27.6.2019
Dnes nastává ten den, kdy odjíždíme do Francie. Začali jsme krátkou zkouškou, při které jsme si zazpívali několik francouzských písní, abychom si je před cestou zopakovali. Francouzské lidovky jsou sice krásné, ale slova nám často dávají zabrat. Nastalo loučení s naší mladší polovinou sborových kamarádů, ale utřeli jsme slzičky a vyrazili na cestu. Protože jsme vyjížděli na noc, dlouhá cesta nám rychle utekla a než se slunce další den ráno stihlo rozkoukat, my jsme díky zkušeným řidičům v pořádku dorazili do překrásné Francie. Dnes nás čeká výstup na sopku a my už se moc těšíme!
Hurdálková, Chvojková

Probudili jsme se v Clermont-Ferrand, nasnídali se a jeli směr Rocamadour. Cestu nám přálo slunečné počasí, které však nebylo tak horké jako včera, kdy byl v obci Gallargues-le-Montueux zaznamenán francouzský teplotní rekord 45,9°C.
Dostali jsme pozvání od samotného starosty Emmerana Rollina, abychom v neděli ve vesnici Rocamadour zazpívali koncert, ale nakonec jsme dali přednost koncertu v Conques.
Zajímavostí je, že náš pan sbormistr a pan klavírista jsou čestnými občany tohoto krásného města. Stali se jimi v minulých letech, kdy se sborem Rocamadour navštívili.
V Rocamadour jsme scházeli klikatou cestu dolů ve stínech stromů s úžasnou vyhlídkou na město a lesy kolem.
V malé katedrále jsme si zazpívali naše oblíbené duchovní písně Favete linguis singuli, Pueri concinite, Regina coeli a to vše zakončili skladbou Le temps des cathédrales, skladbou z muzikálu Notre Dame de Paris, která má také církevní tématiku.
Navštívili jsme i Chapelle de Notre-Dame, uvnitř které stojí socha Černé Madony, pravděpodobně z 12. století, která je nahrubo vyřezaná, nicméně dojemná svou jednoduchostí; její dřevo se působením času ohladilo a ztmavlo.
Sešli jsme až dolů do vesnice, prohlédli si ji a poté zase vyrazili na cestu, tentokrát do městečka Maurs.
Zde nás mile uvítali zdejší obyvatelé v malé jídelně, kde nám přichystali výborné občerstvení. Poté jsme se přesunuli na ubytovnu a chvilku si odpočinuli.
Následovala zkouška v kostele Abattiale de Maurs. Vrátili jsme se na ubytovnu a převlékli se do krojů. Koncert začal ve 20:30. Publiku se naše vystoupení líbilo, dokonce přišly i ovace ve stoje. Pak už nás čekala jen večeře, která pro nás byla výjimečná svou rozmanitostí. Našim milým a usměvavým hostitelům jsme za ni poděkovali skladbami Tovačovský hatě a Na tom bošileckým mostku. Dnešní den byl plný skvělých zážitků a milých setkání. Na zítřejší koncert v Conques se musíme dobře vyspat. Tak dobrou noc!

Vernerová, Lisá

Ráno jsme se probudili v krásném Campus-Rez v Maurs. Ráno jsme dostali dobrou snídani, kterou nám připravili naši hostitelé. Po snídani jsme měli přezkoušení z naší nové francouzské písničky jménem À la claire fontaine.
Kolem jedenácté hodiny jsme již vyráželi směrem ke Conques, místu našeho dnešního koncertu. Tato vesnička se zhruba 300 obyvateli si zachovala svůj středověký charakter (až dodnes). Právě proto patří na seznam světového dědictví UNESCO. Zdejší klášter z roku 730 je jednou ze zastávek na Svatojakubské pouti do Santiaga de Compostelly.
Po příjezdu jsme měli kratičkou zkoušku, po které následoval oběd, za který jsme poděkovali třemi písničkami. Poté byla další zkouška na koncert. Jakmile skončila zkouška, tak nám dal pan sbormistr rozchod, při kterém nás zdejší kněz zavedl nahoru na vnitřní ochoz, kde jsme si mohli krásně zazpívat.
Koncert byl rozdělen na dvě části, z čehož první část byla zaměřena spíše na duchovní hudbu a druhá část na lidovou muziku, kde se nejvíce líbily skladby Les sirénes, La–haut, sur la montagne a jako přídavek Le temps des cathédrales. Na konci koncertu jsme byli obdarováni velkým potleskem a po něm nás lidé zastavovali a děkovali za krásný a nezapomenutelný zážitek. Tleskali nám i při následné cestě do autobusu, do něhož jsme rychle naskočili abychom stihli naši rezervaci v hotelu F1 v Orléans. Také abychom se pořádně vyspali na zítřejší výlet do Paříže, a především na náš koncert. Po cestě jsme zkoušeli nový cyklus od Petra Fialy. Večer uleháme do postýlek a těšíme se na zítřejší den, kdy navštívíme Paříž.

Neckařová, Michlová

Probudili jsme se do chladného rána. Byla to příjemná změna oproti předchozím dnům. Nasnídali jsme se, nasedli do autobusu a vydali jsme se směrem na Paříž.
V Paříži jsme vyskákali z autobusu a už jsme mířili k Opeře Garnier a dále ke galerii La Fayette. Před Operou jsme se párkrát vyfotili a následně nám dal pan sbormistr za úkol poznat a zapamatovat si co nejvíce skladatelů na její římse. Obdivovali jsme krásu fasády smíšených stylů. Dozvěděli jsme se také, že se zde odehrávají spíše baletní představení nežli operní. Za Operou se nám naskytl pohled na Galerii La Fayette. Je to jeden z nejdražších a nejluxusnějších obchodních domů Francie s pověstnou skleněnou kupolí. Nejprve jsme dostali asi půl hodiny rozchod, kde jsme mohli objevovat drahé kusy oblečení, šperků, kosmetiky a jiných věcí. Po tomto krátkém rozchodu nám vedení zaplatilo výborný oběd a dostali jsme další rozchod, po němž jsme vyrazili k autobusu. Krkolomnou cestu Paříží nám pan sbormistr zpříjemnil zajímavým komentářem a popisem okolních památek.
Kolem sedmé hodiny jsme dorazili do Mortagne du Nord, kde jsme měli zkoušku před následujícím koncertem. Po ní jsme se rychle převlékli do krojů a koncert mohl začít. Na jeho konci jsme sklidili ovace ve stoje a museli jsme přidávat dokonce tři skladby. Po koncertě jsme se vydali na druhý břeh řeky Šeldy, jež tvoří zároveň i hranici mezi Francií a Belgií. Na jejím druhém břehu jsme měli zajištěnou večeři od našich hostitelů, během které jsme dostali od pana starosty medaili města. Po tom, co jsme se najedli do sytosti, jsme jako poděkování zazpívali Na tom Bošileckým mostku, nasedli do autobusu a dojeli jsme do společného ubytování. Pro lepší sny jsme si zazpívali Dobrú noc, má milá. Pak už jsme si jen řekli dobrou noc…

Remarová, Medková

Ráno nás probudil hlas pana sbormistra, který nám popřál hezký den a sdělil nám dopolední plán. Po vydatné snídani jsme se pustili do nácviku skladby Přání z cyklu Písničky z flétnou od Petra Fialy. Tento cyklus se chystáme v blízké budoucnosti natáčet. Hostitelé nám k našemu překvapení přichystali i oběd a po něm jsme se již vydali k naší první zastávce.
Dorazili jsme k Československému vojenskému hřbitomu La Targette, kde leží vojáci padlí za první a druhé světové války. Tento hřbitov byl vybudován na památku legendární bitvy, která se zde odehrála v rámci ofenzívy 10. francouzské armády v Artois 9. května 1915. V roce 1938 bylo z Československa dovezeno 24 lip. Ty se následně vysadily po obvodu hřbitova. Uprostřed se nachází kříž, který symbolizuje smrt Jana Lucemburského. Ten bojoval po boku francouzského krále v bitvě u Kresčaku roku 1346, kde také zemřel. K 50. výročí vzniku Československa, v roce 1968, byl na hřbitově zřízen památník všem obětem první a druhé světové války, padlým na francouzském území. Na hřbitově je pochován například známý český letec František Novák, také přezdívaný “Král vzduchu”. Památku všech padlých jsme uctili Českou státní hymnou “Kde domov můj”.
Po tomto silném zážitku jsme se vydali přes Belgii do města Vermelles, kde byl náš večerní koncert. Po závěrečné skladbě jsme opět sklidili ovace ve stoje a poté zazpívali 2 přídavky. Po skončení koncertu jsme byli pozváni na místní party s grilovánými klobásami, o nichž tajně sníme celý zájezd. Na tomto místě jsme také před 4 lety oslavovali 18. narozeniny jedné z našich absolventek, kterou tímto zravíme (ahoj, Majda!).
Protože nás následující den čekalo brzké vstávání, nemohli jsme se na večírku zdržet až do konce. Lehli jsme si tedy do postýlek, zazpívali a usínali natěšení na další den.

Ceeová, Holubová

Do prosluněného, ale chladnějšího rána nás probudil hlas jedné z našich absolventek sboru, která s námi vyrazila na cestu, aby nám pomohla a předala nám své zkušenosti. Anežko, moc děkujeme!
Je 7:15 a krátká rozcvička před Salle de judo s focením v atraktivních cvičebních pózách, popřáním si tradičního dobrého rána a krásného dne s úsměvem nesmí v našem plánu chybět. Pak už ale rychle na snídani. To je výběr… bagety, koláče, marmeláda, džusíky, mléka, káva ale i voda, kam se jen člověk podívá. Osm hodin už ale odbíjí a naším autobusem se rozezněly první tóny z Písničky ráno jedem dál. To znamená, že dnes nás mimo zastávek na plážích, o kterých si něco povíme později, čeká také koncert.
10:00 a deset let starý boj byl opět rozpoután poblíž rozhledny stojící na místě nezapomenutelné bitvy, která se týká i nedílné části naší historie, na místě bitvy u Kresčaku. Pro ty, kteří by si chtěli osvěžit paměť i o prázdninách, můžeme prozradit, že zde v sobotu 26. srpna roku 1346 zemřel Jan Lucemburský, v cizích zemích také znám jako Jan Český. Protože legrace nesmí chybět zrekonstruovali jsme průběh bitvy. Větší část z nás se postavila v červených tričkách a čepičkách na stranu Francie a menšina zastupovala vítěznou Anglii. Všichni jsme ale bojovali hrdě a se ctí, vždyť přece „Toho bohdá nebude, aby král český z boje utíkal“…
Výrok a odvaha Jana Lucemburského, kterou obdivoval i anglický král Eduard III., nás poháněly dál až k památnému kříži Jana Lucemburského.
Kraj známý především výrobou calvadosu, cidru a moštů z jablek nás uvítal svými plážemi okolo dvanácté hodiny. Při všech přejezdech jsme stejně jako každý den pilně cvičili Písničky s flétnou od Petra Fialy, konkrétně Ráno, Přání, Kresbu a naťukli jsme i Máj, i když je červenec. Nácvik první věty z Věčné duhy na naše následující turné v Japonsku a dalších skladeb na koncert samozřejmě nebyl opomenut.
Město Fécamp v údolí řeky Valmont nás přivítalo svým krásným Alabastrovým pobřežím s oblázky. Útesy, které jsme viděly, se pyšní jako nejvyšší skaliska v celé Normandii. Dosahují výšky až 126 metrů. V tomto příměstském městečku si našel zalíbení dokonce i francouzský spisovatel Guy de Maupassant a není, čemu se divit.
Nejznámější a nejnavštěvovanější místo, které se v dnešní době objevuje na mnoha fotkách, zvláště pak „okno“, jak vždy říká náš pán sbormistr, jsme mohli navštívit hned vzápětí v Etrétatu. Skalní oblouky pojmenované Porte d’Aval, Porte d’Amont a Manneporte posloužily pro inspiraci mnohým malířům například Eugène Boudinovi, Gustavu Courbetouvi nebo Claude Monetovi.
Zástávka nám připomněla, jak je důležité poučit se ze sborových chyb. Pokud máte jídlo a nacházíte se zrovna na pláži, hlídejte si ho nejen před vašimi sborovými kamarády, ale také před „speciálně vycvičenými“ racky. Může se totiž stát, že vám jeden sebere palačinku i s talířem, jak se to přihodilo naší Aničce. Nebo Áje, když si jí jeden z nich sednul rovnou na sborovou čepici a pochutnal si na jejím párku. I naše vedení bylo svědkem činů těchto zlodějíčků. Náš pán klavírista viděl, jak racek jedné paní odcizil celý sendvič, ale protože ho neunesl, vypadl mu ze zobáku na ucho psa, kterého polekal, ale po počátečním zmatení se do tohoto „daru z nebes“ s chutí zakousl.
Večeře nás opět velmi potěšila svým výběrem. Šunka, mrkvička, chřest, další zeleninové saláty a čokoládový pudink, zaplnily naše bříška. Ale jen tak akorát, abychom mohli zpívat na koncertě, který už měl za pár chvilek začít.
Jako předchozí dny jsme měli úspěch. Publikum si vytleskalo dva přídavky a to Gorale a francouzskou Le temps des cathédrales.
Pak už nás čekalo jen rozdělení do rodin těchto milých obyvatel a část z nás byla ubytována v blízkém domečku, který se uvnitř spíše podobal malému zámečku.
Teď už ale dost popisů a hurá za dalším dnem plným zajímavých míst i informací.

Drábková, Lelková

Den v Normandii
Čtvrtek, tak trochu jiný den než ty předchozí, večerní program byl totiž namísto obvyklého koncertu plně v naší režii. Mohli jsme se tak plně věnovat krásám Francie. Z městečka Le Sap a od našich hostitelských rodin jsme vyjeli co možná nejdříve vstříc francouzskému pobřeží.
V roce 75. výročí vylodění spojenců na plážích v Normandii jsme nemohli zamířit jinam než do Arromanches, kde na pláži Gold Beach probíhaly jedny z nejtvrdších bojů slavného Dne D. Pozůstatky událostí 6. června 1944 jsou ve vodách kanálu La Manche patrné dodnes. Jako obří majáky se z moře několik set metrů od břehu tyčí betonové pylony, které v osudných chvílích sloužily jako provizorní hráz chránící uměle vytvořený přístav před nepřízní počasí. Snad ještě více než jinde jsou právě tady patrné pozůstatky válečného běsnění druhé světové války. Právě proto vás Arromanches dokáže vtáhnout do atmosféry čtyřiačtyřicátého roku. Navodí vám pocit hrdosti nejen nad účastí československých vojáků, díky jejichž činům jsme si mohli celou prohlídku tamního muzea vychutnat v češtině. Dvouhodinovou cestu autobusem po členitém pobřeží jsme využili k nácviku skladeb z cyklu Písničky s flétnou na chystanou desku Petra Fialy. Nelze opustit Normandii, aniž byste neviděli klenot tohoto kraje Le Mont Saint Michel. Tento benediktýnský klášter stojí na skalním ostrohu vysoko nad hladinou moře a ne nadarmo se stal první francouzskou pamětihodností zapsanou na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Za přílivu ostrov, o pár hodin později poloostrov, „La Merveilleʺ („Zázrakʺ) nás zcela ovládl svou nezaměnitelnou atmosférou.
Ještě před plánovaným noclehem v Dinard jsme se zastavili v hlavní přístavní metropoli bývalých korzárských vod Saint Malo. Tato starobylá pevnost nabízí ze svých hradeb úchvatný pohled na blízký přístav, jenž je jedním z hlavních hospodářských center této oblasti. Se vzpomínkou na tuto překrásnou scenérii odcházíme spát a už teď se nemůžeme dočkat pokračování našeho francouzského dobrodružství.

Krejčová, Holcová

5. 7.
Naše dobrodružství pokračuje, dnes máme nabitý den. Bretaň jako taková je jedním z nejkrásnějších regionů Francie a jeho jedinečnou přírodní perlou, co ho zkrášluje, je právě Cap Fréhel – místo, které vás okouzlí již na první pohled. Jedná se o mys, který je součástí Smaragdového pobřeží. Náš dnešní první cíl byl tedy jasný.
O útesy vysoké až 70 metrů se tříštily vlny průzračné vody. K této scenérii se ještě přidala barevná kvítka, která pokrývala celou okolní krajinu. Kolem majáku z poloviny 20. století jsme prošli skalními stezkami a vyfotili spoustu fotek do sborového alba. Zajímavostí tohoto místa je také útes, který bychom mohli považovat za jedno velké hnízdo. Sídlí zde až přes tisíc racků a my jsme tak museli hlídat oblohu nad námi, aby nás všudypřítomní ptáci něčím neobdarovali. Se zatajeným dechem jsme vnímali všechnu tuto krásu a jen těžko se nám nastupovalo zpět do autobusu. Naše cesta tímto ale zdaleka nekončila.
Další zastávkou v regionu, kde vznikla legenda o Excaliburu, bylo městečko Saint Cast le Guildo. Ulicemi s kamennými bretaňskými domečky jsme prošli až na rozsáhlou pláž. Sluníčko se na nás celý zájezd usmívá a dnešní den nebyl výjimkou, proto jsme oblékli plavky a vyrazili vstříc slané koupeli. Abychom našemu pobytu v moři dodali větší autentičnost, zazpívali jsme si jednu z našich „hitovek“, a to konkrétně Les Sirénes od Eriky Budai. A že to v tom moři mělo atmosféru! Na pláži jsme ale nebyli jediní turisté a své zastoupení v podobě milého páru zde mělo i Německo. Hned jak uslyšeli, že jsme sbor a máme zítra koncert 50 kilometrů od toho místa, přislíbili, že přijedou. My jsme jim jako malou ukázku zazpívali Ave Maria od Franze Biebla a pak německou lidovou píseň. Poté, co jsme nachytali dost vitamínu D, jsme se vydali vstříc dnešnímu poslednímu cíli.
Městečko Erquy je známé pro každodenní výtvor oceánu, kdy při odlivu můžete pozorovat opuštěné loďky na skoro suchém písku. Někteří z nás dokonce nalezli překrásné prázdné hřebenatky – dárky domů vyřešeny! Takto krásný den jsme zakončili jak jinak než něčím, co nikdo nečekal, závody ve spacácích. Tolik zážitků uložených v našich srdcích jsme nemohli vstřebat nijak jinak než vydatným spánkem. Po zaznění posledních tónů písně Dobrú noc má milá jsme si všichni popřáli dobrou noc a s příjemným pocitem usnuli.

Appelová, Strnadová

6.7
Do druhého víkendu našeho francouzského putování jsme se probudili ve víceúčelovém sále uprostřed městečka Pordic. V autobuse hned po ránu zazněla naše tradiční píseň Ráno jedem dál. Poté nám pan sbormistr přečetl zajímavé informace o místech, kam se dnes vydáme. Naše první kroky vedli do přístavního městečka L’Arcouest. Po krátkém rozchodu jsme nastoupili na loď, která nás odvezla na ostrov Ile de Bréhat. Díky tomu, že některé z nás našli čtyřlístky, nám i počasí přálo. Viděli jsme domky, které zapadali do barev ostrova a souzněli s okolní přírodou. Na ostrově se nachází kostel, ve kterém jsme si zazpívali skladbu Pueri concinite. Někteří z nás pak ještě navštívili kapli Svatého Michaela a mořský mlýn Étang.
Při zpáteční cestě lodí jsme pozorovali ostrůvky ve vodě a žasli nad tím, o kolik nádherně průzračná voda ustoupila. Úspěšně jsme se vylodili, nasedli do autobusu a zamířili do Trégastlu, městečku známém písečnými plážemi a skalními útvary. Ve zdejších restauracích někteří z nás ochutnali místní pochoutky; mušle, slávky a ústřice. A tak jsme po výborném oběde mohli objevovat krásu zdejšího pobřeží. Při procházce po pláži jsme zahlédli i velmi známý skalní útvar, hlavu umrlce. Abychom si na chvilku odpočinuli sedli jsme si na balvany, které, jak nám pan sbormistr řekl, jsou vyteklá láva na povrch.
Po krásném odpoledni jsme zamířili nazpět do Pordicu. Zde jsme měli zkoušku v kostele, vyzkoušeli si nová sóla a zamířili na večeři. Před večeří jsme zazpívali našim hostitelům a po jídle se vydali zpět, abychom se převlékli na koncert.
Dnešní krásný a nabitý den jsme zakončili koncertem v kostele Saint Pierre v městečku Pordic, ve kterém už Jitro zpívalo po šesté. Publikum bylo velice vděčné a bouřlivé potlesky se ozývaly již v první půlce, a na jejím konci se lidé dokonce postavili! Po druhé půlce nebrali ovace konce. Gorale a Les temps des cathédrales, které jsme zazpívali jako přídavky, sklidili stejné ne-li větší ovace jako druhá půlka. Po úspěšném koncertu jsme si už jen zazpívali Dobrú noc a šli spát.

Vukmirovičová, Klimentová

7.7.
Po druhé a poslední noci v Pordicu jsme se probudili do chladnějšího, ale za to krásného a slunečného počasí. Po snídani zajištěné v domově důchodců jsme na rozloučenou a jako poděkování zazpívali Na tom Bošileckým mostku. Poté jsme se vydali vstříc dnešnímu programu-pevnosti Guerande spolu s pláží La Baule.
Pevnost Guerande je podle mnohých Francouzů třetí nejhezčí místo ve Francii. Nachází se na stejnojmenném poloostrově. Staré jádro tohoto poloostrovu je obklopeno hradbami a mohutnou bránou Saint Michel. Toto místo se proslavilo hlavně díky ručnímu získávání soli a sběru mušlí. Guerande je také největší solivar ve Francii.
Po necelých dvou hodinách strávených v autobuse jsme dorazili do tohoto překrásného místa na jihu Bretagne. Když jsme vystoupili, vyrazili jsme k centru. Ještě jsme nebyli ani u již zmíněné brány a naši pozornost tradiční francouzský kolotoč. Vedení se rozhodlo nám zaplatit jednu jízdu na této atrakci. Po troše zábavy jsme vešli bránou do pevnosti. U zdejší katedrály jsme dostali rozchod na větší prozkoumání města, na jídlo atd. Než jsme se stihli vůbec rozejít, zavolal na nás pan sbormistr a řekl nám, že nám každému objednal palačinku sypanou cukrem. Během volna jsme si tedy vychutnávali nejen výhledy, které byly přímo okouzlující, ale také palačinky. Po návštěvě pevnosti následoval přejezd na pláž La Baule, nejdelší a jednu z nejkrásnějších pláží Francie. Měří neuvěřitelných 12 km. Tato pláž sloužila v minulosti jako prvotřídní lázně pro „smetánku obyvatel“. Když jsme došli k vodě, rozhodli jsme se, že se vykoupeme, byl totiž nejteplejší den za poslední týden, téměř 26°C. Voda byla příjemná a pláž byla plná malých mušliček. Po koupání jsme se ještě chvilku slunili a poté jsme vyrazili na náš dnešní nocleh v mobilních domech. Tam jsme si každý uvařil to, co „kufr dal“, pobavili se v kempu na karaoke, a protože nás čeká poslední koncert, zalezli jsme brzy do svých postelí.

Kavalírová, Kvirencová

8.7.

Nastal předposlední den a krásné ráno se sluníčkem, které nás lechtalo na tvářích až do pozdních ranních hodin. Připravili jsme si pořádnou snídani v pronajatých mobilních domcích, které nám záviděl dokonce i pan sbormistr.
Už v 9:50 jsme zahájili naši cestu směrem na poslední místo koncertu. Netrvalo ale dlouho a zastavili jsme v obchodním domu. Nakoupili jsme zbývající dárečky pro naše maminky, tatínky, babičky, dědečky i další členy rodin a spokojeně „naskočili“ do autobusu, abychom pokračovali nejen v cestě, ale také v nacvičování 5. části z cyklu Písničky s flétnou.
Příjemnou zastávkou pro nás bylo město Les Sables-d’Olonne. Možná za to mohl i fakt, že mezitím, co jsme se procházeli po pláži a máchali si nožky ve vodě, nám pan sbormistr nechal připravit pizzu. Město dnešního koncertu už nás ale volalo, tak jsme se mu vydali vstříc.
Za účelem brzkého návratu domů jsme si v kostele při cestě na pláž, kde jsme měli strávit pár hodin, než začne koncert, rychle vyložili kroje a nástroj. Pokud vám přišlo divné, že bychom neuváženě zůstali několik hodin před koncertem na sluníčku, tak bylo vaše podivení správné. Jediné, co nás v tu chvíli zajímalo, byl stín, relaxace a příprava na co možná nejlepší podání výkonu.
Většina z nás objevila stín pod menším mlýnem. Ostatní zatím trávili čas v restauraci a pochutnávali si na nějaké místní specialitě. Když už mluvíme o místních dobrotách, pan sbormistr byl tak hodný, že nám ještě před večeří nabídl ochutnávku šneků. Pro většinu z nás to bylo poprvé v životě, co něco takového jedli.
Tím ale naše zajímavé odpoledne neskončilo. U mlýnu nás totiž navštívila policie. Přišla nám říct, že nesmíme sedět za lanovým provazem sloužícím pro bezpečnost. Neradi by totiž, aby někoho praštila lopatka mlýnu po hlavě. Několik z nás se tedy muselo přemístit o pár kroků dál. Toto dění sledoval i náš pan sbormistr ze svého místa v restauraci naproti mlýnu. Jakmile policie odjela, přišel se nás zeptat, co jsme provedli. Po vyjasnění proběhlých událostí se rozhodl koupit nám i večeři, jak bylo původně v plánu a také aby nám pomohl zkrátit si chvíli čekání.
Odbylo 18:00 a my už nedočkaví stáli u restaurace a bylo proč se těšit. Hranolky, ryba a čokoládový dortík nebo kopeček vanilkové zmrzliny i další možnost ochutnávky tentokrát mušlí nám vykouzlily úsměv na tváři. Potom už jsme ale rychle doběhli do kostela na zkoušku a vyzkoušeli nová sóla z řad našich mladších členů.
Nastal náš poslední koncert, publikum bylo opět nadšené. Volání „bravo“ a potlesk ve stoje nás „donutil“ zazpívat ještě dva další přídavky.
Po koncertě nás čekalo poslední překvapení. Vyrazili jsme směr pláž, kde jsme si ještě naposled mohli poslechnout zvuk šumějícího moře a zazpívat si písničku na dobrou noc.
Pak už ale hurá do autobusu a zpět domů!

Špicarová, Uhlířová