Ukázka: Ilja Hurník - Studánka
Jan Jirásek - Sanctus
Ukázka z CD České a moravské vánoční koledy
Jitro Královéhradecký dětský sbor

Jitro pravidelně koncertuje v USA (13 turné, 217 koncertů), Japonsku (6 turné), Číně (2 turné) i ve většině zemí Evropy (2400 koncertů), v průběhu let zvítězil na 27 uznávaných mezinárodních soutěžích a natočil několik desítek CD. Zahraniční i naše odborná kritika hodnotí Jitro jako jeden z nejlepších dětských sborů světa a označuje ho za klenot české kultury. VÍCE INFO

Jitříčko přípravné oddělení

Sbor Jitříčko je posledním předstupněm hlavního koncertního sboru Jitro. Repertoár zahrnuje jednohlasé a vícehlasé písně období gotiky a renesance, až po tvorbu současných autorů. Každý rok uskuteční Jitříčko několik vystoupení v Hradci Králové i dalších našich městech a při zahraničních koncertech v Německu, Rakousku, Francii nebo například Maďarsku.

VÍCE INFO
Vlčí máky přípravné oddělení, 4.-5. třídy

Vlčí máky jsou nejvyšším přípravným oddělením KHDS s cílem připravit zpěváky pro vstup do hlavního sboru. Dvě pravidelné zkoušky v týdnu a několik víkendových soustředění jsou základem sborové přípravy dětí čtvrtých a pátých tříd ZŠ. Vlčí máky vystupují v rámci společných koncertů všech oddělení KHDS i samostatně, v našem městě i mimo Hradec Králové.

VÍCE INFO
Skřívánek B přípravné oddělení, 3. třídy

Na společných zkouškách si zpěváci Skřivánku B prohlubují své znalosti z oblasti hudební teorie a intonace a zdokonalují pěvecké dovednosti a interpretační schopnosti. Repertoár sboru zahrnuje skladby jednohlasé i vícehlasé. Skřivánek B vystupuje v rámci společných koncertů všech oddělení KHDS i samostatně mimo Hradec Králové.

VÍCE INFO
Skřívánek A přípravné oddělení, 2. třídy

Děti z druhých tříd ZŠ zpívají v přípravném sboru Skřivánek A. Postupně se seznamují se základy hudební teorie a intonace, získávají základní pěvecké dovednosti, rozvíjejí své interpretační schopnosti a rozšiřují si repertoár lidových i umělých písní. Důležitá pro činnost dětí v pěveckém sboru je motivace a citlivé vytváření vztahu k hudbě. VÍCE INFO

Světlušky přípravné oddělení, 1. třídy

Pod odborným vedením děti postupně pronikají do tajů hudby a zvládají základní písňový repertoár. Metodou hry se žáci seznamují se základy techniky zpěvu a intonace, zvládají elementární prvky hudební teorie a vytvářejí si postupně základní repertoár dětských písní, které jsou schopny kultivovaně interpretovat na koncertech KHDS. VÍCE INFO

Broučci přípravné oddělení, předškoláci

Nejmladší oddělení Broučci je určeno pro děti předškolního věku (4 - 6 let). Pod odborným vedením zde děti metodou hry pronikají do tajemství hudby, naučí se mnoho pěkných písniček a učí se postupně zvládat základy hlasové výchovy. VÍCE INFO

Aktuální informace

Turné Japonsko 2016

(Zveřejněno 23. 11. 2016)

23. listopadu až 12. prosince 2016, Japonsko
Letošní podzimní asijské turné představovalo pro sbor 15 koncertů v sálech po celém Japonsku, Tokio, Ichikawu, Nagoyu či Osaku nevyjímaje. Aktualizace: přidáno vyjádření ředitele pořadatelské agentury (18.12.2016)

 Fotky naleznete jako vždy na fotoserveru Flickr a na Facebooku.

    Aktuálně:
Turné skončilo.

 

Projekt “Účast Královéhradeckého dětského sboru na Festivalu dětských a mládežnických sborů – Tokyo 2016“, byl realizován s finanční podporou Statutárního města Hradec Králové a Královéhradeckého kraje.

                

Vyjádření ředitele pořadatelské agentury:

Dear Maestro Skopal,

I appreciate you giving wonderful moment to the Japanese audience. I again recognized I love the music of Jitro so much. I can't wait the next tour 3 years later!

Sincerely,

Toshitake

Zápisky z turné:

Středa, 23. listopadu 2016:

Jakmile budeme moci, dáme vědět. Nyní prosíme o chvilku strpení, jsme na cestě ;-)

    Aktuálně v tento den:
00:00: Již za pár hodin odjíždíme na letiště. Turné začíná.
04:40: Jsme na cestě na letiště.
12:30: Naše letadlo (Boeing 777-206(ER), reg. PH-BQI), kterým za 2 hodiny poletíme do Tokia, už přistálo na letišti. Přiletělo z Atlanty.
13:55: Tak už nastupujeme na let z Amsterdamu do Tokia. Ozveme se z Japonska. ;-)
Informace o letu Amsterdam - Tokio:
14:33: Odpojení od brány F06
14:38: Řadíme se do fronty ke vzletu z dráhy 36L, před námi jsou 4 letadla.
14:50: Vstupujeme na dráhu, máme povolení ke vzletu.
14:52: A jsme ve vzduchu.
14:58: Let můžete sledovat online zde a také zde. Během letu nad Ruskem, které neumí online data poskytovat, nejsou údaje o letu k dispozici.
15:15: Letadlo dosáhlo cílové letové hladiny 10.000 metrů při rychlosti 980 km/h.
16:00: Právě nyní je letadlo na stejném poledníku, jako Hradec Králové, asi 1000 km severně, nad Švédskem, zhruba 150 km západně od Stockholmu.
16:54: Vlétáme nad území Ruska. V dohledné době lze očekávat výpadek online dat.
23:14: Využíváme průletu kolem čínských hranic (u ruského města Chabarovsk) k informaci o letu, výška 11300 metrů, rychlost 960 km/h, očekávané přistání v Tokiu je v 9:17 JST (01:17 SEČ) na dráhu 34L.
23:27: Přistání budete moci sledovat naživo přenášeným obrazem na této stránce.
00:33: Zahájili jsme klesání z výšky 11900 metrů. Jsme už nad Japonskem.
01:07: Jsme srovnáni v ose dráhy, do přistání zbývá asi 6 minut, sledujte ho naživo.
01:12: Máme povolení k přistání na dráhu 34L.
01:14: Přistáli jsme v Tokiu.
01:21: Zastavili jsme u brány 14. Jsme tady.

 
Živý přenos - přistávací dráha 34L Narita International Airport:

 
Broadcast live streaming video on Ustream

 

Čtvrtek, 24. listopadu 2016:

Všechny vás zdravíme z Tokia!
Všechny vás zdravíme z Tokia!

    Aktuálně v tento den:
09:40 JST (01:40 SEČ): Všechny vás zdravíme z Tokia!
10:55 JST (02:55 SEČ): Cesta proběhla v pořádku, po příletu jsme si v letadle zazpívali Hallelujah. Lidé tleskali a udělali jsme si nové přátelé i mezi letuškami a piloty. Posíláme fotky z letu a příletu.
21:10 JST (13:10 SEČ): Posíláme nové fotky.

 

Pátek, 25. listopadu 2016:

Dobré ráno! Tak je tu náš oficiálně první japonský den. Probudily jsme se plné sil a těšily se na naše první koncerty. Posnídaly jsme naše oblíbené japonské krabičky a vydaly se za našimi posluchači, kteří na nás tentokráte čekali ve městečku Fureai. Cesta byla poměrně dlouhá, ale krátily jsme si ji kochaním se z okýnek autobusu. Projížděly jsme totiž nádhernou krajinou národního parku Pandai s nejvyšší horou Asahi (1870 m. n. m.). Na cestu nám svítilo sluníčko, které si tancovalo po krásném modrém nebi bez mráčku, což pro nás byla po včerejšku nevídaná změna. Po příletu nás totiž překvapila chumelenice, která zde byla po 54 letech.

Koncertní šňůru jsme zahájili vystoupením v místní škole. Tamní žáci nám zatančili tanec na připomínku nedávného zemětřesení. Celé setkání jsme zakončili tím, že jsme si všichni společně zazpívali Japonci velmi oblíbenou píseň Domov. Poté následovala zkouška se sólistkou Mochituki. Bylo potřeba společně sezpívat japonskou kantátu. Večerní koncert dopadl nad naše očekávání. Zřejmě jsme se dobře aklimatizovaly a tak nebyla znát žádná únava a vystoupení bylo, jako kdybychom byly v Japonsku už nějaký ten den.

Po vystoupení nás několik šlo na něco jako autogramiádu. Nadšení Japonci za námi chodili se zakoupenymi CD a gratulujíce nás žádali o podpisy a fotky. Zažily jsme, jaké to je, být slavnou popovou hvězdou. :)

Zítra nás čeká velice náročný den. Pojedeme brzy ráno lodí na ostrov Sado, tam máme koncert a ve večerních hodinách jedeme zpět. Takže na nás myslete, ať se nám všechno vydaří a my jdeme načerpat síly do našich japonských postýlek! Dobrou noc a přejeme vám dobrou chuť k vašemu pozdnímu obědu či brzké večeři.

Michaela Salačová

    Aktuálně v tento den:
22:35 JST (14:35 SEČ): Posíláme nové fotky.
22:40 JST (14:40 SEČ): Koncert už jsme zvládli a zrovna teď jsme na cestě do hotelu.
23:00 JST (15:00 SEČ): Kvůli technickým problémům pošleme článek za dnešní den až později.

 

Sobota, 26. listopadu 2016:

Vstali jsme do krásného nového dne. Naše tělo jsme nastartovali tradiční snídaní a vyjeli jsme směr pobřeží, kde na nás čekal malý trajekt. Při cestě na ostrov Sadó jsme obdivovali krásu Japonského moře. Po vylodění jsme nasedli do autobusu a jeli na místo dnešního koncertu. Náš v pořadí druhý koncert se nám velice povedl. Publikum bylo nadšené a po přídavku v podobě Hana wa Saku nastal aplaus vestoje, což je pro Japonce velmi neobvyklé. Po vydařeném koncertě zbyla ještě chvilka času, proto nám náš manažer Hiroki vymyslel překvapení v podobě krátké večerní procházky u moře. K večeři jsme dostali na výběr ze tří jídel - hamburgeru, ryby a kari. Jídlo jsme si zpestřili oslavením narozenin jedné z našich zpěvaček a sledováním krasobruslení a sumo v televizi. S plnými žaludky jsme s obtížemi došli na zpáteční trajekt. Cesta zpátky byla zdlouhavá, ale konečně jsme na hotelu a jdeme spát. Oyjasumi nasai!

Michálková

    Aktuálně v tento den:
08:48 JST (00:48 SEČ): Všechny vás moc zdravíme. My právě teď čekáme na trajekt, který nás odveze na ostrov Sadó. Právě na něm nás dnes čeká koncert. A večer míříme po moři opět zpět na hotel. Mějte se krásně!
10:23 JST (02:23 SEČ): Zdravíme z plavby na ostrov Sado!
22:27 JST (14:27 SEČ) - SMS: Úžasný koncert na ostrově Sado, 2 potlesky ve stoje, pro Japonsko nezvyklé. Rodiče by slzeli se mnou. Moc zdraví Květa

 

Neděle, 27. listopadu 2016:

Ráno nás probudilo příjemné světlo sluníčka. Po vydatné snídani jsme popadli kufry, rozloučili se se svými krásnými chatičkami a nastoupili do autobusu. Vyrazili jsme do Koriyami a těšili se, až potkáme nové kamarády ze sboru Skibamiya elementary school Chorus Club. Jak jinak než zpíváním jsme si krátili cestu, při které jsme míjeli nádhernou krajinu, nad kterou se místy ještě vznášela mlha. Když jsme dojeli na místo našeho společného koncertu, přivítali nás děti s radostným úsměvem na tváři. Byly moc milé a my už se těšili, až si s nimi zazpíváme. Po zkoušce následoval výborný oběd, do kterého jsme se s chutí pustili. Ve zbývající chvíli už jsme se soustředili jen na koncert, aby se nám skladby povedly a posluchači byli spokojení. Oblékli jsme se do krojů, zbavili se nervozity a vykročili směrem na pódium.

Jako úvodní skladba zaznělo Gloria od Antonia Vivaldiho. Kapacita sálu byla dva tisíce lidí. Sál byl téměř plný, není tedy divu, že jsme byli dobře naladěni. Publikum tleskalo a velký úspěch sklízela i děvčata ze sboru, která uváděla v japonštině. V pauze jsme si na sebe rychle oblékli národní kroje a pospíchali na pódium, abychom alespoň ze strany viděli a hlavně slyšeli skladby, které předvedl japonský sbor.  Po jejich samostatném vystoupení jsme se k nim přidali a společně si zazpívali Furusato (Domov) a veselou lidovou písničku Ej lučka, lučka. Japonský sbor odešel z pódia a usadil se do hlediště. Poté jsme zazpívali naše tři písně a potlesk byl tak ohromný, že jsme přidali ještě Hana wa Saku, které vyvolalo dokonce volání bravo. Vše jsme sbalili, nasedli do busu a zamířili do našeho hotelu v Koriyamě. Po výborné večeři jsme šli spinkat spokojení a šťastní. Dobrou noc!

Lisá, Strnadová

    Aktuálně v tento den:
09:25 JST (01:25 SEČ): Posíláme nové fotky.
16:40 JST (08:40 SEČ): Právě nám skončil koncert v Koriyamě s japonským dětským sborem, se kterým jsme si společně zazpívali dvě japonské skladby. Sál pro 2000 lidí byl téměř plný a od posluchačů jsme slyšeli jen pozitivní reakce.
17:06 JST (09:06 SEČ) - SMS: Dnes byly holky velké hvězdy. Květa
17:50 JST (09:50 SEČ): Máme pro Vás fotky z dnešního dne.
20:00 JST (12:00 SEČ): Posíláme článek o sobotě.
21:28 JST (13:28 SEČ): Posíláme článek o dnešním dnu.

 

Pondělí, 28. listopadu 2016:

Dneska jsme konečně vyrazili do Tokia! Čekal nás tam veledůležitý koncert, na který se již dlouho připravujeme. Pomalu se z nás asi stávají Japonci, protože nudle, které jsme měli k obědu, všichni řádně snědli! Poté jsme pokračovali dále směrem na Tokio. V autobuse jsme ale nezahálely! Trénovaly jsme těžké skladby a také jsme se učily, protože všechny chceme mít ve škole dobré známky. A konečně jsme dojeli do Tokia, na místo koncertu. V krásné katedrále nám všechno krásně znělo a na koncertě jsme za všechny skladby sklidili parádní potlesk. Zlatým hřebem večera byla naše kantáta Sakura - o Hirošimě. Dnes jsme ji zpívaly naposledy a pro ty, které se do Japonska se sborem už nedostaneme, zazněla také naposled. A teď už jsme ve starém známém Olympijském centru a chystáme se do postýlek!

Hrbáčková

    Aktuálně v tento den:
22:07 JST (14:07 SEČ) - SMS: Zdravíme z nočního Tokia, plná katedrála, koncert úspěšný, mnoho posluchačů slzelo, já taky. Květa
22:14 JST (14:14 SEČ): Dnes jsme naposledy zpívaly Sakuru se sólistkou Tommomi Michizuki.

 

Úterý, 29. listopadu 2016:

Brrr to to fouká, ale už nám vykukuje sluníčko, tak snad se udělá brzy teplo, však nás toho dnes tolik čeká. Ale nejdříve se musíme věnovat škole, takže si dáme tři hodinky studijního „volna“ a posledního načerpání sil.

A jde se! Náš výlet začíná v tokijském metru, kde také skončí, ale nyní v brzkých odpoledních hodinách díky bohu není nějak přecpané a tak vyrážíme směr Císařské zahrady!

Páni, to je ale barev, a těch různých stromů a jezírek. Jé, hele, ryby, a taky tak pěkně září barvami! No prostě nádhera, ráj pro oči a místo naprosté pohody, je tato část hlavního města Japonska. Po procházce a zachycení pár záběrů do naší sborové kroniky míříme dál. Co nás asi teďka čeká?
Billboardy, světla, reklama, obrovské mrakodrapy a hlavně spousta aut a lidí, aneb Ginza, hlavní obchodní třída Tokia, něco jako Times Square v New Yourku, WOW!! Prošmejdíme pár obchůdků i pár vedlejších uliček a už zase pokračujeme dál.

No tak teď už nemůžeme uvěřit vlastním očím! „Eiffelovka“, v Tokiu?? A jak září. Ale ne, to je jen taková její větší „ségra“. Tokio Tower, která měří celých 333 metrů, je totiž ještě o 13 metrů vyšší než ta pařížská. A ten výhled! Tolik barevných světýlek kolem spousta z nás nikdy ani neviděla. Máme celé Tokio jako na dlani a takhle večer je snad ještě krásnější. No co si můžeme více přát.

Ale už jsme všichni uťapkaní, tak se vracíme zpátky na hotel, abychom měli dost sil i na zítřek. Dnešek byl totiž vážně kouzelný a my můžeme jen děkovat vedení, že nám za jeden jediný den ukázalo „celý svět“.

Šárka Válková

    Aktuálně v tento den:
15:17 JST (07:17 SEČ): Užíváme si krásné císařské zahrady, dále pokračujeme na Ginzu a ve večerních hodinách půjdeme na Tokyo tower.
17:44 JST (09:44 SEČ): Posíláme nové fotky.
22:32 JST (14:32 SEČ): Posíláme mnoho pozdravů!! Dnešní den jsme si udělali krásnou procházku po Tokijských památkách.

 

Středa, 30. listopadu 2016:

Stejně jako předchozí den jsme se probudili v našem oblíbeném Olympijském centru v Tokiu. Po dopoledním studijním volnu jsme měli krátkou zkoušku, na které jsme nacvičovali novou skladbu Ecce Homo od José Cury, se kterou vystoupíme v březnu příštího roku. Někteří z nás se přesunuli na jiné pokoje, kde stráví naši poslední noc v tomto ubytovacím zařízení. Metrem jsme se přesunuli na ulici Shibuya, což je jedna z nejhlavnějších tříd Tokia. Tato ulice je centrem zábavy pro mladé lidi a žije hlavně v noci. Přestože my jsme ji navštívili v odpoledních hodinách, bylo obtížné se prodrat davem lidí. Následovala prohlídka staré známé uličky Takeshita street, kde jsme zalovili hlavně v obchodě "Vše za 100 Yenů". Ti největší mlsouni, včetně nás, se snadno nechali nalákat na výborné palačinky, které tu byly doslova na každém rohu. Nešlo odolat! Potom, co jsme si příjemně naplnili bříška, nás pan sbormistr překvapil další sladkou dobrůtkou. Ti, co si palačinku odepřeli a pouze slintali nad těmi našemi, rozzářili své obličeje.

Po příchodu do jídelny na nás čekalo nemilé překvapení. Zjistili jsme, že na nás nevyzbyla žádná večeře. Náš japonský průvodce Hiroki, to ale rychle zařídil a za chvíli jsme už seděli v místní čínské restauraci. A tak se malá nepříjemnost obrátila ve štěstí. Teď už ale jdeme načerpat síly na zítřejší přesun do Ichikawi, kde na nás bude čekat hostitelský japonský sbor. Dobrou noc!

Holubová, Ceeová

    Aktuálně v tento den:
---

 

Čtvrtek, 1. prosince 2016:

Máme tu první prosincový den, který jsme začali vydatnou snídaní v Olympijském centru. Byla to naše poslední snídaně v tomto hotelu a tak jsme se pořádně ,,nadlábli". Po snídani jsme sbalili svá zavazadla a vydali se na cestu do Ichikawy. Ichikawa je okrajová část Tokia a tak jsme cestovali místním metrem. Vystoupili jsme na stanici Nishi-Funabashi a pěšky došli na Ichikawskou radnici. Tam jsme si nechali svá zavazadla a vydali se vlakem na cestu za dětmi do ichikawské školy. Když jsme dorazili na místo, tak nás čekalo příjemné překvapení. Děti z místní školy si pro nás připravily představení, ve kterém nám představily japonské tradice jako například typické hry a tradiční jídlo. Po krátké prezentaci jsme byli po dvojicích rozděleni do různých tříd, kde jsme společně s dětmi poobědvali. Po typickém japonském obědě nás děti obdarovaly drobnými roztomilými dárečky, které pro nás vyrobily a následoval krátký koncert. Poslední písničkou Furusato jsme se s dětmi rozloučili a odjeli zpět do Ichikawy na radnici, kde nás čekalo setkání s paní starostkou. Moc ji zaujaly písničky, které jsme zpívaly, jako například Má Hvězda od Bedřicha Smetany nebo Tovačovský Hatě. Od paní starostky jsme také dostali krásná vánoční přání. Po příjemném setkání jsme se hromadnou dopravou přemístili do Chibi, kde na nás čekaly rodiny, u kterých budeme následující tři dny bydlet. Teď už jsme každý ve svých rodinách a my zrovna čekáme na večeři, která nám už voní pod nosem. Zítra náš čeká náročný den, proto dnes půjdeme brzy spát.

Štorková

    Aktuálně v tento den:
22:17 JST (14:17 SEČ): Posíláme nové fotky.

 

Pátek, 2. prosince 2016:

Do krásného slunečného dne jsme se vzbudili po první noci v našich rodinách již plní zážitků. Nasnídali jsme se jako správní japonci a natěšeni sdělit svým sborovým kamaradům svoje zážitky spěcháme brzy ráno na sraz na nedaleké nádraží. Vlakem jedeme na místo, odkud jdeme kousek pěšky na koncert. Maminky japonského sboru nám mile nabídly svou pomoc a odvezly naše kroje před budovu. Vystoupení se konalo v Kamagayi. Než však začal koncert, probíhaly poslední úpravy pódia, zkoušky světel a my během volné chvíle šetřily síly na japonskou premiéru jedné  části z cyklu Mondi Paraeli, Sanctus. Již hodinu před koncertem stáli naši příznivci a posluchači před sálem a netrpělivě očekávali otevření dveří. Ve dvě hodiny nastal čas a sbor nastoupil na pódium, kde čekalo nespočet usměvavých posluchačů. Koncert proběhl ve velmi příjemné atmosféře se dvěma přídavky Kokiriko bushi a Ej lůčka. Nejen, že jsme si všichni koncert užili, ale všem se i v milém prostředí velmi hezky zpívalo. Dále však bereme své věci a spěcháme zpátky vlakem za našimi rodinami, do kterých se všichni celý den těšíme. Každý máme s nimi jiný program a tak zase očekáváme ranní hlášení kamarádů, od kterých se dozvíme nové zážitky a poznatky. Za nedlouho půjdeme spát, abychom načerpali síly na zítra a všem přejeme dobrou noc.

Lelková

 

    Aktuálně v tento den:
18:02 JST (10:02 SEČ) - SMS: Máme za sebou další úžasný koncert s voláním bravo. Květa
22:53 JST (14:53 SEČ): Posíláme nové fotky.

 

Sobota, 3. prosince 2016:

A další den, který strávíme spolu s kamarády a rodinami v Japonsku je tady! Hned po probuzení jsme si všimly, že venku čeká krásný den plný sluníčka, a tak jsme se s úsměvem na tváři vydaly na snídani, kterou pro nás připravily naše rodiny. Po tom, co jsme se posilnily, se vydáváme na sraz, který je na nádraží, odkud jdeme pěšky na místo, kde bude probíhat dnešní koncert. Dnes na pódiu nebudeme samy, jelikož se k nám přidají dva dětské sbory, a to sbor z Ichikawy a Kamagayi. Když jsme dorazily a odložily si naše věci do šatny, přemístily jsme se do koncertního sálu. Na zkoušce se zkoušely nejen písničky, které předvedeme dnes odpoledne při vystoupení, ale například i skladbu Ecce Homo, jež zazní na koncertu pod taktovkou známého operního zpěváka, skladatele a dirigenta José Cury. A je to! Zkouška je u konce a my spěcháme do šatny, ve které máme kromě krojů i obědy od našich japonských maminek. Do koncertu zbývají dvě hodiny a tak nabíráme síly, abysme dnes na pódiu zazářily a rozdaly co nejvíce radosti. Čas, který máme, věnujeme i učení, čtení a také povídání si o tom, co jsme včera večer zažily s rodinami, v nichž bydlíme. Některé z nás šly s rodinami do města na procházku, další se vydaly do restaurací na večeři, jiné se dostaly na vyhlídku, ze které bylo vidět celé město a vysoké stavby Tokya, a v neposlední řadě některé členky zůstaly s rodinami doma a ochutnaly tradiční japonská jídla, která pro ně byla připravena. Naše volno skončilo a my se převlékáme do krojů a vydáváme se pod zář světel. Celý koncert jsme si užily, ať už jako vystupující, či jako posluchačky. Můžeme říci, že vystoupení našich nových kamarádů z jiných sborů se nám moc líbilo, protože své krásné zpívání doplňovali tanečky. Po tomto vydařeném koncertu jsme se s těmito dětmi měly možnost setkat, popovídat si a vyměnit si drobné dárky, které jsme si pro ně, stejně tak jako oni pro nás, připravily.

Po tomto velmi milém setkání jsme se opět rozutekly do našich prozatímních rodin, ve kterých dnes strávíme poslední krásné chvíle, než se s nimi zítra ráno rozloučíme. Tak my za nimi utíkáme a přejeme dobrou noc!

Javorská

    Aktuálně v tento den:
23:18 JST (15:18 SEČ): Posíláme fotografie z dnešního koncertu.
23:24 JST (15:24 SEČ): Dnešní koncert se nám moc povedl a všichni si ho užili. Zpívali jsme si s japonskými sbory a nakonec zazněla společná píseň Ej, lúčka, lúčka. Na mnohé z nás se přijeli podívat i "rodiče" z našich rodin, kteří nás nyní ubytovávají poslední noc.

 

Neděle, 4. prosince 2016:

A máme tady už druhou neděli v zemi rýžových koláčků a zeleného čaje. Nedělní ráno nemohlo začít smutněji. Museli jsme se totiž rozloučit s hostitelskými rodinami, u kterých jsme strávili tři bezvadné dny. Odjížděli jsme s kufry přeplněnými dárky tak, že jsme měli co dělat, abychom je vůbec zapnuli. To však nebylo nic proti samotnému loučení před autobusem. Dokonce se mezi odměřenými Japonci našli i tací, kteří za autobusem běželi, jen aby nas viděli byť jen o pár vteřin déle.

Potěšilo nás,  když jsme se znovu setkali s naším vždy usměvavým řidičem. Po krátkém přesunu jsme se ocitli před koncertní síní, kde dnes budeme zpívat. Sál Kawaguchi Sogo se nachází v širším centru Tokia a patří k největším sálům, které jsme během letošního turné navštívili. Možná i díky tomu všechny překvapila skvělá akustika.

Při zkoušce jsme si pro rozezpívání vybrali skladbu Ecce Homo od argentinského skladatele a tenoristy José Cury ,se kterým se setkáme už za několik měsíců při dlouho očekávaném vystoupení ve Smetanově síni v Praze.

Následoval chutný oběd v podobě sendvičů s oblíbenou vajíčkovou pomazánkou.

Téměř zaplněné hlediště si tak mohlo užít příjemné a energií prostoupené odpoledne. Na naléhání publika jsme pak koncert obohatili o další dvě přídavkové skladby. Po dvou hodinách strávených na pódiu jsme naskákali do našeho jitrácky červeného autobusu a vydali se směr hotel Sakura.

Řidič nám zajistil prvotřídní výhled na světélkující Tokio a ukázal nám co to zanamená, když se řekne pravá tokijská ,,scenic road".

Útočištěm pro nadcházející čtyři dny se nyní stává hotel Sakura Inn Assakusa jen pár set metrů od stejnojmenného proslaveného tokijského chrámu.

Právě si vychutnáváme výbornou večeři ve stylu Itálie a pak už se vydáváme do peřin unaveny z celého bohatě prožitého dne.

Krejčová

    Aktuálně v tento den:
10:05 JST (02:05 SEČ): Posíláme nové články.
09:00 JST (17:00 SEČ): Fotografie z loučení s rodinami.
21:36 JST (13:36 SEČ): A další článek, tentokrát dnešní.

 

Pondělí, 5. prosince 2016:

Co mě to šimrá na tváři? To jsou sluneční paprsky, které nás vítají do dalšího nabitého dne. Po vydatné snídani jsme vyrazili do ulic prohlédnout si okolí starověkého buddhistického chrámu Sensódži, který byl vybudován již v 7. století. Chrám se nachází mezi dvěma vstupními branami, bránou Kaminarimon, neboli bránou hromu, a druhou bránou Hözomon. Brány spojuje nákupní ulička Nakemise-dóri, kde se nám naskýtá možnost koupit dárky pro naše blízké. Někteří odvážlivci si zde nechali předpovědět budoucnost z lístečků s japonskými znaky. Mimo tyto zajímavosti se v chrámovém komplexu nachází i stříška s kouřem, který přináší do těla zdravého ducha. Samozřejmě také nesmíme zapomenout vyfotit společné fotografie na památku z tohoto krásného místa a hurá na oběd. Vedení nás vzalo do čínské restaurace s asijskou atmosférou a také otáčivými stoly :) Plní výborného jídla a odpočinutí z hotelových pokojů jsme vyrazili na metro, které nás dovezlo do Nikkei Hall, na místo dnešního koncertu. Nejprve jsme měli zkoušku, při které jsme se fotili na naše nové reprezentační fotografie, a připravili se na koncert. Při nástupu na jeviště nám úsměv na tváři vykouzlil plný sál zvědavých posluchačů, kteří dokázali bouřlivým potleskem a výkřiky "Bravo" ocenit i těžší skladby typu Sanctus a Gorale. Druhou část našeho programu tvořily například skladby Largo, Moravské dvojzpěvy a Když mne stará matka. Škoda jenom, že tu s námi nemohl být jejich autor Antonín Dvořák. Tento koncert byl zvláštní tím, že se vysílal v rádiu a natáčela jej televize. Vystoupení jsme ukončili skladbou Hana wa Saku, při níž ukápla slza ne jednomu diváku. Naše zpívání odměnilo hlediště hlasitým potleskem rukama nad hlavou, ve stoje a výkřiky "Bravo". Spokojení a plní emocí z velkého koncertu jsme se vydali metrem vstříc našemu hotelu s vyhřátými postýlkami nabrat síly do dalšího krásného dne našeho koncertního turné.

Kristína Appelová

    Aktuálně v tento den:
09:27 JST (01:27 SEČ): Koncerty probíhají vytečně, sólisté jsou oporou, sbor reaguje báječně. Všude velké sály, 1000 až 2000 posluchačů a vždy velké nadšení. Dnes v Nikkei Hall bude v 8.15 českého času přímý přenos Českého rozhlasu Hradec Kralové (90,5 FM pro východní Čechy, 95,3 FM pro Královéhradecko a 96,5 FM pro Rychnovsko) ze zkoušky z Nikkei Hall v Tokiu. Japonská televize dnešní koncert natáčí, máme i zkoušky v krojích, natáčí se i pro rozhlas a bude velké focení. A co je u vás nového? Také máte 18 °C?
12:00 JST (04:00 SEČ): Posíláme dnešní nové fotky.
18:46 JST (10:46 SEČ): Právě teď probíhá přímý přenos z tokijské Nikkei Hall.
23:35 JST (15:35 SEČ): Úžasný koncert, 3 přídavky, volání bravo i potlesk ve stoje a slzičky nejen moje. Moc zdravím, Květa
00:03 JST (16:03 SEČ): A další fotky, tentokrát z koncertu.

 

Úterý, 6. prosince 2016:

Začíná nám poslední volný den zájezdu. Na dnešek máme naplánovanou návštěvu zahrad Hama-rikyu a druhou nejvyšší budovu světa Skytree. Ještě než vyrazíme, posílíme se na cestu toasty s marmeládou nebo javorovým sirupem, každý podle své chuti. O půl jedenácté se scházíme před naším hostelem a vydáváme se směr metro.

Když dorazíme k zahradám, máme hodinu volno na relaxační procházku kouzelnou podzimní přírodou, při které pořídíme spoustu krásných fotografií. Po našem hodinové rozchodu nám vedení jako překvapení připraví vyhlídkovou cestu lodí po Japonském moři v centru Tokia. Proplouváme pod čtrnácti mosty a máme krásný výhled na město. Jak doplujeme, začne se hledat vhodná restaurace, ve které můžeme poobědvat a odpočinout si. Nakonec jdeme do malé, útulné restaurace, kde nám připraví moc dobré špagety. Po výborném obědě vyrážíme ke Skytree.

Hned, co vystojíme frontu, vyjedeme výtahem do výšky 350 metrů. Když vstoupíme, okamžitě nás uchvátí pohled na Tokio. Nafotíme spoustu krásných fotografií, a poté čekáme na západ slunce. Jak slunce zapadne, vyjíždíme ještě o 100 metrů výš, do nejvyššího přístupného patra věže. Můžeme se zde pokochat výhledem na noční velkoměsto. Poté, co se dostaneme zpět dolů, máme volno na poslední japonské nakupování. Všichni nakoupíme spoustu krásných dárečků jak pro nás, tak pro naše blízké. A po tak náročném dni si také jistě zasloužíme vydatnou večeři. Nakonec vybereme maso s bramborami a vařenou zeleninou. Když jsme po jídle, odcházíme zpět na hostel. Po dni plném zážitků se už všichni těšíme do peřin, nabrat energii na zítřejší koncerty.

Dobrou noc.

Svobodová, Emmerová

    Aktuálně v tento den:
21:56 JST (13:56 SEČ): Posíláme článek z pondělí.
22:50 JST (14:50 SEČ): Posíláme článek za dnešní den

 

Středa, 7. prosince 2016:

Probudili jsme se do slunečného dne, plni sil a připraveni na dva koncerty, které tentokrát věnujeme mladším posluchačům ze soukromé školy Edotori. Po vydatné snídani jsme popadli naše sborové kroje a svižným krokem jsme vyrazili k našemu oblíbenému autobusu a vždy usměvavému řidiči. Cestu nám hezky zpestřil pan Přidal se svým povídáním o Skytree, kterou jsme včera navštívili. Po příjezdu nás přivítalo vedení školy a zavedlo nás do šatny, kde na nás čekalo překvapení ve formě dárečků. Jedním z nich byla i zajímavá brožura o japonské kultuře. Po tomto milém překvapení jsme šli na kratičkou zkoušku, na které jsme doladili poslední detaily před koncertem. Celý sbor se zaradoval, když jsme se dozvěděli, že máme nějaký ten čas na učení. Už jen krátká zkouška a všichni jsme se začali převlékat do národních krojů. Už jenom uplést copánky a hurá na pódium. Takový velký sál jsme ve škole snad nikdy neviděli. Zpívali jsme jeden z našich kratších programů a nově jsme přidali písničku Jingle bells. Po krátké pauze nás čekal i druhý koncert. Oba koncerty jsme zakončili naší novou japonskou písní Kokiriko bushi. Koncerty se nám moc povedly. Naposledy jsme zamávali dětem z autobusu a vyrazili jsme směr obchodní centrum. Po příjezdu jsme dostali volno, abychom si mohli koupit ještě nějaké dárečky pro naše kamarády a rodinu. K večeři nám pan sbormistr přichystal překvapení. Ti odvážnější z nás si mohli dát pravé japonské jídlo. Všichni jsme bohužel tolik odvahy neměli a tak jsme si vybrali jídlo, na které jsme byli více zvyklí. Když jsme dojedli, nasedli jsem do autobusu a zamířili zpátky na hotel, nabrat síly na další den.

Medková, Vojtasová

    Aktuálně v tento den:
22:55 JST (14:55 SEČ): Posíláme fotky ze včerejšího dne a z dnešního koncertu.
00:05 8.12. JST (16:05 SEČ): Posíláme nový článek.

 

Čtvrtek, 8. prosince 2016:

Dnes ráno jsme se počtvrté a naposledy probudili v hostelu Asakusa v Tokiu. Po brzké snídani jsme vyrazili naším červeným autobusem vstříc ohromné Fudjisan. Téměř celou cestu jsme měli její zasněžený vrchol na obzoru. Fuji, jak jistě víte, je nejvyšší horou Japonska. Jedná se o sopku, která je sice stále činná, ale od roku 1707 dřímá. Na samotném vrcholu se nachází svatyně Sengen. Dokonce jsou zde nonstop otevřené stánky s nudlemi. Pro Japonce je Fuji natolik posvátnou horou, že na její půdu mohli dříve vstoupit jen kněží a poutníci. Ženy jsou hodny přístupu teprve od roku 1872. Horu lze zdolat pouze v červenci a srpnu, proto nám bylo líto, že jsme sem zavítali až v prosinci. Byť jsme neměli požitek ze zdolání vrcholu, zastavili jsme alespoň na parkovišti a vyfotili pár snímků. S pokračující cestou se nám Fujisan vzdalovala, ale zato se nám rozevíral pohled na Pacifický oceán. Projížděli jsme totiž přímo okolo zálivu Surugawa. Ještě jsme se ani nestihli probrat z oslňující krásy Fuji a už nás čekal další zážitek.

Po nástupišti se rozlehl tón a dunění, které signalizovalo příjezd našeho Shinkanzenu. Dorazili jsme totiž do Schizuoky na nádraží. Pohodlně jsme se uvelebili na našich místech ve vagonu a vydali se na cestu do Nagoji, místa našeho dnešního koncertu. Po příjezdu jsme se jeli ubytovat na náš hotel.

Dnešního koncertu se zúčastnili někteří z našich japonských sponzorů, a proto jsme doufali, že se nám koncert vydaří. Po prohlídce sálu jsme však se zklamáním zjistili, že nebudeme moci zpívat v plné sestavě, a tak jsme měli v publiku pevnou oporu a podporu našich kamarádů. Koncert zakončený dvěma přídavky (Tancuj, tancuj a Hana wa Saku) sklidil veliký úspěch, několik posluchačů dokonce plakalo (dojetím).

S dobrým pocitem odvedené práce jsme se vydali do našeho hotelu. A teď už celí natěšení uléháme na tatami. Dobrou noc!

Mádlíková, Paterová

    Aktuálně v tento den:
13:02 JST (05:02 SEČ): Posíláme fotografie s Fuji.
00:13 9.12. JST (16:13 SEČ): Posíláme další fotografie.

 

Pátek, 9. prosince 2016:

Dnešní den jsme zahájili časně. Již v 8:20 jsme se sbalenými kufry opouštěli hotel v Nagoye,  kde jsme strávili předešlou noc. Pozdravili jsme našeho věčně usměvavého řidiče a pokračovali jsme autobusem do 300 000 města Yokkaichi. Následovala zkouška v koncertní síni, na které jsme cvičili i Ecce Homo od Josého Cury, jehož premiéra proběhne v březnu příštího roku v Praze ve Smetanově síni. Náš koncert byl výjimečný už jen tím, že začal dopoledne v 11:30. Diváci nás potěšili obrovským potleskem a voláním BRAVO! Dokonce si vytleskali (někteří i ve stoje) dva jim dobře známé přídavky – Furusato a Ej lúčka. Už po zaznění prvních tónů v sále nebylo diváka, který by nezpíval s námi. Atmosféra byla nezapomenutelná! Plni dojmů jsme se bleskově převlékli, popadli krabičky s obědem a zamířili jsme směr Kyoto!

Prvním bodem na programu byla návštěva zlatého pavilonu, který je celý pokryt plátkovým zlatem a korunován bronzovým fénixem. Tato půvabná třípodlažní stavba je přesnou kopií originálu, který lehl popelem v roce 1950. Bohužel je zakázáno se zde fotit ve větších skupinách, tak jsme se museli vyfotit tajně. Pan klavírista s panem Přidalem zatím odvedli pozornost dozorců a my jsme rychle shodili kabáty a vyfotili se s pavilonem zářícím v zapadajícím slunci.

Na doporučení našeho průvodce jsme navštívili ještě chrám Kijomizudera. Z verandy hlavní síně se nám naskytl pohled na večerní Kyoto. Jedním z mnoha důvodů, proč lidé navštěvují toto místo více než tisíc let, je možnost pomodlit se k jedenáctihlavé bohyni Kannon a napít se z posvátného pramene, tak jak jsme to udělali my. Následoval rozchod. Zatímco my jsme si užívali volna v malých obchůdcích, vedení shánělo vhodnou restauraci pro naši večeři. Volba se jim opět povedla. Tentokrát jsme zamířili do japonské restaurace v jedné z postranních uliček. Na výběr jsme měli ze tří jídel. Kuřecí polévka s nudlemi, smažené krevety s polévkou s nudlemi a krevety s rýží a vajíčkem.

Po večeři jsme přejeli do hotelu v Ósace. Tak hurá do postele!

Eliška Drábková

    Aktuálně v tento den:
13:02 JST (05:02 SEČ): Posíláme fotografie s Fuji.
00:13 9.12. JST (16:13 SEČ): Posíláme další fotografie
23:16 JST (15:16 SEČ): Přečtěte si článek z dnešního dne.

 

Sobota, 10. prosince 2016:

...

...

    Aktuálně v tento den:
---

 

Neděle, 11. prosince 2016:

Dnes opět vstáváme v rodinách. Pravá japonská snídaně všechny nastartovala a můžeme na sraz. Loučíme se s rodinami, zpíváme Furusato jako poděkování a odjíždíme autobusem na zkoušku. Během jízdy všichni pilně studujeme, jelikož náš návrat do školy se blíží. Následovala zkouška, na které jsme si osvěžili program koncertu a byli jsme připraveni odzpívat poslední koncert našeho turné. Hurá na oběd! Všichni jsme snědli svůj poslední japonský oběd v krabičce a šli jsme se připravovat na vystoupení. Dnešní koncert se nám velmi podařil! Nezapomenutelnou atmosféru nám poskytlo skvělé publikum. Dokonce si vytleskali dva další přídavky - Kokiriko Bushi a Hana wa Saku. Po úspěšném koncertu jedeme do pravé japonské restaurace na večeři. Mňam! Měli jsme spoustu výborných japonských pochoutek. Loučíme se se všemi, děkujeme za úžasnou večeři a s plnými bříšky odjíždíme do hotelu v Osace, ve kterém strávíme poslední japonskou noc. Dobalíme kufry, vyčistíme zoubky a hurá spát! Dobrou noc.

Renata Špačková

    Aktuálně v tento den:
20:08 JST (12:08 SEČ): Posíláme nové fotografie.

 

Pondělí, 12. prosince 2016:

Ani jsme se nenadáli a už je pondělí 12. 12. ráno a my na letišti čekáme na letadlo, které nás přesune o několik tisíc kilometrů jinam - na druhou stranu zeměkoule.

Náš milý "malý vůdce" Hiroki se s námi na letišti až do poslední chvíle loučí. Mává nám a my jemu, i když nás skoro přes davy lidí nevidí. Většině z nás ukápla nějaká ta slza, jak jsme si ho za tři týdny oblíbili.

Čekání na letadlo na letišti v Osace a cesta letadlem pro nás bude nejpomaleji ubíhající části celého třítýdenního pobytu v Japonsku. Noc před odletem byla krátká - všichni jsme se pokoušeli do svých kufrů sbalit všechny věci i s nakoupenými dárečky. Nedokážete si ani představit, jak to byl pro některé z nás namáhavý úkol! Proto se snažíme co nejvíce odpočívat. Někteří jsou ale ve svém živlu a v posledních minutách se snaží utratit zbylé japonské Jeny.

Už sedíme v letadle do Amsterdamu! Aby nám cesta rychle utíkala, díváme se na filmy, hrajeme hry a posloucháme písničky.

Pilot našeho letadla oznamuje své posádce, aby se připravila na přistání. To nás všechny velmi potěší, protože 11 hodinovou cestu máme téměř za sebou. Hodinový let z Amsterdamu do Prahy nám uteče jako voda, když už jsme "přežili" nekonečně dlouhý let. Navíc nám na sebe lety krásně navazují a tak nebudeme muset dlouho čekat.

Po zapnutí svých telefonů a dalších elektronických zařízení píšeme svým rodinám a kamarádům, že jsme v Evropě.

Měli jsme pravdu. Cesta letadlem do Čech a z Prahy do Hradce utekla rychle a my už se vítáme se všemi, co na nás netrpělivě čekají před sborovým domečkem. Abychom je o něco neochudili, zpíváme japonskou skladbu Furusato (Domov), ale zároveň se nemůžeme dočkat, až všem budeme vyprávět své zážitky z cesty!

Všem přejeme sladkou dobrou noc!

Eliška Kapustová

    Aktuálně v tento den:
11:22 JST (03:22 SEČ): Jsme na cestě domů. Sledujte náš let z Tokia do Amsterdamu online. (Při letu nad Ruskem lze očekávat výpadek online dat.)
12:26 SEČ: Přistání v Amsterdamu očekáváno ve 14:39.
14:47: Přistáli jsme v Amsterdamu.
16:42: Už letíme do Prahy, plánovaný přílet 17:50.
17:42: Jsme v Praze.
19:30: Příjezd ke sborovému domečku kolem 20:10.

 


 Článek: Předvánoční Japonsko hradeckého Jitra:

Hladce přistáváme v Tokiu a odměnou za to, nebo z piety k zesnulému autorovi, zazpíval sbor Cohenovo Hallelujah a to tak, že všichni tleskali a posádka letadla Jitro pohotově vyhlásila a dodatečně uvedla. Nespěcháme z letiště, musíme dohledávat zatoulaný kufr a venku je stejně překvapivá vánice, jakou jsme při šesti japonských turné dosud nezažili. O další překvapení v této exotické zemi není nouze. Značky „pozor na zvěř“ na silnici v obrázcích prozrazují místo srnek kance, divoké kočky a jiného tvora podobného nejvíce čínskému drakovi, není však čas rozhodnout, jedeme z tunelu do tunelu, příčně křižujeme neobyvatelné příkré svahy temných hlubokých údolí jak z knih Haruki Murakamiho, však taky další koncert bude ve městě Murakami na pobřeží Japonského moře. Mezi vločkami vidíme holé stromy obsypané krásně oranžovými plody kaki, náhle vykoukla zářivě bílá socha dvacetimetrové buddhistické bohyně soucitu Kannon a v dálce nad spoustou uklizených a geometricky téměř zametených potemnělých rýžových políček se jako Devacén vztyčil osvětlený masiv národního parku Bandai Asahi s bílými vrcholy prozářenými sluncem. Cesta napříč Honšú je jeden krásný film v barvách indiánského léta s červenými a oranžovými listnatými stromy v kontrastu s tmavými tisy a jehličnany.

Vznášedlem plujeme za slunečného počasí sedmdesátikilometrovou rychlostí Japonským mořem na Sado, svérázný ostrůvek proslulý těžbou zlata, výskytem vzácného všude jinde již vyhynulého ptáka ibise, cedry a bambusovými lesy. Ostrované jsou moc srdeční, oceňují i předvedených všech 7 koled Jana Jiráska, které zazní i v Hradci Králové 21. 12. na vánočním koncertě, a odměňují děvčata něčím v Japonsku stále neobvyklým - dvěma potlesky ve stoje.

A už zpíváme v Koriyamě, ležící ve vulkanicky neklidné části prefektury Fukušima. Na mobil nám přišlo po ránu upozornění, jak se při tom dnešním zemětřesení chovat, nikoho to příliš nevzrušuje, je to prý denně a většinou jen 1. a 2. stupně Richterovy stupnice. Ohromný sál s patnácti sty diváky napjatě poslouchá a vyruší jen několikrát zavolané „bravo“ po Dvořákově Largu a japonském závěrečném přídavku, totéž slyším další den na koncertě v tokijské katedrále Panny Marie, kde děvčata uchvátila publikum v obklíčení ze všech stran při Cohenově Hallelujah. Všichni zde říkají, že na distinguované japonské publikum jsou to velmi neobvyklé pochvalné reakce.

Chvíle volna v Tokiu využita na poznání císařských zahrad, módních ulic v oblastech Šibuja a Haradžuku, či k procházce po hlavní tepně Ginze. Dosud jsme neviděli takové lidské tsunami, jako při zelené na přechodu ve čtvrti mladých lidí v Šibuji. Pak nás napadá: „Že by třetí největší ekonomika světa nějak strádala?, když nahlédneme na Ginze do hazardní herny pačinka, kde před třemi lety sedělo po pětadvaceti lidech v každé z deseti řad hracích automatů a dnes jen pár samotářů. Ale tokijská eiffelka, na kterou jedeme, září spokojeně načervenalým leskem do japonské noci a kus vedle vyrostla další, dvakrát tak vysoká a hned druhá nejvyšší na světě - Tokijský nebeský strom, měřící 634 m.

Tradičně maskulinní japonská společnost prozrazuje jisté trhliny, v půlmilionové Ičikawě nás vítá a přijímá místostarostka, náš koncert tam vede, uvádí a doprovází vlastním zpěvem rovněž žena. Jsme v domovině známé lyrické japonské písně Kokiriko, kterou sbor nastudoval, a centru tradiční starojaponské kultury malých domečků a prohnutých stříšek, dnes však již přehlušené půlmilionovým městem. Při večerním jednání nad vyzdobenými dřevěnými loďkami syrového masa suši a sašimi, pocházejícího z tuňáků, tresek, sépií i koně, se hostitelé jeden přes druhého spontánně předhánějí v superlativech o kráse zpívání Jitra, o nádheře tónů znějících z jeviště a svých přání se s námi nějak co nejdříve sejít znovu. Ústy přítomných vysokých představitelů municipality, předsedy asociace japonských sborů, ředitele kulturní sekce prefektury a dalších hodnostářů navrhují ustanovit sesterská města Ičikava – Hradec Králové.

Jsme v centru severního vnitřního Tokia v Asakuse a po koncertu vyhlížíme ke krásně nasvícenému chrámu Sansódži, který je japonskou buddhistickou Mekkou, vyzdobenému charakteristickými obřími japonskými lampióny a tiše kráčíme krytou pasáží parku, abychom nevzbudili spáče úhledně japonsky zařazené do svých krabic podél zdí. Přesto jsme ale plni dojmů z koncertu v Nikkei Hall, multifunkčním sále hlavního tokijského administrativního centra, kde se sešlo publikum dosud nejvyšší kulturní úrovně. Poznáváme to tak, že oceňují nejtěžší písně, kterými se Jitro chlubí a které jsou na hranici toho, co lze zazpívat, jako je například Jiráskovo Sanctus. Po něm vidím v hledišti nadšené lidi s rukama nad hlavou tleskající v úžase nad prožitkem a po koncertě nám posbírali veškeré rekvizity týkající se sboru, jen aby měli památku.

Je volný den, procházíme za slunečných 17ti stupňů krásně japonský  park Hama-rikyu, s rybníčky, mostky a pavilony, koruny stromů jsou v kuželových rovnátkách, aby nepřerostly správný tvar. Po řece Sumidagawa se plavíme na sever, na lodi není k dostání 31 zmrzlin stejné značky, ale nevadí, budou prý za 5 minut. Jsme na to zvědavi. A skutečně na první zastávce běží Japonky jedna za druhou, s taškami na břeh, koupí potřebné a je to. Zkusíme to u nás? Míjíme ostrov Cukidži s obřím trhem s tuňáky, prý největším na světě, budovu Asahi pivovaru v barvě piva s čepicí pěny a ještě stíháme vidět překrásný západ slunce nad slavnou Fudži z různých výšek Nebeského stromu. Z nejvyššího patra ve výšce 450 metrů je již pohled na civilizaci trochu neosobní, ale romanticky kosmičtější. Dospělí ochutnávači pak zkusili vzorek japonské jedovaté ryby fugu v trojnásobné kilové ceně našeho bifteku (zatím žijí), děti si vybraly japonské hamburgery, náš japonský průvodce chobotnicové kuličky.

Sajónara – nashledanou Tokio, jedeme na jih do třetího největšího města ostrovní říše, do Nagoji. Zastavujeme v krásném sluníčku u Fudži San neboli pana Fudži, je pokryta sněhem, což jsme ze Sky Tree v protisvětle neviděli. Nadpozemský pohled, chápeme proč tato sopka o kilometr vyšší než běžné vrcholky fascinuje generace Japonců. Nás už ale uchvacuje průlet rychlíkového Šinkansenu nástupištěm Šizuoky, kde nastupujeme do toho svého. Perón se zachvěl jako při zemětřesení, člověk už tu někdy neví, která bije.

Střídáme jednu velkou halu za druhou, na kratší polední koncert v třistatisícovém Yokajčí na pobřeží Pacifiku v zálivu u Nagoji přišlo přes tisíc lidí, jsme už v Kjótu, zakázané foto sboru u Zlatého pavilonu se povedlo, s panem Chrobákem jsme totiž odlákali pozornost strážce zákona jiným směrem. Nově poznáváme v podmanivé atmosféře zapadajícího sluníčka magické kouzlo horských zahrad kláštera Kijomizu. Večeříme zde ve stylové patrové japonské hospůdce s přímým pohledem do kuchyně na přípravu oblíbeného japonského pokrmu – tempury, masíčka nejčastěji z velkých krevet či jiných mořských plodů obalovaného v ledovém vychlazeném těstíčku z japonské mouky tempura.

Poslední koncert v plné, ale útulné hale města Itami v prefektuře Hyogo, kde jsem však stejně jen v přízemí napočítal přes 500 míst, se parádně povedl, písničku „…kéž by si mne dudáček vzal“ nám sólistka zaktualizovala na našeho milého japonského malého vůdce, k nabídce sňatku ale nedošlo. Musí holt víc studovat jazyky, ti mladí Japonci! Dvořákova skladba Když mne stará matka i Hurníkova Studánka dojímají čistotou provedení až k pláči, Japonci několikrát zas volají na jeviště pochvalné bravo, lidi chodí gratulovat děvčatům i nám, nesměle nám podávají ruce, což se naučili až nedávno, a klanějí se do všech stran, což zase umějí dokonale. Loučíme se s Japonskem na nejvyšší úrovni, kterou si pro předvedení naší kultury dovedu představit. A skutečně na závěrečné parádní večeři s vařením pokrmů na stolech, syrovými rybami sašimi, tempurami tentokrát v medovém těstíčku, japonskými originálními zeleninami s  ostrým wasabi a jinými omáčkami se dozvídáme od majitele hostitelské společnosti, že si nás zamlouvají za tři roky na další zájezd ve stejném termínu.

Z krásné ostrovní říše odlétáme za slunného počasí, proletíme polární nocí nad Sibiří, Novou zemí do rozednění u nás. Vedle mnoha dojmů našich děvčat, které si můžete přečíst na webu Jitra, se loučím dospělácky, že nám po zkušenosti se svědomitými Japonci ani nevadí první zpráva v Česku, že Plzeňský Prazdroj koupila od americko-belgického koncernu Anheuser-Busch právě Tokijská Asahi Breweries, pod pěnou jejíhož mrakodrapu jsme proplouvali po řece Sumidagawa před pár dny.

Jaroslav Přidal


 

 Nebeský strom:

Druhý den v Tokiu, největším městě světa, nám připravil jeden z nejkrásnějších okamžiků celého mého života. Zamířili jsme totiž k dominantě celé asijské metropole, Skytree, druhé nejvyšší budově a nejvyšší vysílací věži vůbec.

Nebeský strom, jak zní v překladu jméno této věže, se tyčí do výšky neuvěřitelných 634 metrů nad mořskou hladinou a ohromuje nejen svou výškou, ale i vzezřením. I když mi rozhodně nebeský strom nepřipomínala, spíše vypadala jako síťovaný kužel s talířem uprostřed, nic jí to neubíralo na jistém kouzlu, kterého chtěli jistě architekti z místní společnosti Nikken Sekkei dosáhnout.

Po zdolání 350 metrů do prvního vyhlídkového patra, na některé až příliš rychlým výtahem, se nám naskytl dech beroucí pohled na stmívající se Tokio, který nás naprosto uchvátil – mrakodrapy rozeseté po celém obzoru a mezery mezi nimi vyplněné na první pohled maličkými bílými domky…

Mně se ale nejvíce zalíbila hora, zdánlivě ukrytá za mlžným oparem zapadajícího slunce. Jakmile však i ta poslední část slunečního kotouče zmizela za obzorem, ukázala se sopka v celé své kráse a velikosti.

Na vrcholku sněhem pokrytá hora Fuji nás nenechala na pochybách o tom, proč je zrovna ona tou nejposvátnější horou celého Japonska. Už po několik desítek let dřímající vulkán tak jen umocnil můj celkový dojem z celé nádherné scenérie.

Ten nejlepší pocit jsem však měla až ve druhém vyhlídkovém a zároveň posledním patře Skytree. Uvědomila jsem si totiž, že v mé současné výšce 450 metrů nebo dokonce výš stojí jen pár lidí tady v Tokiu a dalších pár desítek návštěvníků dubajské Burdž Chalífy až někde na Arabském poloostrově.

Zdálo se, že to "pravé" Tokio se probouzí až s posledními slunečními paprsky. Moje fantazie tak pracovala naplno a možná bych vydržela vysedávat před obřími skleněnými tabulemi celý týden, kdyby už téměř nekončila otevírací doba a my se nemuseli připojit k davu nedočkavých turistů čekajících, až je výtah znovu odveze do půl kilometru vzdáleného Tokia.

Kristýna Krejčová

 


 Program koncertní cesty:

Středa, 23. listopadu 2016:

Náš let z Prahy do Tokia (Japonsko):

  • Letiště Václava Havla Praha (Praha, Česká republika)
    • Plánovaný odlet v 8:50 SEČ, Terminál 2, Gate C3
    • Očekávaný vzlet v 9:50 SEČ, skutečný vzlet v 8:57 SEČ
    • Letadlo Embraer ERJ-190, KLM Royal Dutch Airlines
    • Let KL1352, vzdálenost 706 km, doba letu 1:40 h
    • Plánovaný přílet v 10:30 SEČ, skutečný přílet v 10:12 SEČ
  • Amsterdam Schiphol Airport (Amsterdam, Nizozemí)
    • Plánovaný odlet ve 14:30 SEČ, Gate F06
    • Očekávaný vzlet ve 14:40 SEČ, runway 36C, skutečný vzlet ve 14:51 z dráhy 36L.
    • Letadlo Boeing B777-200, Delta Air Lines
    • Let KLM 861, vzdálenost 9320 km, doba letu 11:15 h
    • Plánovaný přílet 24. listopadu v 9:45 místního času JST (Japonský standardní čas, +8 hodin proti SEČ, ve 01:45 SEČ), Terminál 1
    • Přistání očekáváno v 9:17 JST (01:17 SEČ), Terminál 1 sever, Gate 14
  • Narita International Airport (Tokio, Japonsko)

 

Čtvrtek, 24. listopadu 2016:

Přejezd z letiště do prefektury Fukushima, ubytování v hotelu v Koriyama, volný večer

Pátek, 25. listopadu 2016:

Koncert ve městě Murakami od 19:00 JST (11:00 SEČ)

Sobota, 26. listopadu 2016:

Koncert na ostrově Sado od 14:00 JST (02:00 SEČ)

Neděle, 27. listopadu 2016:

Koncert ve městě Koriyama od 14:00 JST (02:00 SEČ)

Pondělí, 28. listopadu 2016:

Koncert v katedrále v Tokiu od 19:00 JST (11:00 SEČ)
Strana s plakátem na koncert v Japonštině
Nocleh v Olympijském centru

Úterý, 29. listopadu 2016:

Volný den v Tokiu
Ubytování v Olympijském centru

Středa, 30. listopadu 2016:

Volný den v Tokiu
Ubytování v Olympijském centru

Čtvrtek, 1. prosince 2016:

Koncert ve městě Ichikawa od 11:30 JST (03:30 SEČ)
Setkání se starostou Ichikawy

Pátek, 2. prosince 2016:

Koncert ve městě Kamagaya od 14:00 JST (06:00 SEČ)
Informace o našem koncertu v Kirari Hall v japonštině
Přesun z Ichikawy do Kamagoyi a zpět vlakem

Sobota, 3. prosince 2016:

Koncert ve městě Ichikawa od 15:00 JST (07:00 SEČ)

Neděle, 4. prosince 2016:

Koncert ve městě Kawaguchi od 14:00 JST (06:00 SEČ)
Informace o našem koncertu v Kawaguchi Sogo Bunka Center v japonštině

Pondělí, 5. prosince 2016:

Koncert v Nikkei Hall v Tokiu od 18:30 JST (10:30 SEČ)
Informace o našem koncertu v Nikkei Hall v japonštině

Úterý, 6. prosince 2016:

Volný den v Tokiu

Středa, 7. prosince 2016:

Koncert v Edogawa-ku v Tokiu od 13:50 JST (05:50 SEČ)

Čtvrtek, 8. prosince 2016:

Koncert ve městě Nagoya od 18:00 JST (10:00 SEČ)
Plakát s informacemi o našem koncertu v Munetsugu Hall v japonštině

Pátek, 9. prosince 2016:

Koncert ve městě Yokkaichi od 11:30 JST (03:30 SEČ)
Informace o našem koncertu v Yokkaichi City Cultural Center v japonštině
Odjezd do města Kyoto

Sobora, 10. prosince 2016:

Koncert ve městě Izumisano od 15:00 JST (07:00 SEČ)

Neděle, 11. prosince 2016:

Koncert ve městě Itami od 14:00 JST (06:00 SEČ)
Plakát s informacemi o našem koncertu v Itami Aiphonic Hall v japonštině
Přejezd do Osaky

Pondělí, 12. prosince 2016:

Let z Osaky do Prahy:

  • Kansai International Airport (Izumisano, Osaka, Japonsko)
    • Plánovaný odlet v 11:05 místního času (Japonský standardní čas, +8 hodin proti SEČ, v 03:05 SEČ), Terminál 1
    • Letadlo Boeing 777-300ER, KLM Royal Dutch Airlines
    • Let KL 868, vzdálenost 9251 km, doba letu 11:50 h
    • Plánovaný přílet ve 14:45 SEČ
  • Amsterdam Schiphol Airport (Amsterdam, Nizozemí)
    • Plánovaný odlet v 16:25 SEČ, Terminál 2
    • Letadlo Embraer ERJ-190, KLM Royal Dutch Airlines
    • Let KL1357, vzdálenost 706 km, doba letu 1:25 h
    • Plánovaný přílet v 17:50 SEČ, Terminál 2
  • Letiště Václava Havla Praha (Praha, Česká republika)

 

Login

Přihlášení do intranetu
Intranet je určen členům sboru a jejich rodinným příslušníkům

Nemáte-li přístup, kontaktujte ředitelku školy na adrese zus@jitro.cz




Nahoru