Fotky z tábora naleznete na fotoserveru Zonerama: https://www.zonerama.com/zusjitro/676323

25.8.2019

Píšťálka píská! První ráno v Budislavi je tady! Vzhledem k tomu, že je neděle, mohli jsme lenošit v postýlkách o chvíli déle. To však nic nemění na tom, že jsme si po společném nástupu všichni popřáli krásný den. Na soustředění jezdíme nejen proto, abychom si našli nové kamarády a upevnili naši velkou sborovou rodinu, ale také proto, abychom zlepšili naše hudební dovednosti a nacvičili nový repertoár. V listopadu se chystáme do Japonska, takže jsme část zkoušky strávili v asijských tóninách několika skladeb z již připraveného repertoáru. Jednou z hlavních je například Sakura od ………., která vzpomíná na válečné katastrofy z druhé světové války, za které byly roku 1945 svrženy atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki. Na Budislavi zpíváme kromě již naučených skladeb i skladby nové. Ani tento rok není výjimkou. Jeden z našich hlasařů, Filip Tesař, složil působivou skladbu, která nese název Kyrie. Už se nemůžeme dočkat, až ji budeme moci poprvé zazpívat na koncertu. Dopolední zpívání s pauzou na ovocné posilnění uteklo jako voda. Poslední část zkoušky nejstarší ročníky spolu s vedoucími věnovali nácviku partitury Stabat Mater od Ernsta von Dohnányiho. Tuto skladbu bude Jitro zpívat 8. 4. 2020 v Královéhradecké Filharmonii spolu s jejím orchestrem. Už delší dobu víme, že lístky jsou téměř vyprodané. Pokud byste se na nás tedy chtěli přijít podívat, doporučujeme koupit lístky co nejdříve. Nejmladší děti strávily poslední část zkoušky společnými hrami na čerstvém Budislavském vzduchu. Po vydatném obědě jsme nabrali sílu do druhé poloviny dne chvilkou odpočinku. Pískot píšťalky nás přivolal do nástupového postavení, kde jsme se dozvěděli, co se bude dít odpoledne. Za chvíli jsme už pochodovali ve skupinkách po známém okruhu v lese u našeho tábora. Po cestě jsme překládali kousky impresionistické básně zapsané Morseovou abecedou a plnili úkoly od vedoucích, které ověřovaly naše sportovní, vědomostní a jak jinak než i hudební dovednosti. Se získanými body pro své týmy (hlasy ve čtyřhlase) jsme se vrátili do tábora posilnit se sváčou a připravit se na odpolední blok zpívání. V tento čas mohly děti z Jitříčka cvičit a plnit skladby do etap, aby mohly co nejdříve zpívat se staršími kamarády v Jitru. Ostatní tento čas využili k nacvičování a přezkušování skladeb našeho repertoáru. Poslední jídelní chod nám dodal dostatek energie na večerní program. Ještě před ním jsme měli chvíli čas na domlouvání scének, které si za každý hlas připravujeme na předposlední večer. Kolem půl osmé se už začaly u jídelny pohybovat různorodé kostýmy na téma, které jsme si určili za hlas. Za bouřlivého potlesku každý tým představil své kostýmy krátkým vystoupením. Volba tématu byla zcela na nás. První hlas přišel jako píseň „Skákal pes“, druhý hlas přiběhnul jako Jitro na olympiádě, třetí hlas obsadil velkou plochu parketu v podobě asijských sumo bojovníků a čtvrtý hlas přiletěl z návštěv u mimozemšťanů v podobě mužů v černém. Kostýmy nezanedbali samozřejmě ani vedoucí a pan sbormistr už vůbec ne. Na karnevalovém večeru v duchu retra nás přivítali v dobové módě. Bůh ví, jestli se něco z jejich kostýmů nezačne nosit znova jako módní trend. Na barevně osvětleném parketu se rozpoutalo vášnivé tancování, ať už ve vláčku, v kroužku nebo každý sám. Kromě společných tanců jsme se mohli zúčastnit také taneční soutěže a vydělat tak pár bodů pro náš hlas. Jak už to tak bývá, čas utíká nejrychleji, když člověk dělá něco, co ho baví. Po prvním nabitém dni na Budislavi už nezbývalo nic, než si popřát dobrou noc a zalehnout do postýlek. (Appelová)

26.8.2019

Třetí den našeho soustředění jsme jako každé ráno zahájili během a taneční rozcvičkou, kterou pro nás připravily naše vedoucí. Před dopolední zkouškou jsme se na nástupu dozvěděli výsledky soutěží z předchozího dne. Všechny čtyři hlasy tak dostaly další body do celotáborové soutěže. Během dopoledne pracoval hlavní sbor na skladbách Kyrie eleison od Filipa Tesaře, Sakuru – kantátu o atomové tragédii v Hirošimě, Kein schöner Land in dieser Zeit, Horch was kommt von Draußen Rein, Tancuj, tancuj vykrúcaj, Jingle Bells, Joy to the World a White Christmas. Naši nejmladší táborníci – Vlčí máky – zkoušeli Liturgické zpěvy, Den naruby a skladbu Dokud muzika celým světem zní. Před obědem si také stihli zahrát vybíjenou. Kromě zpívání jsme se naučili něco nového o hudbě ve středověku a renesanci.Po výborném obědě měla nejlepší čtyřicítka sboru přezkoušení ze skladby Kyrie eleison, kterou napsal jeden z našich učitelů Filip Tesař. Polední klid utekl jako voda a co nevidět jsme znovu stáli na nástupu. Čekala nás další hra – malování Zátiší s ovocem podle předlohy Paula Cezánna. Nebylo to ale obyčejné malování – vzhledem k událostem války mezi vojsky Moll a Dur jsme měli četná zranění, a tedy i omezení. Někteří museli malovat nosem, někteří mohli držet štětec jen chodidly, dvě dvojice z každého hlasu musely být přivázány k sobě, někdo byl nucen malovat loktem, palcem u nohy, prsteníčkem na ruce, někdo musel dokonce držet štětec v puse nebo malovat poslepu.Podvečer jsme věnovali krátké zkoušce a přezkušování. Všichni šli na přezkoušení k panu sbormistrovi ze skladby Tancuj, tancuj vykrúcaj, čtyřicítka byla přezkušována z již zmíněného Kyrie eleison. Ti z nás, kdo ještě nemají hotové etapy, měli možnost splnit další písničky a dostat se tak dál v naší cestě za jejich splněním. Právě kvůli posunutí se dopředu tu přeci jsme.Večerní program začal krátkým vyprávěním bývalé členky sboru, která nám tu dnes dělá zdravotnici. Vyprávěla o nám již velmi známém soustředění ve Wernigerode v roce 1981. Sbor tam zkoušel 10 hodin denně, což je ve srovnání s našimi zkouškami třikrát více. Hlavním bodem večera byl kvíz zaměřený na vědomosti o sboru. Jako vždy každý hlas měl svůj vlastní tým a snažil se porazit ostatní. S devátou hodinou jsme se rozešli a běželi si vyčistit zoubky a rychle do postýlek. Tak zas zítra! (Holubová, Paterová)

27.8.2019

,,Píííísk!“ probudil nás zvuk píšťalky a už jsme vybíhali na rozcvičku. Následovaly běžné ranní činnosti a zkouška. Část dopoledne, kde se věnujeme dějinám hudby nám ozvláštnila paní učitelka Plašilová svým barokním vystoupením. Na zkoušce jsme se věnovali skladbám do Japonska a začali jsme také nacvičovat vánoční repertoár. Kyrie eleison od Filipa Tesaře, Sakuru – kantátu o atomové tragédii v Hirošimě, Kein schöner Land in dieser Zeit, Süßer die Glocken nie klingen, Horch was kommt von Draußen Rein, Tancuj, tancuj vykrúcaj, Jingle Bells, Joy to the World a White Christmas. Naši nejmladší táborníci zkoušeli Liturgické zpěvy, Den naruby, Panis Angelicus a Prsten z cyklu Moravské dvojzpěvy. Po obědě se nás 40 vydalo do místního kostela Boží lásky v Budislavi. Místní akustika nás přímo ohromila, a tak se pan sbormistr rozhodl natočit zde novou skladbu našeho repertoáru – Kyrie eleison od Filipa Tesaře. Natáčení pro nás bylo jedinečné, protože jsme nahrávali nejen zvukovou stopu, ale i obraz. Zatímco jsme pilně pracovali, mladší členové sboru se nám snažili vybojovat body do celotáborové hry. Cílem dnešní aktivity bylo vysvětlit ostatním v týmu různá slova, věci, zvířata, zkrátka vše, na co si vzpomenete, a to pomocí pantomimy, kreslením nebo také vysvětlováním. Na přezkoušení si dnes pan sbormistr vybral skladbu z vánočního programu – Jingle Bells od Raye Charlese. Mladší děti poctivě plnily skladby do etap a dokonce dva budoucí zpěváci hlavního sboru dnes 1. etapu dokončili. Po večeři jsme měli čas na dopilování zítřejšího večerního programu, který je v naší režii. Snad se program bude vedoucím líbit a vše dopadne podle plánu. (Bernardová, Kapustová, Mádlíková)

28.8.2019

Dnes jsme se probudili do krásného dne, ve kterém nás čekalo spoustu práce, ale také zábavy. Taneční rozcvička nám dodala mnoho energie, a tak jsme se mohli s chutí pustit do zkoušení. Japonské turné se rychlým krokem blíží, část zkoušky jsme tedy opět věnovali japonskému repertoáru, zazněla například Sakura či naše slavná Vltava od Bedřicha Smetany doplněná o japonský text. Prostor dostaly i skladby, které nacvičovaly hlavně mladší děti a mohly tak co nejrychleji splnit etapy – Alleluia od Randalla Thompsona, výběr z Moravských dvojzpěvů od Antonína Dvořáka nebo Favete linguis singuli od Jana C. Vodňanského. Dopilovali jsme i některé koledy, a to třeba americké klasiky jako je Jingle Bells od Raye Charlese nebo White Christmas. Naopak nejstarší ročníky společně s vedoucími také chvíli pracovali na skladbě Stabat Mater od Ernsta von Dohnányiho. Tu předvede v absolventském seskupení společně s Filharmonií Hradec Králové 8. dubna 2020. Abychom jenom neseděli, čekala nás po výborném obědě také pořádná sportovní aktivita. Mezi sebou jsme své síly poměřili v přehazované, vybíjené a hře pétanque. Většina hlasu vytvořila podobnou taktiku – v přehazované bojovaly především starší, na vybíjené pak spíše pobíhali mladší a mrštnější děti. Ve výsledku tak byl poměr sil vyrovnaný a hra byla o to férovější. Byť v každém jednotlivém zápasu mohl být vítěz jen jeden, všichni jsme hráli na maximum. Toto pohybové odpoledne jsme si moc užili a jsme moc rádi, že se nikomu nic nestalo. Pan sbormistr na dnešní přezkoušení znovu vybral stejnou skladbu jako včera – Jingle Bells. Mohli jsme tak prokázat, že pokud se náhodou včera někomu z nás nezadařilo, zabrali jsme ve volných chvílích ve zkoušení a nedostatky jsme docvičili. Kromě toho jsme také v rámci hlasů dolaďovali program na večer, který byl dnes jen a jen v naší režii. Čekaly nás scénky. Opět jsme byli překvapení, jak moc kreativní dokážeme být. 1. hlas nám ukázal, jak by to asi vypadalo, kdyby se proti sobě v televizní soutěži utkalo současné Jitro proti týmu absolventek. 2. hlas nás provedl detektivním vyšetřováním, které se zabývalo zničením obrazu slavné Mony Lisy. Se 3. hlasem jsme cestovali k Baltu a 4. nám zase dopřál dávku pořádné divadelní klasiky v podobě upravené verze Romea a Julie. Veškeré nápady byly bravurní a každý z nás si zasloužil velký potlesk. V dobré náladě jsme si popřáli dobrou noc a vydali jsme se spát. Nebo jsme si to aspoň mysleli. Chvíli před půlnocí nás vedoucí vyhnali z naších vyhřátých spacáků, připravili si pro nás totiž noční hru. Ta se zaměřovala na impresionismus (letošní celotáborové téma). Po cestě jsme potkávali různé emoce. Musíme se však přiznat, že nejvíce nás přeci jen provázel strach, a to náš vlastní. Nejsme ale žádné padavky a všichni jsme se dostali až k cíli. Čekal na nás dříve velice uznávaný malíř, který již má své plodné roky za sebou, a tak jsme mu museli s jeho dalším dílem pomoci my. Ve výsledku vznikl moc krásný obraz složený z našich palců, na kterém jsme navíc podíleli všichni společně. Po příchodu z lesa jsme se ještě na památku nechali vyfotit v tematickém fotokoutku a odešli znovu spát. Tentokrát už naostro! (Veselá)