… Uplynuly již dva dny od vašeho vystoupení. Musím se přiznat, že mi nezní v uších jednotlivé tóny vašich skladeb, ale mám celé tělo prodchnuté něčím nevysvětlitelným, něčím, když řeknu krásným, tak se mi to zdá nevýstižné. Něčím nepostihnutelným. … Jak následovala jedna skladba za druhou, tak se mi promítaly v duši ty nejkrásnější, i když spíše pocitově, ne konkrétně, vzpomínky na mé mládí, na rodiče, prarodiče, zkrátka nevím jak, ale povedlo se Ti, že jsem si uvědomil své kořeny, sounáležitost, zkrátka, že někam patřím. Za to vše patří velký dík Tobě i Tvému sboru. Jen mne mrzí, že jsem vám netlumočil slova výborného místního muzikanta, pana Řmota, kterému je již možná víc, než 85 let a který nevynechá jedinou hudební událost v širokém okolí: „Ještě se mi nestalo, aby mi půl hodiny vkuse jezdil mráz po zádech.To se povedlo pouze sboru Jitro.“