měli Tokio jako na dlani. I přes jeho rozlehlost. A to díky SkyTree Tower, přes 600 metrů vysoké televizní věži. Zde jsme také povečeřeli a stejně jako po celý den se metrem přesunuli zpět do olympijského centra. Dnes v něm spíme naposledy, takže po sprše následovalo balení kufrů a pak už rychlá cesta do postýlek. Ráno vstáváme kolem 5. hodiny. V 6 už odjíždíme autobusem směr hora Fiji, Kyoto a nakonec Osaka, kde zůstanem po dvě noci.

Krátké postřehy:  V Japonsku si musíte vystačit s mnohem menším množstvím místa. Pověstná japonská organizovanost částečně vychází právě z faktu, že na nepořádek prostě není prostor. Všechno musí být uklizeno, kam patří, protože jinde se to buď nevejde nebo je tato plocha vyhrazena pro něco většího. Totéž platí i v dopravě. Veřejná parkoviště ve městě moc nečekejte, není na ně místo. I proto tolik místních jezdí na kole. Nejde o to, že by neměli na auto. Oni často prostě nemají kde takové auto u domu, nádraží či práce zaparkovat. Jak jsme se dozvěděli, ušetřit si na vlastní parkovací místo trvá Japoncům někdy i mnoho let. Zato kolo se dá snadno odstavit na řadě míst. V blízkosti vlakových zastávek jsou dokonce stojany pro kola podél tratí v délkách stovek metrů. Kola často slouží k přepravě dospělé osoby i s dětmi – po vzoru osobních automobilů bychom je označili jako verzi kombi. Vepředu sedačka pro dítě, potom sedlo pro dospělého a pak ještě místo na tašku a další dítě. Na frekventovaných místech existují i specializovaná parkoviště pro kola a mopedy, s vyznačenými úzkými pruhy pro parkování každého kola – podobně jako v případě aut. A světe div se, všechna kola jsou vzorně umístěna přesně do označených míst. Jakmile je parkoviště plné, obsluha jej uzavře, ale ochotně vám zjistí, kde v okolí je nejbližší volné parkovací místo.

Nezapomeňte se podívat na nové fotky.

28. listopadu 2019, čtvrtek

27.11. 22:00 SEČ: Dobrý večer, my už jsme vstali, opouštíme tokijské olympijské centrum a míříme kolem hory Fuji a přes Kyoto do Osaky.
04:30 SEČ: Jsme na prohlídce významného města Kyoto. Naším dnešním cílem, kam jedeme a kde strávíme dvě noci, je Osaka.
08:50 SEČ: Jsme v Osace, budeme tu v rodinách dvě noci.

Dnes jsme vstávali v pět hodin, abychom zvládli všechny procedury před odjezdem z olympijského centra a stihli odjet už v šest hodin. Dnes strávíme v autobuse dost času na to, abychom se mohli případně ještě dospat. Navíc krátce po rozjezdu začalo poprchávat a tak první z nás usnuli ještě v ulicích Tokia, ani si nepočkali na monotónní zvuk jízdy po dálnici.

Nedlouho po výjezdu z velkoměsta nás obklopují stále vyšší hory. Úzká údolí strmě střídají vysoké kopce s velmi hustou až neprostupnou vegetací. Silnice je však přímá, tunely hned střídají mosty a tak se nám každou chvíli nabízejí hezké pohledy jak na hory tak i do údolí. Že prší, nám v autobuse nevadí, jen rozhled není, jaký by mohl být. I proto horu Fuji dnes jen tušíme, ale zřetelně nevidíme.

Myslíme na všechny doma a také na to, že nás po návratu čeká v následujících měsících náročný program. Proto využíváme času a zkoušíme i v autobuse.

Jelikož jsme dokázali ráno vyjet brzo, zůstal nám čas na návštěvu historického města Kyoto, což byl náš záměr. Dnes už není hlavním městem, ale jeho památky, historie a atmosféra jsou jedinečné. Mezi nejnámější místa Kyota patří komplex japonských budhistických chrámů pojmenovaný podle jednoho z nich Kijomizudera, který se nechází nad městem a jsou z něj krásné výhledy. Historie chrámu sahá až do osmého století.

Neméně slavnou památkou bývalého hlavního města Japonska je budhistický chrám Kinkakudži a jeho nádherné zahrady tak typické pro tuto část světa. Možná, že jste tu nebyli a přesto toto místo znáte díky jeho nejnámější stavbě. Zlatý pavilon, kde jsou uloženy části ostatků Buddhy, dostal název podle toho, že je téměř celý, vyjma střechy, pokrytý plátky zlata.

My už ale opět vyrážíme na cestu, hostitelé v Osace už nás budou brzo očekávat a nechceme je nechat čekat. A taky se na ně už těšíme, řada z nás tu nebude poprvé.

Krátké postřehy: Má-li někde být světlo a svítit – je tam a svítí. Auta jsou čistá, v bezvadném technickém i estetickém stavu, předpisově řízená, precizně parkovaná. Úcta, ohleduplnost a bezpečí jsou v žebříčku hodnot na nejvyšších místech. Domluvený čas vždy platí a to na minutu přesně. Peníze se nevydělávají snadno ale poctivě. Ve frontách se nepředbíhá. Ochranné prvky nejsou nutnost ale samozřejmost. „Vy“, „my“ a „pomoc“ je víc než „já“ a „chtít“. Když se něco dělá, tak správně a co nejlépe nebo vůbec. Olympiáda tu bude příští rok, ale připraveno je už teď. Japonsko je zkrátka výjimečná země tím, že je jednoduše poctivá a obyčejně lidsky slušná.

Máme pro vás několik nových fotek.

29. listopadu 2019, pátek

Včera večer při rozdílení do rodin foukal silný a velmi studený vítr. Jak milé bylo překvapení, že jsme se probudili do prosluněné Osaky s modrou oblohou a krásným výhledem na okolní hory.

Ráno jsme se sešli na radnici, kde nás přijal starosta města. Během slavnostního programu nám moc děkoval, že jsme v rámci japonského turné přijeli i do jejich města, že si toho váží a každému z nás sám osobně předal dárek. Přestože pan starosta mluvil převážně pouze japonsky, dobře jsme porozuměli každému jeho slovu, neboť je do krásně plynné češtiny překládala slečna Hedvika, studentka z Prahy, která je tu na ročním studijním pobytu.

Při své cestě se snažíme nejen šířit krásnou českou hudbu, ale i povědomí o našem městě, kraji a vlasti. Proto, pokud nám to program dovolí, využíváme možnosti navštívit například školy v místě našeho aktuálního pobytu a přátelskou formou vzbudit zájem o zemi českou. Setkáváme se s velmi vřelým přijetím, celá škola bývá výzdobena českými motivy, vlajkami a nápisy a děti i učitelé nás zdraví v našem rodném jazyce. Nutno podotknout, že obvykle velmi zdařilou češtinou. Pokaždé se také vyptávají, jaké je to u nás a stejně časté bývají i otázky zaměřené hudebně.

Nejinak tomu bylo i dnes, kdy jsme zavítali do zdejší základní a střední školy. Na chvíli si nás děti po skupinkách odvedly do tříd, abychom se aspoň na chvíli zapojili do hodiny a lépe poznali jejich školu a výuku. Odměnou nám byla origami, která jsme si sami vyrobili a která nám děti daly.

To nejdůležitější přišlo, jak jinak, na závěr dne, kdy jsme zkoušeli a následně vnímavému publiku zazpívali další z koncertů a to v akusticky vynikajícím sále. Zvolání „bravo“ (v Japonsku!), slova chvály, obrovský zájem o vyfotografování se s námi a o podepisování CD jsou mám odměnou a pochvalou současně.

Zítra opět cestujeme, mimo jiné i šinkanzenem, na což se těšíme.

30. listopadu 2019, sobota

00:00 SEČ: Začal nám sobotní den, dnes budeme cestovat a to i šinkanzenem.
11:00 SEČ: Sobotní den nám pomalu končí, jeli jsme šinkanzenem, teď nás čeká večeře a ubytování.

Dopoledne jsme vyrazili do hor, abychom byli blíž přírodě a poznali něco z tradic a životního stylu a běžných zvyků Japonců. Cestou jsme sledovali bambusové háje kolem nás, mandarinky rostoucí na stráních hor (jak je to možné?), rýžová políčka vyplňovala mezery mezi tradičními domky.

Už pěšky jsme stoupali podél strmě zaříznutého koryta potoka, který se v jarních měsících mění v bouřlivou řeku převalující se přes balvany. Hustou vegetací vede upravená cesta lemovaná vlajkami s texty a zastaveními věnovanými různým bohům a životním situacím. Jedno z nich bylo věnováno prosbě za zdraví a životní síle, zastavili jsme se rovněž u bohyně hudby. V buddhistické svatyni pod vrcholem kopce jsme přijímali energii a nechali na sebe působit génia loci.

V blízké horské vesnici s typickými japonskými staveními jsme se setkali s rodinami, které se nám tu v Osace po tři dny tak pohostinně věnovaly. Při slavnostním obědě byl čas jim poděkovat. Ještě než jsme se úplně rozloučili, vyhověli jsme přání a předvedli ukázku z práce při nácviku hlasové techniky. A už nezbývá než naposledy poděkovat a vydat se směrem k severu, vstříc dalšímu koncertu ve městě Kanawaza.

Cestu jsme si časově zkrátili díky rychlovlaku Šinkanzen a tak nám dlouhý přesun docela „rychle“ utekl.

Krátké postřehy: Jak poznáte v Tokiu turisticky významná místa? No podle počtu lidí úplně ne. Ani podle počtu evropských tváří. Spolehlivou nápovědou však může být pohled na zem. Jsou to totiž jediná místa, kde se na zemi nachází odpadky či dokonce nedopalky. Tohle by si Japonci nebo lidé zde žijící nikdy nedovolili. A také se na těchto místech stane, že někdo přejde na červenou, protože nic nejede. To je další neklamná známka, že vidíte turistu.

Nahráli jsme pro vás další nové fotografie.

1. prosince 2019, neděle

01:30 SEČ: Máme krásné slunné ráno, z hotelu odjíždíme až v deset hodin, takže máme čas se učit, psát domů nebo načerpat síly ještě i chvilku posnídani. Přejeme Vám hezkou první adventní neděli (až se probudíte)!
12:10 SEČ: Jsme ve městě Nagoya, budeme tu 3 noci. Jsme po večeři, venku už je tma. Pro nás první adventní neděle už končí.

Pokračujeme v cestě autobusem na server od města Komatsu, kde jsme spali. Slunce od východu osvětluje vlnky moře na druhé straně oken. Kdybychom byli opravdu zdatní plavci a ne zpěváci, mohli bychom nyní přeplavat do Severní Korey, která se nachází za mořem. Cestu opět využíváme k pilování hudebně náročných míst, kterých máme ve skladbách mnoho. Musíme totiž myslet nejen na koncerty tady, ale i na program, který nás čeká po návratu z Japonska do Evropy. Vždyť již třetí den po příletu odjíždíme na vánoční turné po Francii, na které hned navazujeme Vánočním koncertem doma v Hradci Králové (v KC Aldis, vstupenky na hkpoint.cz). Po Novém roce letíme do USA a to hned dvakrát (nejprve New York, Montana, Colorado a potom ještě jednou na podzim) a bezprostředně po příletu natáčíme s Filharmonií Hradec Králové Stabat Mater Ernsta von Dohnányi, znovu jsme byli pozváni na mezinárodní hudební festival do italského Lecca, na které hned navazujeme dalším turné po Francii. To vše stihneme ještě do konce sezóny i s dalšími individuálními koncerty u nás. Vzhledem k již přislíbenému programu jsme museli odmítnout nabídku na měsíční turné po Číně, kam se proto vypravíme až v následujícím roce 2021. Při této příležitosti také posíláme pozdravy a blahopřejeme druhé koncertní skupině, která se před několika málo hodinami vrátila z úspěšného účinkování v Německu. Jsme na vás pyšní!

2. prosince 2019, pondělí

00:00 SEČ: Začínáme nový den ve městě Nagoya. Čeká nás první z koncertů v tomto městě.

Podle předpovědi mělo dnes ráno pršet. Prší. Pěší přesun z hotelu do centra Bunka však absolvujeme pěšky za pouhé 3 minuty a už dopoledne se mraky rozestoupily a ulice Nagoyi rozjasnilo sluníčko.

Vystoupení, které si centrum Bunka zaměřené na prominentní klientelu od nejmladších po dospělé objednalo, bylo překvapivé nejen výjimečností posluchačů, jejich hudební vzdělaností, ale i celkovou úrovni vystupování na velmi vysoké výši. Dostalo se nám vřelého přijetí, při koncertu byli posluchači vnímaví a velmi dobře reagovali na charakter hudby. V závěru jsme byli odměněni nadšeným aplaudováním a při následném setkání jsme obdrželi spoustu milých dárků a to i od těch nejmenších. Tolik tak mladých posluchačů – a nutno podotknout, že s úžasným vystupováním – jsme patrně ještě na žádném koncertu neměli.

Večer jsme využili k návštěvě hradu v centru města Nagoya. Nádherně zbarvené listí stromů, upravené cesty, vysoké kamenné hradby a hluboké příkopy, několikapatrový hrad jak jej známe z historických japonských filmů či počítačových her, návštěva interiérů pro přijímání hostů a ubytování honorace, na to asi nezapomeneme, i kdybychom neměli žádné fotografie, které však máme.

Před spaním jsme se ještě vyfotili v japonském oblečení, abychom vás pobavili a přispěli k dobré náladě v novém týdnu.

Krátké postřehy: Japonská kuchyně je kulinářským zážitkem. Nezáleží na velikosti restaurace. Dokonce i hotová jídla zakoupená v běžném obchodě a určená pouze k ohřátí jsou chuťově vynikající a mezi místními značně oblíbená. Některé „fastfoody“ se dokonce specializují jen na jídla k odnesení domů. Ovšem je-li příjem, musí být i výdej. A to je teda taky zážitek! Ano, našli jsme tu i toalety víceméně evropské, ale většinou jsme se setkali s elektronickými komplexy, které vyhřívají prkénko, hrají hudbu, osprchují intimní partie proudem vlažné vody (na to mají snad naváděcí kamery nebo co), jemným proudem tekoucí vody podporují začátek úkonů, apod. U jednoho z nich mou naivní představu, že zvednu víko, v mžiku vystřídal lehký úlek, když záchod sám poznal, že jej budu chtít využít, ihned se otevřel a zahřál prkénko na příjemnou teplotu. Ani poté neponechal nic náhodě. Nakonec za mě bez jakéhokoliv pokynu spláchnul, očistil se a vzorně zase uzavřel víko. Aspoň že mě umyvadlo nechalo umýt si ruce po svém, „manuálně“.

3. prosince 2019, úterý

11:00 SEČ: Další koncert ve městě Nagoya, konkrétně v Munetsugu Hall, přinesl nový zápis do pomyslné sborové knihy rekordů.
16:00 SEČ: Zítra odlétáme na jih Japonska do města Kagoshima.

Ani na koncertním turné se nevyhneme přezkoušení. Nacvičujeme repertoár turné a koncerty po Novém roce. A tak si pan sbormistr vyzkoušel jednotlivá kvarteta.

Ještě dopoledne jsme se přesunuli metrem do Munetsugu Hall, kde již vystupovala řada známých umělců, a to i z naší vlasti. Pamatujeme si, že stěny v zákulisí byly lemované jejich fotografiemi, ale od naší poslední cesty po Japonsku došlo na obnovu chodeb, které jsou nyní pěkné, ale již bez podobizen osobností. Čas do začátku koncertu vyplňujeme zkouškou, obědem a opět zkouškou. Inu, nejsme na dovolené.

Při dnešním koncertu bylo už od jeho první poloviny zřejmé, že dnes využijeme všech přídavků, protože první zvolání „bravó“ na sebe nedala dlouho čekat. Celkem jsme se dočkali hlasitých provolání uznání po osmi skladbách, příp. cyklech, v závěru i potlesku ve stoje. To je náš prozatimní japonský rekord. Na slzy v publiku po skladbě Hana Wa Saku si už zvykáme a dnes tomu nebylo jinak. Oproti předpokladům jsme museli zařadit do svého vystoupení ještě i čtvrtý přídavek. Repertoár máme široký, tak vlastně šlo jen o to, co sbormistr vybere.

Následná autogramiáda neoddělitelně spojená s fotografováním a projevy díků ze strany obecenstva je pro nás odměnou, která neomrzí. Těšíme se na zaslouženou večeři ve stylové restauraci, protože slovy klasika: „Jsme sice plni dojmů, ale něco malého by se do nás vešlo“.

Zítra odlétáme na jih Japonska, musíme tedy před usnutím ještě balit. Myslíme na všechny své blízké a přátele doma!

4. prosince 2019, středa

02:00 SEČ: Máme sbaleno, dnes opouštíme hotel ve městě Nagoya a letíme na úplný jih Japonska, do města Kagoshima. Dobu do odletu věnujeme učení.
05:20 SEČ: Jsme na letišti Central Japan International Airport, Nagoya.
09:00 SEČ: Bezpečně jsme přistáli v Kagošimě
13:10 SEČ: Jsme po výtečné večeři, přejeme vám hezké odpoledne a my jdeme spát.

Pozdravujeme své spolužáky a učitele. Sice jsme tisíce kilometrů od vás, na druhé straně světa, ale taky se učíme. Jen na to nemáme určený čas od rána do odpoledne, ale využíváme každé možnosti. Někdy je to v letadle, někdy v autobuse, jindy mezi zkouškou a koncertem nebo před spaním. A to i o víkendech. Dnes třeba máme na učení vyhrazený čas před odletem na jih Japonska do města Kagoshima.

Venku je příjemně, krásný slunný den s modrou oblohou. Den jako na koupání v moři, kdyby bylo o něco tepleji. My však místo k moři míříme na letiště. Ve městě Kagoshima, kde strávíme tři dny, je teď také pěkně počasí, třeba zbyde čas na výlet.

Let byl klidný a v porovnání z délkou cesty od nás do této části světa i příjemně krátký. Nyní jsme ve městě Kagoshima.

Je tak nějak zvláštní vidět v Japonsku palmy. Ale jsme na ostrově Kjúšú, nejjižnějším z hlavních japonských ostrovů, v subtropickém pásmu. Přivítala nás modrá obloha a 15°C, zatímco na serveru země jsou teploty pod nulou.

Dozvěděli jsme, že na Vánoční koncert v KC Aldis 19. prosince 2019 od 18 hodin, tedy za dva týdny, už zbývají pouze poslední lístky na balkóně. Máme z toho radost a už se těšíme, až budeme zase moci zazpívat i vám doma.

5. prosince 2019, čtvrtek

09:00 SEČ: Stáli jsme na úpatí aktivní sopky a pozorovali, jak chrlí dým.

Ranní probuzení v Kagošimě následovala typická japonská snídaně. Už jsme zdejším zvyklostem a kuchyni dost přivykli.

Až sem na jih ostrova Kjúšú mnoho zahraničních turistů nejezdí. To má pro nás dva důsledky. Ten první se váže na náš koncert. Přestože je cena vstupenky vysoká, aby se organizátorům vyplatilo zaplatit nám letenky z centrálního Japonska až sem a zase zpátky, o naše vystoupení je veliký zájem. A dokonce nás poznávají cizí lidé, kteří o našem koncertu vědí mimo jiné i díky propagaci. Samozřejmě nás to těší, ale svým způsobem i zavazuje. Ačkoliv my se snažíme podat maximální výkon úplně vždy, bez ohledu na okolnosti.

Druhým důsledkem je, že běžně se vyskytující anglické překlady u japonských textů zde nezřídka chybí, protože prostě nejsou potřeba. Nás to ale nerozhodí a například klimatizaci si už umíme nastavit intuitivně i bez návodu. A záchod už taky zvládáme ovládat.

Počasí nám přeje a tak jsme dnes věnovali část dne i výletu. Z přístavu v centru města jsme zamířili lodí Cherry Queen na (dnes už) poloostrov sopečného původu, jemuž dominuje sopka Sakuradžima, která je už 60 let aktivní, což nám dávala dostatečně najevo i během celého našeho pobytu na jejím úpatí. Z observatoře jsme krásně viděli její vulkanickou činnost, kdy chrlila mraky dýmu s různou intenzitou po celou dobu. Všudepřítomný černý sopečný popílek, který běžně vídáme i v ulicích Kagošimy, se náhle stal tak nějak konkrétnější. A už i například víme, že v rámci třídění odpadu v této oblasti zvlášť separují i sopečný popel. Nebo že v blízkém okolí sopky chodí děti do školy a ze školy v přilbách.

Sopka dříve tvořila samostatný ostrov, ale při jedné z mohutných erupcí v minulosti vyvrhla tak obrovské množství lávy, že se spojila s nedalekou pevninou. Poloostrov jsme postupně projeli vyhlídkovým autobusem, ale čas neúprosně postoupil, vrátili jsme se trajektem do centra města, poobědvali ve zdejší restauraci a autobusem se přesunuli zpátky k hotelu, kde následoval čas na učení a také na další z přezkoušení.

Nezapomeňte se podívat na nové fotografie.

6. prosince 2019, pátek

5. 12. 16:10 SEČ: Zažili jsme mírné zemětřesení, většina z nás ho ale prospala a ani o něm neví.
9:40 SEČ: Učíme se na hotelu. Zítra máme koncert a hned po vystoupení nás odveze autobus na letiště a letíme vstříc dalšímu koncertu do Tokia.

Symbolicky po včerejší návštěvě aktivního vulkánu jsme dnes v noci, těsně před půlnocí, zažili mírné zemětřesení. Jeho epicentrum se nachází jižně od nás a mělo amplitudu 4,7 stupně Richterovy škály. Přímo tady ve městě Kagoshima byla intenzita na hodnotě 3. Jelikož už je ale po večerce, většina z nás mírné záchvěvy nepocítila, protože je prostě prospala.

Přejeme si dobré ráno. Všichni se dobře vyspali. Ptali jsme se i našeho japonského průvodce, zástupce agentury, která pořádá naše turné, jaká byla noc, zda pozoroval něco mimořádného. Prý se vyspal moc dobře a nic zvláštního se nedělo. Řekli jsme mu, že bylo zemětřesení. „O tom zemětřesení vím, to jsem cítil. Ale v noci jsem nic zvláštního nezaznamenal. Co se dělo?“ Inu, je z jiného kraje.

Do centra města Kagošima se přesouváme tramvají. Je to zážitek. Znovu se nám nabízí pohled přes mořský záliv na sopku Sakuradžima. Dnes opět v plné kráse chrlí oblaka dýmu. Vstpujeme do komplexu Kagoshima City Aquarium. Jasně tušíme, stejně jako teď i vy, co bude uvnitř. A taky ano. Spíš než slovům je teď třeba dát přednost fotografiím.

Video z výletu do komplexu Kagoshima City Aquarium zde

Zítra máme koncert a hned po vystoupení v Kagishima City Hall nás autobus odveze rovnou na letiště a letíme vstříc dalšímu koncertu rovnou do Tokia. To znamená, že tady na jihu Japonska už máme poslední čas na učení a zkoušení, čeká nás poslední večeře a noc v Kagoshima Dai-ichi Hotelu.

7. prosince 2019, sobota

16:40 SEČ: Dnes byl báječný den, jsme opět v Tokiu, zítra máme závěrečný koncert a potom už letíme domů.

Poslední den na ostrově Kjúšú je tu. Po snídani dobalujeme kufry, ponecháváme si pouze příruční zavazadlo a kroje. Ke koncertní hale jdeme pěšky, je to sotva 10 minut. Jsme překvapení, jak pozorně jsou na nás v Kagoshima City Hall připravení. Trochu neskromně jsme již zvyklí na občerstvení, zákusky, sladkosti, teplé i studené nápoje různého druhu, připravenou žehličku a vyhřáté šatny. Zde však máme vše přichystáno i s mnoha českými nápisy. Hned u vstupu nemůžeme přehlédnout „Vítejte v destinaci Kagoshima“. U stolů s občerstvením vidíme nápisy jako svačina, prosím jíst, horká voda, zmáčkněte, kaštany apod.

Stejně jako jinde i zde je personál velmi milý a pozorný. Technici jsou dopředu připravení a již během zkoušky precizně mění osvětlení přesně podle instrukcí a sami reagují i na opakování či přeskakování částí skladeb.

Krátké postřehy: V koncertních sálech není dovoleno fotografovat, aby nebyli ostatní posluchači obtěžováni zvukem fotoaparátu či světlem displeje. Víte, že pro vás vždy fotografie máme. Všechny velké sály, ve kterých jsme zpívali, jsou vybaveny zvukově izolovanými kabinami pro fotografování. Zvuk je sem přenášen reproduktory, stejně jako do předsálí, šaten umělců či na chodby. Fotokabiny však také umožňují, aby koncert mohli navštívit třeba i rodiče s malými dětmi. Pro ty je možné do kabiny připravit i dětskou postýlku, jako je tomu právě i v tomto sále.

Koncert s obvyklým 90 minutovým programem se nám povedl. I zde jsme na konci přidali tři skladby navíc a í zde publikum slzelo při japonské skladbě Hana Wa Saku.

Poněkud rozčarovaní jsme byli po koncertě. Organizátoři nás požádali, za bychom i zde mohli uspořádat autogramiádu. Ale když děvčata zasedla k připraveným stolům, lidé jen chodili okolo a organizátoři je posílali kamsi do přízemí, kde stáli dlouhou frontu nevíme na co, ale byl o to opravdu zájem. Později jsme pochopili. Jsme v Japonsku, kde mají rádi vše zorganizované. Celá ta fronta stála právě na podepisování od našich děvčat. Jakmile organizátoři uvolnili pásku, měly se holky co otáčet. Podpis, podpis, fotka, podpis, poděkování a tak stále dokola.

Do zákulisí nám přišel osobně pogratulovat a poděkovat ředitel Kagoshima City Hall, který se opakovaně a hluboce ukláněl na výraz úcty. A když už jsme odcházeli, u východu jsme procházeli kolem řady zaměstnanců, kteří nám také děkovali a chtěli se rozloučit.

Už na nás čekal autobus, aby nás odvezl na letiště, ale sopka Sakurajima se rozhodla, že nám na poslední chvíli ukáže, co umí. Mohutný temný bobtnající oblak dýmu právě vyvržený ze společného nitra nám nedovolil odjet bez rychlé fotografie. Ještě v autobuse pozorujeme, jak se zlověstná masa kouře a popílku mění v zapadajícím slunci na krásně vybarvený obraz poetického malíře, možná impresionisty.

Po obvyklých procedurách na letišti, vcelku ničím výjimečném letu a po vyzvednutí kufrů jsme nastoupili do autobusu, který nás poveze do tokijského hotelu. Řidič si pouští své CD. Je nám povědomé – Zavírání století od Jitra.

Zažili jsme další báječný den. Po ubytování jdeme hned spát. Zítra nás čeká další koncert v Tokiu. Nechce se nám věřit, jak to uběhlo, ale je to už závěrečné vystoupení celého turné, po něm už letíme domů.

8. prosince 2019, neděle

01:10 SEČ: Jsme v Tokiu. Pohled z okna po probuzení nás nadchl. Dnes nás čeká závěrečný koncert a potom už letíme domů.
09:00 SEČ: A je to. Skončil poslední koncert nejen v Tokiu ale i celého turné. Vyspíme se a letíme domů.

Stále více vnímáme, že se nám pobyt na dálném východě krátí. Už se těšíme domů na přátele a blízké. Jakoby se s námi i Japonsko začalo loučit a ukazuje nám své krásy, aby nás nalákalo na příští pobyt. Ráno po probuzení do slunného dne nás při pohledu z okna hotelového pokoje přivítala sněhem rozzářená majestátní hora Fuji, krásná, dominantní, nezaměnitelná.

Podívejte se na fotografie.

Autobusem jsme přejeli do koncertní haly, kde za námi přišlo vedení agentury, která stojí za naším turné po zemi vycházejícího slunce. V publiku jsme zaznamenali i známé tváře,  které jsme vídali v první polovině turné, kdy jsme se pohybovali v oblasti Tokya a Ichikawy. Závěrečný koncert jsme trochu okořenili drobnou úpravou textu při zpívání české skladby. Místní posluchač nemohl změnu zaznamenat, pro nás to byla forma rozloučení s Japonskem.

Po skončení koncertu jsme se chvíli fotili jako sbor. Děvčata, která pro dnešní den převzala účast na autogramiádě, se fotila i v předsálí. Když jsme koncertní halu opouštěli, oslovil pana sbormistra starší pán. S nejistým až roztřeseným hlasem jej požádal, zda by nebyl tak laskav, nevěnoval mu chvilku svého času a nepodepsal se mu na letité CD, u kterého mu jako u jediného chybí jeho podpis. Bylo to dojemné.

Zítra vstáváme hodně brzo a odjíždíme na letiště. Po slavnostní večeři proto musíme skoro všechno zabalit, ráno už nebude čas. Chystáme se domů!

9. prosince 2019, pondělí

8. 12. 16:30 SEČ: Začínáme se přeorientovávat na středoevropský čas. Už za několik málo hodin poletíme zpátky do Evropy.

9. 12. 02:30 SEČ: Jsme odbavení na letišti Tokio Narita Intl Airport a čekáme na nástup do letadla.
03:20 SEČ: A chvíli ještě čekat budeme. Náš let je přibližně o 3 hodiny opožděn. V Amsterdamu jsme měli původně čekat 5 hodin. Část této doby tedy strávíme zde, na letišti v Tokiu. Letecká společnost nám vydává vouchery na občerstvení.
06:20 SEČ: Odlet je znovu odložen, podle předběžné informace patrně o další 2 hodiny, ale čas se může změnit. Budeme vás informovat.
07:10 SEČ: Podle poslední informace dříve jak v 8 hodin SEČ nástup do letadla nezačne. Náš let je zrušen. Letecká společnost nám zajišťuje ubytování a hledá vhodný let, pravděpodobně na zítra. Dnes nepřiletíme.

Náš let je zrušen. Letecká společnost nám zajišťuje ubytování a hledá vhodný let, pravděpodobně na zítra. Dnes nepřiletíme.

Včera jsme při slavnostní večeři s prezidentem agentury pořádající naše turné dostali nejen krásné dárky, ale také pozvání na další turné za dva roky.

10. prosince 2019, úterý

17:30 SEČ: Jsme v Amsterdamu. Přiletíme ve 21:20 do Prahy, ke sborovému domečku přijedeme patrně mezi 23:15 až 23:30.