Ukázka: Ilja Hurník - Studánka
Jan Jirásek - Sanctus
Ukázka z CD České a moravské vánoční koledy
Jitro Královéhradecký dětský sbor

Jitro pravidelně koncertuje v USA (13 turné, 217 koncertů), Japonsku (6 turné), Číně (2 turné) i ve většině zemí Evropy (2400 koncertů), v průběhu let zvítězil na 27 uznávaných mezinárodních soutěžích a natočil několik desítek CD. Zahraniční i naše odborná kritika hodnotí Jitro jako jeden z nejlepších dětských sborů světa a označuje ho za klenot české kultury. VÍCE INFO

Jitříčko přípravné oddělení

Sbor Jitříčko je posledním předstupněm hlavního koncertního sboru Jitro. Repertoár zahrnuje jednohlasé a vícehlasé písně období gotiky a renesance, až po tvorbu současných autorů. Každý rok uskuteční Jitříčko několik vystoupení v Hradci Králové i dalších našich městech a při zahraničních koncertech v Německu, Rakousku, Francii nebo například Maďarsku.

VÍCE INFO
Vlčí máky přípravné oddělení, 4.-5. třídy

Vlčí máky jsou nejvyšším přípravným oddělením KHDS s cílem připravit zpěváky pro vstup do hlavního sboru. Dvě pravidelné zkoušky v týdnu a několik víkendových soustředění jsou základem sborové přípravy dětí čtvrtých a pátých tříd ZŠ. Vlčí máky vystupují v rámci společných koncertů všech oddělení KHDS i samostatně, v našem městě i mimo Hradec Králové.

VÍCE INFO
Skřívánek B přípravné oddělení, 3. třídy

Na společných zkouškách si zpěváci Skřivánku B prohlubují své znalosti z oblasti hudební teorie a intonace a zdokonalují pěvecké dovednosti a interpretační schopnosti. Repertoár sboru zahrnuje skladby jednohlasé i vícehlasé. Skřivánek B vystupuje v rámci společných koncertů všech oddělení KHDS i samostatně mimo Hradec Králové.

VÍCE INFO
Skřívánek A přípravné oddělení, 2. třídy

Děti z druhých tříd ZŠ zpívají v přípravném sboru Skřivánek A. Postupně se seznamují se základy hudební teorie a intonace, získávají základní pěvecké dovednosti, rozvíjejí své interpretační schopnosti a rozšiřují si repertoár lidových i umělých písní. Důležitá pro činnost dětí v pěveckém sboru je motivace a citlivé vytváření vztahu k hudbě. VÍCE INFO

Světlušky přípravné oddělení, 1. třídy

Pod odborným vedením děti postupně pronikají do tajů hudby a zvládají základní písňový repertoár. Metodou hry se žáci seznamují se základy techniky zpěvu a intonace, zvládají elementární prvky hudební teorie a vytvářejí si postupně základní repertoár dětských písní, které jsou schopny kultivovaně interpretovat na koncertech KHDS. VÍCE INFO

Broučci přípravné oddělení, předškoláci

Nejmladší oddělení Broučci je určeno pro děti předškolního věku (4 - 6 let). Pod odborným vedením zde děti metodou hry pronikají do tajemství hudby, naučí se mnoho pěkných písniček a učí se postupně zvládat základy hlasové výchovy. VÍCE INFO

Aktuální informace

Turné USA 2016

(Zveřejněno 23. 3. 2016)
24. března až 8. dubna 2016, Montana a New York, USA

Během našeho 14. turné po Spojených státech jsme koncertovali ve státě Montana a v New Yorku.

 Fotky naleznete jako vždy na fotoserveru Flickr a na Facebooku.

    Aktuálně:
Turné USA 2016 skončilo.

Upoutávka na turné:

(prvotní upotávka)

Zápisky z turné:

24. března 2016:

Krátce po půlnoci jsme se sešli ve sborovém domečku. Protože jsme se už dopředu adaptovali na americký čas (časové pásmo MDT, -7 hodin), bylo pro nás vlastně 6 hodin večer. Po hodinové zkoušce jsme nasedli do autobusu a vyrazili na letiště.

Praha se s námi rozloučila trochu uplakaně, ale už pár minut po vzletu jsme proletěli mračnem a sluníčko nás doprovázelo až do Amsterdamu. Dobu přestupu jsme převážně prospali, vzhledem k časovému posunu byla pro nás noc. Než jsme nastoupili do Airbusu A330, prošli jsme již druhou podrobnou bezpečnostní prohlídkou, tentokrát i s pohovorem. V letadle jsme se dospali a poté si krátili chvíle ... no chvíle, let trval 9 hodin ... zkrátka, někdo shlédl film, někdo poslouchal hudbu a jiní sledovali online informace o průběhu letu. Mezi tím jsme 4x jedli a pili, což bylo také příjemné zpestření letu ;-) Po přistání v Minneapolis nás čekala další bezpečnostní prohlídka, tentokrát i s pohovorem s imigračním úředníkem. Na poslední přípoj jsme měli čekat 6 hodin, ale vzhledem k proceduře po příletu a hned vzápětí další (už čtvrté!) bezpečnostní kontrole před vstupem do části letiště pro odlety se nám čekání zkrátilo na necelých 5 hodin. Personál letiště nám nabídl pobyt v klidné odpočinkové zóně, kde jsme mohli pohodlně vyčkat. Většina z nás se hned snažila připojit na bezdrátovou síť a poprvé jsme posílali informace domů, že jsme v pořádku. Po zhruba 4 dlouhých hodinách nic nedělání pan Chrobák do ticha pronesl: "Ale že ten čas letí, co?"

Poslední let z Minneapolis do Bozeman trval jen 2,5 hodiny, ale už jsme se nemohli dočkat a byli jsme i unavení a tak to byl svým způsobem nejdelší let. Hala letiště Bozeman Yellowstone International Airport je opravdu krásná, provedená ve dřevě a kameni, jasně odkazující na nedaleký Yellowstonský park. Vyzvedli jsme si kufry, které nám všechny dorazily až do cíle. V hale nás čekal manažer nedalekého hotelu, který nás informoval, že odpoledne zde prošla sněhová bouře a cestu k našemu hotelu v horském středisku Skalistých hor zaterasil převrácený kamion, a po dohodě s organizátory zájezdu tak strávíme první noc u něj, což je mimochodem jen 10 minut od letiště. Tou dobou již bylo 0:30 místního času a tak jsme možnost brzkého ulehnutí do postele s radostí přivítali.

    Aktuálně tento den:
Máme první fotografii a můžeme vyjet
6:00: Všichni jsme odbavení za bezpečnostní kontrolou, čekáme na nástup do letadla.
6:35: Sedíme v letadle, čekáme na odlet
7:00: Odlétáme z Prahy za mírného deště, krátce po vzletu prolétáme mraky a celé letadlo prozáří sluníčko
8:35: Přistáli jsme v Amsterodamu
23:30: Jsme v Minneapolis, prošli jsme všemi zdlouhavými kontrolami,  za 4 hodiny letíme do cílové destinace
23:50: Přidali jsme nové fotografie

23.3.2016: Na čtvrtek 31. března 2016 ve 14:20 či 14:40 SELČ je naplánován krátký živý telefonát do vysílání Českého rozhlasu Hradec Králové.

 

25. března 2016:

Ráno jsme posnídali po americku, vynikající donuty různých příchutí, které nám přivezl John, náš průvodce a organizátor cesty v jedné osobě. To však nebylo jediné zpříjemnění začátku dne. Montana si pro nás připravila modrou oblohu, slunečné počasí, zasněženou krajinu, nedaleké hory ve slunci jen zářily a my jsme cestovali úžasným, ale opravdu úžasným autobusem ve stylu amerických školních busů do nitra Skalistých hor.

Cesta "naším" červeným autobusem rychle ubíhala, hory se stále zvětšovaly, okolní krajina úpatí hor rychle přešla do kopců a údolí, horská řeka se klikatila po boku silnice a krásnou krajinu střídala ještě hezčí. Když jsme poprvé spatřili hned u silnice "bighorn sheeps", česky ovce tlustorohé, byli jsme nadšení. O chvíli později pak nám jiné stádo stálo
přímo v cestě, přes celou šířku silnice, a my poprvé dostali fotografickou horečku. Času na pořízení snímků bylo dost, než se všechna auta seběvědomým ovcím vyhla.

Cestou do hotelu
jsme si ještě udělali zastávku ve Warren Miller Performance Arts Center, kde nás čeká zítra vystoupení. Při té příležitosti jsme navštívili místní školní kampus. To bylo moc příjemné, pro nás, ale věříme, že i pro děti, které nás nechtěly nechat jen tak odejít. Sice byly ve čtrvté třídě, ale nestyděly se a zahrnuly nás řadou otázek o České republice, o zpívání, o naší cestě a vytleskaly si i několik písniček. Školu zde mají opravdu moc pěknou. To setkání bylo nejen milé, ale i oboustranně poučné.

Luxusní horský hotel Huntley Lodge v Big Sky Resort ve výšce nad 2000 m.n.m., který je naším domovem pro několik následujících dní, jsme si užili jen chvíli, už v podvečer nás čekalo první koncertní vystoupení. Jestliže byl celý den ve znamení krásy, úžasu a nadšení, věřte nebo ne, večer byl v tomto ohledu ještě intenzivnější. V Creighton Block Gallery jsme se zúčastnili projektu “Eastern European Music and Western Art”. Večer pro zvané byl komponován jako propojení naší hudby s výstavou děl tří významných a uznávaných umělců Montany (viz odkazy v programu naší cesty níže), kteří byli osobně přítomni. Průběh večera, díla kolem nás i souznění hudby s výtvarnými umělci, to vše nás doslova nadchlo. V navazující recepci jsme byli středem pozornosti, což jsme si neskutečně užívali a současně jsme aktivně a opravdu intenzivně procvičovali angličtinu.

Po návratu do hotelu jsme v atriu zazpívali pro radost hostům hotelu, kteří nás naoplátku pozvali, abychom se připojili k jejich oslavě. Angličtinu jsme tedy procvičovali i nadále a kromě poznatků o Floridě si někteří z nás odnesli i na místě ručně namalované karikatury od jednoho z hostů.

    Aktuálně tento den:
03:15 SEČ: ve 3:30 začne nástup do letadla, už jsme u brány, odlet ve 4:02 SEČ.
07:30 SEČ: Jsme v hotelu a jdeme spát. Montana si pro nás na úvod připravila překvapení. Celý den hodně sněžilo a na horské cestě k hotelu se převrátil kamion. To jsme zjistili až po přistání, kdy už na nás čekal manažer obratem zajištěného jiného hotelu, kde se teď ukládáme ke spánku. Přejeme Vám dobré ráno, ale loučíme se po našem, dobrou noc.
22:15 SEČ: Probudili jsme se do krásného slunečného dne. Z hotelu jsme přejeli nááádherným autobusem (viz fotografie) do našeho místa pobytu v Big Sky Resort ve výšce nad 2000 m.n.m. Cesta do nitra Skalistých hor byla sama o sobě zážitkem. Jsme po obědě. Za chvíli nás čeká vystoupení přímo v Big Sky.

 
Ameriko už jsme tu! Po denním cestování jsme dorazily za velkou louži. Přesněji řečeno, do Montany, a pokud bych měla být ještě přesnější, do Bozeman. Už všichni víte, kde jsme? Dobrá. Pak vás určitě nepřekvapí, když zde budu popisovat krásnou krajinu, která nás zde přivítala. Vysoké, zasněžené hory, bílé stromy a lesní zvěř, která se v klidu prochází po silnici. Ano, je to tu jiný svět, krásný svět.


V hotelu super 8, ve kterém jsme při doletu přespali, si nás vyzvedl John, který se chopil role řidiče, s tematickým červeným „autobusíčkem“, přesně na počet všech účastníků zájezdu. A tento busík měl opravdu nelehký úkol. Měl se totiž vydrápat po horách až do obrovského nebe a to ani trochu nepřeháním. Náš hotel se totiž nachází v horském resortu Big Sky. Cestou jsme potkávaly pasoucí se lesní zvěř a kochaly jsme se zasněženou krajinou a vysokými horami. Zastavily jsme se ještě v místní škole. Prohlédly jsme si všechny učebny a zazpívaly jsme místním studentům. Ti nás velice překvapili svým přístupem, otevřeností a vstřícností. Vyslechli si naše vystoupení a žádali přídavek. Někteří z nich dokonce navštíví i náš zítřejší koncert. Poté jsme pokračovaly v naší výpravě do hotelu. Úzká cestička se klikatila a stoupala čím dál výše a náš autobus čím dál více naříkal. Nakonec ale kopec zdolal a my poprvé zahlédly hotel, který nám bude na dalších 5 dnů domovem. Všechny jsme byly jako Alenky v říši divů. Málo která z nás někdy bydlela v tak nádherném horském hotelu. Ubytovaly jsme se v krásných pokojích a za chvilku nás čekal oběd. Abych pravdu řekla, nebyl to takový oběd, který jsme všechny očekávaly. Na Ameriku byl až moc zdravý.

Nicméně byl moc dobrý a dodal nám dostatek energie, kterou jsme potřebovaly na naše hlavní vystoupení dnešního dne. Byl jím koncert na výstavě v místní galerii. John Zirkle přišel s úžasným nápadem, spojit výtvarné umění s hudebním a musím říci, že konečný dojem, byl jak pro posluchače, tak pro nás úžasný. Hudba, která se linula galerií, skvěle doplňovala myšlenku a barvy obrazů a soch, které zde byly vystaveny. Po koncertě jsme zde ještě zůstaly krátkou chvíli. Procházely jsme si vystavené exponáty, povídaly si s posluchači a s umělci jsme hovořily o jejich dílech. Pro všechny z nás to byla velice zajímavá příležitost. Řekněte mi, kdy se vám naskytne možnost si s malířem promluvit o tom, jakým způsobem namaloval svůj obraz, jakou techniku použil a co ho vedlo k jeho vytvoření.

Musím říci, že dnešní zážitek ve mne mnohé zanechal a ještě teď nad tím při usínání přemýšlím. Možná se mi bude i o některém z obrazů zdát. Dobrou noc.
                              Michaela Salačová

26. března 2016:

Teda včera bylo krásně, no ale to počasí dnes, to je neskutečná nádhera!!! V našem hotelu jsme asi jediní, kdo sebou nemá lyžařskou výbavu. Dokonce i prezident hotelu, který nás dopoledne přišel pozdravit, byl v lyžařském oblečení. Tak jsme vyrazili na svah vyzbrojeni alespoň sborovými triky a svetry a pořídili si několik snímků se sjezdovkami a dech beroucími horami, které nás obklopují.

Do tohoto resortu létají lidé z celých Spojených států i ze zahraničí. Není se čemu divit. Nejde jen o úchvatnou přírodu, ale podmínky pro lyžování jsou ... no posuďte sami: převýšení sjezdovek přes 1300 m, plocha sjezdovek přes 23 miliónů metrů čtverečních, 250 značených sjezdovek, nejdelší sjezdovka má zhruba 10 km. A my jsme tu bez lyží!!! Kéž bychom se jen mohli na sněhu nějak vyřádit! Ale jsme tu kvůli zpívání a šíření české hudby a umění a chceme-li to dělat poctivě, musíme tomu přizpůsobit své aktivity.

Po moc dobrém obědě pro nás přijel "ten náááš!" kouzelný červený autobus. Jedeme na zkoušku, po které následuje koncert. Lidé z hotelu a jeho okolí chtějí na náš koncert také, ale mají smůlu, už nějakou dobu je vyprodáno, nejde o řadový koncert.

"TO BE CONTINUED..." (pokračování příště) ;-)

Warren Miller Performance Arts Center (WMPAC) patří v Montaně mezi přední z předních uměleckých center. Na jejich pozvání jsme do Montany přijeli. Dnešní koncert v jejich koncertním sále měl pro nás proto zvláštní význam. A nejen pro nás. WMPAC tímto koncertem uzavíralo velmi úspěšnou sezónu 2015/2016 a závěrečný program byl jejím vyvrcholením. No a tak byl večer nevšední i pro posluchače, protože pořadatelé využili všech možností (období velikonočních svátků, přítomnosti českého sboru, projektu "Exchange Project" (článek v médiích, v angličtině), zakončení sezóny) a do detailu naplánovali celý večer, který začal již hodinu a půl před naším vystoupením. Ve vstupních prostorách centra byla výstava věnovaná Jitru, v předsálí vyzdobeném českými kraslicemi a překrásnou květinovou výzdobou zněla hudba Antonína Dvořáka, restaurace nabízela jídla jako guláš s knedlíkem či knedlo vepřo zelo, obojí s originálním plzeňským pivem, stěny zdobily dopisy, které v uplynulém roce psali místní studenti studentům u nás a naopak, v sále probíhala prezentace projektu "Exchange Project", který propojuje studenty po celém světě. Jak už bylo řečeno, vyvrcholením večera i celé sezóny byl náš koncert a ani zde organizátoři nepolevili v náročnosti přípravy. Celý program zdobily světelné proměny pódia a barevné efekty, které s citem avšak velice efektně doplňovaly naše vystoupení. Minioperu Král Lávra doprovázely titulky na pozadí a tak si posluchači užili nejen hudbu, ale i vtipnost tématu opery. Náročnou první polovinu koncertu posluchači ocenili bouřlivými potlesky, po druhé polovině zaměřené především na českou tvorbu a lidové písně, kdy jsme zpívali v národních krojích, následovalo několik přídavků coby odměny za potlesk ve stoje celého auditoria doprovázený zvoláními a výskoty.

Mezi návštěvníky večera jsme zaslechli i krásnou češtinu páru, který před 25 lety přišel do Spojených států - světe div se - z Hradce Králové! Vážně. Přijeli do Big Sky za lyžováním a když v médiích zjistili, že tu vystupujeme, hned si sehnali lístky. A aby toho nebylo málo, přišla nás pozdravit jedna z posluchačka, bývalá členka Kühnova dětského sboru, která žije v New Yorku přes 20 let. Když zjistila, že po turné po Montaně letíme právě do New Yorku, rozloučila se s tím, že se tedy za nedlouho uvidíme při našem koncertě na Manhattanu.

Plni krásných zážitků jsme se vrátili na hotel. Ano, naším kouzelným červeným autobusem. Když procházíme hotelovým komplexem, stále častěji se nám stává, že si lidé říkají: "Hele, támhle je ten český sbor!", nebo nás oslovují, že nás slyšeli a kdeže to budeme vystupovat příště a jestli nepřijedeme na Floridu, do Kalifornie, Utahu, Texasu. To se to usíná ...

    Aktuálně tento den:
26.3.2016 06:30 SEČ: Dnešní den pro nás končí. Prožili jsme mimo jiné nádherné vystoupení kombinované s prezentací uměleckých děl a to samotnými umělci, kteří patří v Montaně mezi nejuznávanější (viz níže program naší cesty). Večer jsme si užili i díky malému překvapení, které jsme připravili pro hosty hotelu, kde bydlíme, a Ti zase překvapili nás.
16:35 SEČ: Dobré ráno z prosluněného zasněženého horského střediska ve Skalistých horách. Stále jsme plni emocí ze včerejšího báječného dne i vystoupení. Dnes vystupujeme ve Warren Miller Performing Arts Center. Vzhledem k bohatému programu jsme zatím neuveřejnili naše obvyklé zápisky z cest, ale dnes večer (našeho času) si to již dáváme za povinnost, takže se můžete těšit.
19:35 SEČ: Do fotogalerie jsme právě nahráli snímky aktuálního sněhového zpravodajství. ;-)
27.3.2016 10:11 SELČ: Už skoro tradičně Vám přejeme dobré ráno (dopoledne), zatímco my usínáme (nebo už spíme). Ani dnešní den jsme nevyšli z úžasu nad fantazií a schopnostmi našich organizátorů. Zítra dokončíme článek za dnešní den, ale jako ochutnávku nabízíme následující indície: Dvořák, guláš, české dopisy, kraslice, pivo, titulky, světelné efekty. Tak my jdeme spát, obklopeni horskými velikány a s oblohou plnou hvězd nad námi.

 
Ráno jsme se vzbudili v našich postýlkách a při rozhrnutí závěsů jsme zůstali ohromeni. Venku bylo jasno, sluneční paprsky se odrážely od sněhu a my se už nemohli dočkat, až půjdeme ven porozhlédnout se po okolí. Nejdříve jsme však museli na snídani, která byla v podobě vajíček, sladkého pečiva a několika druhů exotického ovoce.

,,Ještěže jsme si vzali sluneční brýle!“, říkali jsme si při procházce. Udělali jsme několik fotek a pokochali se krásnými panoramaty. Lyžařům jsme jen tiše záviděli. Big Sky totiž nabízí sjezdovky dlouhé až 10 km!

Na hotelu nás čekal ještě lehký oběd a poté jsme vyrazili na náš první koncert. Po celkem dlouhé a soustředěné zkoušce nás pořadatelé překvapili českou večeří. Pochutnali jsme si na guláši a knedlu vepřu zelu. Před naším vystoupením představovali studenti z Big Sky svůj mezinárodní projekt o výměně informací mezi studenty. Vytvořili video, ve kterém představovali své město a to, co dělají ve volném čase. Toto video poté sdílejí se studenty v dalších zemích, které se do projektu zapojili.

První polovinu koncertu zahájilo Ascendit Deus od Jacoba Galuse. Poprvé od nás v Americe zazněla miniopera Král Lávra od Jana Jiráska a publikum ho ocenilo velkolepým potleskem. Dále jsme pokračovali Jiráskovým Sanctus a Katanovými mudroslovými od Petra Ebena. Air (druhou část z cyklu) si zadirigooval John Zirkel, který je náš manažer a řidič zároveň. První půlku jsme zakončili americkou skladbou Give me your tired your poor, jejíž slova jsou napsána na podstavci sochy svobody v New Yorku (na kterou se za pár dní také podívame :D). O přestávce jsme se rychle převlékli do národních krojů a následovala druhá polovina koncertu, která se nesla už spíše v duchu folklórním. Publikum skladby jako Largo, Červnová noc, Hoj hura hoj, Studánka a Gorale ocenilo hlasitým výskotem a potleskem ve stoje. Na konci si dokonce vytleskali tři přídavky, při kterých nezadrželi slzy.

Teď už s pocitem dobře odzpívaného koncertu a se vzpomínkami na krásný den usínáme v našich hotelových pokojíčcích. Dobrou noc!
                                       Bernardová, Ceeová

27. března 2016:

Tak ono je jasné, že po takových skvělých dnech, které jsme zažili, musí přijít vystřízlivění a návrat k běžnému průměru. Ano, musí. Ale dnes to tedy ještě rozhodně nebylo!!!

Poslyšte pohádku. Byl jednou jeden milionářský klub. Ale to nebyl obyčejný milionářský klub. Byl to megaklub. Jeho pozemky byly vskutku rozsáhlé. Součástí toho klubu bylo nejen i několik údolí a několik kopců, ba přímo i hor! Vysokých hor. Soukromých hor!!! Přístup do klubu měli jen členové. Ti si za úvodní vstupní poplatek do klubu, 300.000 dolarů, a roční poplatek zhruba 40.000 dolarů mohli koupit v klubu nemovitost nebo pronajmout apartmá v ceně od 5,5 miliónů dolarů. Za své členství pak požívali výhod v podobě luxusních snídaní, občerstvení, obědů i večeří v přepychovém komplexu, bez omezení si užívali radovánek na sněhu, jezdili na soukromých špičkově vybavených a upravených sjezdovkách, které se vlnili na soukromých horách dosahujících až do výše 3500 m.n.m. Někdy se členové klubu na rozlehlém území dokonce i potkali a tak se mohlo stát, že třeba Justin Timberlake pozdravil Jennifer Garner, Bill Gates projel na lyžích kolem Bena Afflecka nebo třeba ...

... nebo třeba, že členové zahlédli v dálce červený autobus, který se stále přibližoval a přibližoval, až z něj vystoupili a do centrálního komplexu na snídani přišli hosté, které sem vedení klubu pozvalo. No, konec pohádky by to sice ještě být neměl, ale je, protože když je pohádka stejná jako realita, není to už pohádka. Nikdo z nás dříve neslyšel o tom, že by někdo soukromě vlastnil hory. Ale teď tu jsme, uprostřed Yellowstone Clubu. A co víc, po luxusní snídani jdeme řádit na sních!!! No, řádit úplně ne, ale sranda ten snow tubing teda je. Jak bychom Vám popsali snow tubing ... nejlepší bude, když mrknete na fotky. A co bylo dál? Sedli jsme na lanovku, to je jedno, že jsme neměli lyže, a 10 minut jsme stoupali nad krásně upravenými širokými sjezdovkami až pod vrchol jednoho z velikánů, který je součástí klubu. Nahoře jsme pořídili několik fotografií, protože ten výhled byl prostě nááádherný, potom jsme si dali vynikající horkou čokoládu se šlehačkou (skutečnou šlehačkou, žádnou náhradou), no a potom jsme šli opět na lanovku a jeli ... dolů??? ... NE! Jeli jsme ještě výš, až na samý vrchol hory Pioneer, do výšky přes 3000 m.n.m. No a to teda byl rozhled! Nevěděli jsme, kam se dříve dívat, fotili jsme jako o život, sluníčko svítilo, jakoby s námi oslavovalo tu dechberoucí nádheru. Až čas nás donutil pohlédnout zase směrem dolů a postupně sjet až k centrálnímu komplexu. Samozřejmě jsme si i členům klubu zazpívali, ale potom už se opět začal náš zamilovaný červený autobus vzdalovat a my s ním.

Příroda Rocky Mountines, tedy Skalistých hor v oblasti Montany je ... no úchvatná. A jelikož víme, a naši organizátoři též, že pro poznání krajiny je dobré se seznámit i s její minulostí, zamířili jsme do známého Muzea Skalistých hor (Museum of Rockies) v Bozemanu. Co shlédnout dříve není rozhodující, hlavně nic nevynechat, ani oblast paleontologie, ani planetárium, no a to nemluvím o části věnované původním indiánským obyvatelům či prvním přistěhovalcům. Museum je součástí University of Montana, kde zítra vystupujeme v rámci mistrovské lekce pro studenty. A týž večer máme v Bozemanu ještě koncert. No a na to musíme být řádně připraveni. A tak už opět jedeme - ano naším červeným autobusem - zpět do Big Sky. Cestou na nás zamávali z auta lidé, kteří byli na včerejším koncertu a náš autobus poznali.

Ještě než jsme přijeli do hotelu, čekala nás moc dobrá večeře v rodinné restauraci. Začaly Velikonoce a tak mají restaurace i jiné obchody už od odpoledne zavřeno. Ale my jsme pozvaní a otevřeli kvůli nám a jen pro nás. Místní komunita v Big Sky je báječná. Na hotelu jsme se ještě hodinu věnovali pilování skladeb. To byl teda zase nádherný den! Plný slunce a zážitků. Teď večer sice sněží, ale zážitky se jen tak nevytratí. Tak copak se nám bude asi zdát?

    Aktuálně tento den:
28.3.2016 08:15 SELČ: Je jasné, že tak úžasné dny, které tu prožíváme musí jednou skončit, ale dneska to teda ještě OPRAVDU NEBYLO! Fotky Vám napoví a článek, který už připravujeme, vše vysvětlí.


Dnešní den začal skvěle! Ráno jsme se vydali naším krásným červeným autobusem do Yellowstone clubu. Zde jsme si dali vydatnou snídani, kde si každý vybral, co má rád. Během snídaně jsme se dozvěděli, že jsme v soukromých horách, kam je velmi těžké se jen tak dostat. Byla to velká pocta, že zrovna my jsme mohli toto místo navštívit.

S plnými bříšky jsme, jak už to bývá naší tradicí, zazpívali lidem okolo nás. A pak to přišlo! Vyšli jsme z hotelu a první, čeho jsme si všimli, byla atrakce snowtubing, hned na začátku dlouhé sjezdovky. V tu dobu se nám všem vybavilo, co říkal pan sbormistr už v Hradci. "Vemte si teplé oblečení, možná budeme sáňkovat." Jen málokdo si zajezdí na nafukovacích kruzích v Americe. Nám se to podařilo! Nasedli jsme na ně a každý si párkrát sjel kopec, přímo upravený na tuto aktivitu. Dalším překvapením bylo, že jsme lanovkou vyjeli na horu Pioneer (vysokou cca 3500 m.n.m.). Nahoře všichni oněměli krásou vysokých Skalistých hor. Otevřel se nám tam krásný výhled do zdejší krajiny. Když jsme se dostatečně pokochali, sjeli jsme zpátky dolů. Hned si nás v červených čepičkách všimla majitelka hotelu a poprosila o další mini koncertík. Zazpívali jsme ubytovaným k obědu a vyrazili do města Bozeman. Cestou jsme se stavili pro oběd v podobě pizzy a snědli ho v našem úžasném autobuse. Měli jsme asi hodinu času do příjezdu do muzea, tak jsme ji využili ke zkoušení skladeb. Museum of the Rockies je především paleontologické muzeum. V majetku muzea se nachází také jedna z největších sbírek fosílií dinosaurů v celých Spojených státech (a tím i na světě). Kromě dinosauřích fosilií se zde nacházejí například indiánské předměty, folklór nebo rekonstrukce domu z období dobývání amerického Západu. Při prohlídce jsme také stihli navštívit planetárium.

V dobré náladě a o něco chytřejší jsme se vydali na večeři, kterou jsme si "vyzpívali" dva dny předtím. (Zazpívali jsme totiž oslavenci v hotelu Happy Birthday a pár dalších písniček a jim se to tak líbilo, že nás pozvali na večeři do restaurace.) Naši hostitelé nás toužili slyšet, tak jsme jim jako poděkování za večeři zazpívali.

Večer jsme měli hodinovou zkoušku, abychom zapracovali na programu na koncerty. I když vy už možná chodíte po koledě, my uleháme do postelí a těšíme se na další krásný den.
                                                                                               Kapustová, Čížkov
á

28. března 2016:

Volal John: "Dobré ráno, kvůli sníh nepžijedeme bus ... ehmmm ...  autobusem, ale několika auto, to bude bezpečný ... bezpečnější. Ty rozumíš?" V noci nasněžilo opravdu hodně. Na střechách aut, která včera zaparkovala u hotelu, leželo najednou asi 20 cm sněhu. A jelikož jsme v horském resortu, ve výšce nad 2000 m.n.m., pro autobus byla zasněžená horská silnice přeci jen nebezpečná. A tak nás do školního distriktu, kde jsme den začínali, odvezla 4 osobní auta. ... 21? Ano, je nás 21. Čtyřmi osobními auty? No ano, inu, ona jsou místní osobní auta zkrátka trochu jiná. Víte, že jsme se včera v Yellowstone Clubu docela pěkně opálili v obličeji? Při dnešním počasí se tomu ani nechce věřit.

Dnes je sice Velikonoční pondělí, tedy u nás, vlastně, u nás už je odpoledne a tedy po koledě a po Velikonocích, no to je jedno, zkrátka v Americe se slaví Velikonoce v neděli a v pondělí už hupky dupky zase do školy a do práce. My dnes nejsme výjimkou. Včetně brzkého vstávání. Ještěže snídáme až ve škole, ráno se každá minuta hodí ;-) Dnešní workshop se středoškoláky, kteří se věnují zpěvu, a následný koncert pro děti prvních až čtvrtých tříd, to je náš způsob, jak poděkovat komunitě v Big Sky, která nám umožnila prožívat snové dny plné nezapomenutelných zážitků.

Hned po obědě vyrážíme do Montana State Univerzity (no když už jsme dnes zvládli základní i střední školu, tak proč ne, že?) a to na "masterclass", tedy mistrovskou lekci se studenty zpěvu, z nichž část zpívá v Aoide Chamber Singers, nejlepším sboru v Montaně, s kterým máme dnes večer společný koncert. Hodina utekla jako nic a my už zase usedáme do červeného autobusu. To jsme nezmínili, že je už od dopoledne nádherně a krásně svítí sluníčko? Cestou do místa koncertu jsme navšívili krásnou knihovnu v Bozeman, což někteří velice kvitovali zejména proto, že si hned vedle vstupu mohli koupit čokoládu nebo kafe.

V moderním kostele, místě dnešního koncertu, jsme se opět setkali se členy Aiode Chamber Singers, kteří byli na Univerzitě. Společně jsme si u večeře popovídali, no a potom už jsme se střídali ve vystupování před publikem, které zejména oceňovalo moderní hudbu a náročný repertoár. Po desáté hodině večerní jsme dojeli do hotelu, v pohodě, protože horská silnice už byla suchá a beze sněhu. I když teď už zase sněžit začíná. Tak dobrou noc. COŽE? A jo, zítra už tenhle krásný a útulný hotel opouštíme, takže si musíme sbalit. "Ty rozumíš?" Všechno, co jsme z kufru za ty dny vyndali, do něj musíme zase dostat. Nóóó, tak to se ještě uvidí, kdy se dostaneme do postele ...

    Aktuálně:
VESELÉ VELIKONOCE!
29.3.2016 8:00 SELČ: Dnes jsme se účastnili workshopu zaměřeného na sborový zpěv na střední škole v Big Sky a na Montana State Univerzity. Večerní koncert s nejlepším smíšeným sborem Montany byl více než zajímavý. Pro velkou únavu ale dnes článek ani fotky nepřineseme. Navíc musíme balit, zítra opouštíme náš krásný hotel a jedeme do Yellowstonského národního parku. Zdravíme Vás z překrásné Montany a přejeme dobrou noc, vlastně dobré ráno ;-)

 
Když jsme dnes ráno otevřeli oči, byla ještě tma. Vyrazili jsme s kovboji a jejich auty opět do WMPAC, kde jsme měli strávit celé dopoledne. Nejdřív jsme měli besedu. Sedm holek z místního sboru a my jsme se navzájem pokoušeli vyměnit si své intonační zkušenosti a hudební znalosti. Společně jsme intonovali podle Staška a holky nás naučili jejich oblíbenou písničku Bring Me Little Water Sylvie, kterou jsme si na konci besedy společně zazpívali. Ve volném čase před výchovným koncertem pro malé děti, jsme si vyzkoušeli ještě pár skladeb. Potom šup do národních a honem na ´stage´. Dětské publikum našim skladbám sice tolik nerozumělo, ale vždy je ocenilo přiměřeným potleskem. Po přidané Hymně svobody následovalo interview, kde pět našich zpěvaček odpovídalo zvědavým americkým posluchačům na jejich zajímavé dotazy. Relaxace a učení je důležité nejen pro naše výsledky ve škole, ale i pro naše hlasivky, proto jsme si před obědem dali hodinku ticha a odpočinku. Po obědě jsme naším červeným minibusem vyrazili na další zastávku. Jeli jsme do Bozemanu, kde na nás už čekal nejlepší montanský univerzitní sbor, se kterým jsme měli seminář. Pro ně jsme zazpívali o něco těžší skladby, než pro dopolední posluchače. Oni nám také zazpívali pár písní z jejich repertoáru a na konec jsme si společně zazpívali Dyby byla kosa nabróšená. Následně nás John překvapil krátkou prohlídkou veřejné knihovny. Večerní koncert byl v Lutheránském kostele, obklopeným krásným panoramatem zasněžených hor. K večeru pan sbormistr neodolal okouzlujícímu západu slunce, a tak jsme šli vyfotit pár fotek v krojích. Pak už to šlo rychle. Zkouška, večeře a tréma před koncertem. A konečně začal zpívat výborný americký sbor Aoide chambre singers, který svojí první skladbou navodil příjemnou atmosféru, ve které jsme zdárně pokračovali  a přetrvala po celý koncert. Vystoupení jsme zakončili společnou písničkou Dyby byla kosa nabróšená (někteří členové ji již s námi zpivali odpoledne) a s potleskem ve stoje jsme všichni odcházeli s rozzářenýma očima a vztyčenou hlavou vstříc našemu červenému busíku, který nás bezpečně dovezl do pohodlí hotelu. Dobrou noc přejí
                                                                                       A. Mádlíková a L. Hrbáčková

29. března 2016:

Sbaleno máme, takže už jen snídaně, vrátit klíče ... teda vlastně magnetické karty od pokoje a hurá do autobusu. Už zase sněží. A fouká silný a čerstvý vítr. Začátek dne podobný jako včera ráno. Jen není tak moc brzo a silnice je pro autobus už sjízdná. Cestou zastavujeme na chvíli v servisu. Už nějakou dobu pípá při jízdě kontrolka, že nejsou zavřeny zadní dveře autobusu. Ale ony zavřeny jsou. Po chvilce je vše hotovo a my už míříme na jih k Yellowstonu. To pípání nám dost možná bude ještě chybět! ;-)

Náš milovaný autobus potřebuje napít. A my zase najíst. Ale abychom si zbytečně nekrátili čas pobytu v národním parku, vyžádali jsme si obědvání za jízdy v autobusu. No a byla to docela sranda ;-) A navíc opět jíme zdravě. No věřili byste tomu? V Americe??? ;-)

U vstupní brány do Yellowstonu na nás čekal ranger. Ranger Brian. V parku bylo nádherně i přesto, že nyní není ideální období pro jeho návštěvu. Řada cest a míst je uzavřená. Ale my jsme opět byli pozvaní a navíc v doprovodu rangera. Viděli jsme bizony, elky (něco mezi soby a jeleny), krkavce a řadu přírodních úkazů. Nejlepší bude, když se podíváte na fotografie. Je na nich rovněž zachyceno, jak stojíme s pozvednutou pravou rukou a cosi říkáme. Věřte - nevěřte, jsme jmenováni jako "junior rangeři". Pobyt v národním parku nám znepříjemňoval chladný vítr. Proto jsme po příjezdu do města Gardiner hned zastavili na teplý nápoj. Horká čokoláda přišla vhod.

Dnešní koncert měl příjemnou atmosféru. Spíme v rodinách. Někteří nám závidějí, protože oni sami bydlí na kraji Yellowstonu, ale oficiálními junior rangery se nikdy nestali. Je čas jít spát. S magmatem kousek pod námi. Dobrou noc Yellowstone. Dobrou noc Vám.

    Aktuálně:
29.3.2016 17:20 SELČ: Po čtyřech dnech se loučíme s naším krásným horským hotelem v Big Sky Resort a míříme do Yellowstonského parku.
                 20:10 SELČ: Když jsme včera ráno vyjížděli směr Montana State University, byly silnice pokryté sněhem a stále sněžilo. V Bozeman však už svítilo sluníčko a byl krásný den až do večera. Přes noc a ještě dnes ráno při odjezdu už zase sněžilo a silně foukalo. Teď už srážky ustaly. Jakpak dnes přes den asi bude? 
                 20:30 SELČ: Jedeme kolem železnice, proti nám jede nákladní vlak, stále jede kolem nás, stále a stále. Je to jeden z těch amerických nekonečných vlaků.
30.3.2016 02:30 SELČ: Jsme v Yellowstonském parku. Co napsat? Asi raději nic. Fotky budou lepší. Jakmile to půjde, nahrajeme je do fotoalba. Koncertujeme v Gardiner.

Po poslední noci strávené v hotelu Huntley Lodge v Big Sky Resort jsme zabalili naše kufry, kufříky, batohy a kroje. Před odjezdem jsme si nabouchali břicha snídaní a vypravili se na dvou a půl hodinovou cestu směr Gardiner. Během cesty jsme pilovali naše skladby a dlabali oběd plný zeleniny, salátů a dalších velmi zdravých věcí. Naší zastávkou byla návštěva Yellowstonského národního parku, který leží na jihu Montany. Je prvním národním parkem na světě a je desetkrát menší než naše Česká republika. Známý je svou divokou přírodou a spoustou geotermálních úkazů. Viděli jsme jen část Yellowstonského národního parku,  protože je zima a ostatní části jsou se sněhem nebezpečné. Ještě k tomu sama matka příroda si zde dělá, co chce, a my bychom neradi získali nějaký úraz. Ale i tak jsme si prohlídku nejznámější a nejbližší části parku užili. Díky našemu průvodci, ranger Brian, jsme měli minutku přírodopisu, chemie a fyziky a proto si odnášíme zajímavé informace o Yellowstonském parku jako takovém. Na konci putování sirnatou krajinou kvůli geotermálním pramenům jsme složili přísahu Yellowstonskému národnímu parku. Zvedli jsme pravou ruku (jako v amerických filmech u soudu :D ) a opakovali jsme po Brianovi zhruba následující slova: "Já, mladý Yellowstonský ranger, budu opatrovat a chránit Yellowstonský národní park, jeho divokou přírodu a zvířata v ní a budu se o něm vzdělávat i poté, co odjedu." Při odjezdu jsme projížděli kolem bizonů a elků, což jsou větší jeleni a menší soby dohromady. Dokonce jsme uvízli v "bison jam" neboli bizoní zácpě. Zážitek plný poznání, úžasu a překvapení zůstane v našich srdcích opravdu dlouho.

Než jsme se stačili seznámit s prostředím našeho dnešního koncertního vystoupení, už na nás valili výbornou večeři. Každý si nabral dle chuti. Většina si dala uzené maso s bramborovou kaší. Po jídle krátká zkouška a šup převlékat. V 18.55 za námi do šatny přišel pan sbormistr se slovy: "Já si říkal, proč tam ti lidé sedí půl hodiny předem. On je koncert od sedmi!" Museli jsme přidat na plynu. :D První půlka vystoupení uběhla jako voda a my už oblékáme národní kroj. Koncert se opravdu vyvedl, posluchači byli unešeni nejen naším zpěvem, ale i folklorním oblečením a uváděním. Plní nadšení jsme se přivítali s hostiteli a vypravili se s nimi domů. Naše rodina byla úžasná! Přijela pro nás paní a už během cesty jsme si náramně popovídali. Protože byl pan nemocný a unavený, na nás koncert nedorazil. Už ve dveřích se nám omluvil a paní nás začala vychvalovat. Prý se nemusí bát, že nás neslyšel, protože koupila CDčka. Jakmile jsme přišli do kuchyně, vyběhli na nás dva obrovští psi. Byli ohromně aktivní a přátelští. Zamilovali jsme si je. Dlouho jsme si povídali o rozdílech v naších kulturách, o rodině, o cestování... dá se říci, že jsme žvanili, až jsme zapomněli na čas. „Puppy's“ šli spát a my po večerní hygieně také. Moc se na zítra těšíme. Paní nám slíbila, že nám pán udělá ke snídani výborná vajíčka a že bude i velká dávka ovoce (jahůdky a borůvky). (((S hubičkou od obou pejsku usínáme s uslintaným úsměvem. )))
                                Uhrinová, Pavlová

30. března 2016:

Asi jsme všichni čekali, že probuzení v oblasti Yellowstonského národního parku nemůže být jiné, než kouzelné. Ale ten úžas, když máte velká očekávání, ale skutečnost je mnohonásobně převýší, to je nezapomenutelné. Poprvé otevřete zlehka oči, ještě v polospánku, a za okny se na vás doslova smějí zasněžené vrcholky hor zlehka osvětlené právě vycházejícím sluncem. Otevřete oči pořádně a spatříte bizony, jak se pasou na louce pod horami. Jen tak. Po snídani vyjdete z domu a u plotu se prochází elk, česky se mu říká myslím wapiti, ale to je vám v tu chvíli úplně jedno, prostě se kolem Vás projde druh velkého jelena a kousek za ním u plotu ještě spí mládě. Uprostřed městečka. Cestou ke škole, kde jsme měli sraz, zjistíte, že to není nic neobvyklého. Takovouhle cestu do školy si užívají zdejší děti i dospělí zcela běžně. Z míry je vyvede tak maximálně rys, grizzly či puma, případně kojot anebo vlk, pokud hledá karkulku.

Z nás už červené karkulky nejsou od doby, co jsme se včera před druhou polovinou koncertu převlékli do lidových krojů, takže je to "v cajku", bát se nemusíme. Kroje, které jsme si přes noc nechali v sále, nakládáme do autobusu společně s kufry ... já vím, že je ten autobus "červený", ale už nechme pohádku pohádkou, jo? I když na druhou stranu, stačí se podívat na přírodu okolo nebo na městečko s budovami jako z divokého západu ... moment, tohle BYL divoký západ, takže žádné "jako"! Každopádně vyrážíme. A koho už western nebaví, kochá se cestou krásnými stodolami typu FarmVille (facebookoví maniaci dobře vědí, oč jde).

Během dopoledne absolvujeme půlhodinový rozhovor pro Montana Public Broadcast Services. Teda nevím, jestli tak dlouhý rozhovor chtěli, nebo jen byla Káťa Pavlová tak upovídaná, ale po nějaké době nám znovu zavolali se žádostí, jestli bychom se cestou na sever Montany nemohli zastavit přímo v rozhlasovém studiu Montana Public Radio kvůli natočení pár písní a rozhovorům v živém vysílání. Že prý kvůli nám připravili změnu vysílacího programu. Inu, hlavní rozhlasové studio je ve městě Missoula, což je na cestě, tak proč ne? ;-)

Poobědvali jsme vvveeelké a vvvýýýborné pizzy (nevěřili byste, do koho se vešly 4 kousky, teda kusy, zatímco ostatní měli problém sníst už ten druhý) a popojeli do sídla Montana Public Radio. Trochu jsme se opozdili, tak museli v MTPR upravit program ještě jednou, ale byli rádi, že jsme skutečně dorazili. Přímý přenos trval 20 minut. Hned po jeho skončení nás požádali o schválení, zda mohou natočený materiál znovu odvysílat s časovým odstupem. No jasně ;-) Potěšilo nás, že naše vystoupení v přímém přenosu neuniklo našim hostitelům dalších koncertů, kteří informaci ihned sdíleli na sociálních sítích. Jen nás trochu zamrzelo, že z časových důvodů nestihneme navštívit indiánskou rezervaci, ale to se nedá nic dělat.

Cesta do města Polson, kam už od rána míříme, prochází nádhernou, nádhernou krajinou, která se co chvíli mění. Dlouhé rovné úseky dálnice míříci proti horám střídají zatáčky mezi skalami, tu vykoukne pohádkové údolí, tu zasněžené hory, chvíli nás obklopí les, chvíli jedeme podél poskakující řeky, no a někdy nás doprovází jeden z mnoha "nekonečných" vlaků. A pak se najednou kopce rozestoupí, před námi se otevře výhled na jezero Flathead a my zíráme, jako děti na cizí čokoládu. Abyste si to uměli alespoň trochu představit, tak jezero je dlouhé přes 40 km, je to patrně největší přírodní sladkovodní jezero co do plochy, na východní straně je lemováno vysokými horami, které se odrážejí na hladině, voda je průzračná, protože jezero je ledovcového původu, prostě taková normální bomba na závěr cesty pohádkovou (už zase ;-)) krajinou. A aby bylo jasno, u 'tohodle' jezera budeme dneska spinkat. Tohle je Polson!

Místní nás přivítali opravdu vřele. Tím nemyslíme jen teplé polévky a různé dobroty, které si na nás připravili :-) Pohoda a dobrosrdečnost našich hostitelů byla bezmezná. Koncert začíná nedlouho po našem příjezdu. Ve velikém sále nebyla akustika úplně nejjednodušší, ale opravdu jsme se snažili a první zvolání "Bravo" na sebe nenechalo dlouho čekat ;-) Po koncertě jsme se jeli ubytovat do rodin, konkrétně do tří rodin. Všechny bydlely kousek od sebe, uprostřed hlubokého lesa, ve tmě tmoucí, daleko od uliček městečka, u břehu jezera Flathead, tam, kde grizzly a pumy dávají dobrou noc. Všichni domácí měli něco mezi velikým rodinným domem a penzionem. Vlastně to byly penziony, ale útulné jako bychom byli doma, a s péčí hostitelů, jako by to byli naše maminky a tatínkové. A to je vše - šli jsme hned spát!!! (Přece tady nemůžeme veřejně přiznat, že jsme si ještě na začátku noci dávali pěkně do nosu, protože prostě nešlo nechat všechny ty dobroty, které nám naši domácí připravili, aby jen smutně ležely na stole a nikdo si jich nevšiml ;-) Ale pak už jsme šli opravdu spinkat. Ráno vstáváme před sedmou.)

    Aktuálně:
30.3.2016 17:10 SELČ: Dnes je opravdu malebné slunečné ráno. Vstávali jsme s výhledem na zasněžené vrcholy hor, s bizony pasoucími se na loukách pod horami. Opouštíme Yellowstone. Nevíme, kterým směrem se dívat dříve. Na krajinu s horami kolem nás, na divoká zvířata, kouzelné dřevěné stavby jako za dob divokého západu... Čeká nás dlouhý přejezd. Navštívíme indiánskou rezervaci. A večer máme koncert. Takový je plán na dnešní den, který začíná opravdu skvostně.
                  18:00 SELČ: Jsme v Livingstone. Právě jsme absolvovali 30 minutový rozhovor pro hlavní média státu Montana sdružená pod Montana Public Broadcast Services. Za našeho pobytu jsme zaregistrovali již dva celostránkové články v hlavních novinách. Dnešní rozhovor vyjde nejen v novinách, ale je vysílán i v Montana Public Radio. Už zítra nás uslyšíte v přímém přenosu Českého rozhlasu Hradec Králové a to ve 14:20 Vašeho času. Pro nás bude tou dobou 6:20.
                  23:20 SELČ: Souhlasili jsme s osobní návštěvou Montana Public Radio. Rozhlasová stanice kvůli nám změnila vysílací program a vyhradila si 20 minut pro nás. Právě teď jsme v živém vysílání.

Den jsme zahájili výbornou snídaní v rodinách. V osm hodin už jsme museli být před školou v Yellowstonu, kde jsme se párkrát vyfotili se sochou medvěda a odjeli směr Polson. Cesta byla dlouhá, celých šest hodin! Učili jsme se, pozorovali krajinu a relaxovali. Bylo krátce po obědě (ke kterému jsme mimochodem měli výbornou pizzu) a pan sbormistr nás všechny probral se slovy: „Za patnáct minut zpíváme živě ve studiu." Bleskově jsme se převlékli a utíkali do studia. Tam nás přivítal redaktor a mohlo se začít. Zatímco většina sboru zpívala, dvě dívky byly vyzpovídány o našem turné. Všechno se zdařilo a mohli jsme pokračovat v jízdě.

Zastavili jsme na odpočívadle. Co se děje? Proč stavíme? Do autobusu nám vešel pán, přivítal se s námi a všichni jsme šli ven. Uviděli jsme jedno z největších sladkovodních jezer na světě Flathead lake. Pověděl nám o něm spoustu zajímavých informací, např. že je velmi čisté a že mohlo být i největší na světě, jenže zablokovali řeku, která do něj vtékala, takže se jezero pomalu zmenšilo na jeho stávající podobu.  Pár z nás dostalo příležitost projet se s ním pravým americkým pickupem. Při cestě na předkoncertní oslavu, kterou pro nás připravilo několik místních, jsme se dozvěděli něco o okolní přírodě, indiánské rezervaci v které se nacházíme a vztahu indiánů k bělochům. Na oné sešlosti jsme dostali večeři. Bylo z čeho vybírat. Spousta polévek a salátů nám zaplnila bříška na nastávající koncert který byl už za necelou hodinu a půl. Spěchali jsme, ale ještě předtím jsme dostali tričko, bonbóny a mýdla, jako dárky od občanů krásného městečka Polson. Poté jsme se nasoukali do autobusu a jeli do školního sálu, kde jsme měli koncert.

Po krátké zkoušce v sále jsme se oblékli do krojů a čekali na zahájení. Na koncertě byla skvělá atmosféra. Moc jsme si ho užili, už kvůli potlesku ve stoje. Po tak krásném zážitku jsme byli rozděleni do tří rodin po šesti. Hostitelé si nás s radostí rozebrali a odvezli nás do jejich velkých sídel. Dostali jsme menší občerstvení v podobě brownies, pizzy a sušenek a užívali si příjemnou večerní konverzaci.

Michálková

 31. března 2016:

Dnešní ráno to bylo náročné. Ne snad, že bychom nemohli vstát, umýt se, nasnídat, sbalit kufry a nastoupit do autobusu. Ale to loučení s našimi hostiteli a fantastickou krajinou jezera Flathead, to bylo těžké. Prý máme zase někdy přijet, ale na delší dobu ;-)

Prospali jsme většinu cesty do hlavního města Montany, Heleny. Kdo nesnil, myslel na skupinu, která má právě touto dobou koncert v Hradci Králové s německým sborem Moravia Cantat. Časový plán cesty skvěle vyšel a tak jsme jeli přímo ke Kapitolu, honosnému sídlu guvernéra Montany, s kopulí, jak ji známe i z jiných hlavních měst Spojených států. Přesně ve dvanáct hodin náš koncert začal. V hlavních médiích, jako je například Independent Records, se o našem sboru píše poměrně obsáhle, celostránkové články. Ale jak jsme hned po koncertu v Kapitolu zjistili, nejde jen o články, ale též o zpravodajství přes mediální sítě či videoserver YouTube, kde se naše vystoupení okamžitě objevilo.

Z Kapitolu jsme jeli do jedné z místních škol, kde už na nás čekala plná tělocvična studentů ve školních uniformách. Ti nás nejen vyposlechli a po každé skladbě odměnili potleskem, ale sami nám i zazpívali. To bylo fakt super. Po vystoupení byl čas na otázky o našem sboru, naší zemi a kultuře, o nás a tak, ale asi to nestačilo. Během obědového mítingu jsme si stále povídali s dalšími a dalšími studenty i učiteli a i s některými rodiči. Pro jednu učitelku, původem z Japonska, jsme zazpívali dvě písničky v jejím rodném jazyce. Týjo, docela se nám obě vybavily, ačkoli vše bylo spontánní a bez přípravy. Paní učitelka nejprve začala zpívat s námi, ale pak jsme ji přivedli k slzám štěstí a posléze až k usilovnému pláči, ale přísáháme, že to nebylo kvůli tomu, že bychom zpívali falešně. Pro ostatní to byl jen doklad toho, co jsme jim odpovídali už dříve, že jsme už zpívali a umíme zpívat v celé řadě cizích jazyků, velštinu, mandarinskou čínštinu, vlámštinu či právě japonštinu nevyjímaje.

Ve zbytku dne jsme se ubytovali na hotelu, chvíli si odpočinuli - už jsme to opravdu potřebovali - zajeli si do menzy Caroll College na večeři, na kterou jsme byli pozvaní (přebohatá večeře se nesla v ducho "sněz, co můžeš", paráda!!!) a pak už jsme jen na hotelu relaxovali, učili se, psali známým ... koukli na telev...i...zi... a usnuli.

    Aktuálně tento den:
31.3.2016 17:30 SELČ: Dnes jsme spali na severu Montany, v nádherném místě, ve městě Polson, v lesích na břehu velikého jezera, kde grizzly a pumy dávají dobrou noc. Byli jsme mimo dosah signálu mobilních operátorů, proto se neuskutečnil plánovaný rozhovor pro Český rozhlas. Rovněž článek a fotky ze včerejšího dne přidáme, až to půjde ;-)

Na břehu jezera začíná pomalu svítat a nás svážejí rodiny ze tří baráčků k autobusu, abychom mohli vyrazit na dlouhou cestu. Cestu trvající přes 7 hodin a mířící do Heleny, které je hlavním městem tohoto úžasného státu.

Většina z nás propadá únavě a hlasový klid ani není potřeba připomínat, protože v jakékoliv poloze, zmoženi sezením, usínáme. Najednou nás však ze spánku vytrhne hlas pana sbormistra, který nás budí a oznamuje, že za deset minut jsme na místě a že se krátká návštěva místního kapitolu nečekaně mění v menší koncert!

Ten se skvěle povedl a nalákal další posluchače na zítřejší koncert.

Poté nás čeká návštěva jedné místní katolické základní školy, kde zazpíváme pár lidových písniček a k našemu překvapení nám na oplátku děti také jednu písničku předvedou a že jim to šlo skvěle!

Odpolední prohlídku města si už však radši necháváme na zítra, abychom si po tak dlouhé cestě mohli dobře odpočinout. Večeře na místní univerzitě nám navíc přidává i klid v bříšku a my už pomalu míříme přímo do peřin, kam se všichni moc těšíme. Dobrou noc
                                        Válková

1. dubna 2016:

Dneska jsme si mohli pospat. Snídaně v hotelu byla až do devíti, čehož jsme využili. V 9:10 však propukl poplach: "Ve městě je prezident Obama a chce nás slyšet, rychle převlíknout a sraz u východu z hotelu." Teda to byl fofr! Takový mazec jste snad ještě neviděli.  :-D Během dvou minut vybíhala první děvčata z pokojů. Ovšem během 10 vteřin si jiná děvčata uvědomila, co je dnes za datum. ;-) No, původně jsme dnes měli odjíždět od hotelu až o půl desáté, takže máme díky aprílu 15 minut volna k dobru ;-)

Během dopoledne jsme si prohlédli město Helena, hlavní město Montany. Navštívili jsme nějaké kavárny, podívali se do knihovny, prošli si centrum, zazpívali si i v katedrále a došli si pro oběd do Myrna Loy Center, kde dnes máme koncert. Po obědě jsme se zúčastnili workshopu v Montana City School a následně poskytli masterclass, prostě takové "Podívejte se, co umíme a jak to děláme a co umíte vy?", na Univerzity of Montana.

Odpoledne jsme si na hodinu a půl odpočinuli v hotelu a pak už jeli do místa koncertu, kde jsme povečeřeli a následně si užili báječný koncert s fantastickou atmosférou. První zvučné "Bravo!!!" se začalo ozývat už v první polovině koncertu, konkrétně hned po Kyrie a také po Sanctus od Jana Jiráska. V Heleně byla atmosféra úžasná. A to už před koncertem, protože bylo vyprodáno, ale někteří lidé se s tím nechtěli smířit a i bez lístku přišli na koncert. Organizátoři s naším svolením přistavili židle i na pódium za sbor, jinde už místo prostě nezbylo. Ale atmosféře to jen pomohlo ;-)

Teď už jsme na hotelu, kdo se nechystá do postele a má sbaleno, ten už spí. Dobrou!

    Aktuálně tento den:
2.4.2016 08:00 SELČ: Na dnešní koncert přišlo více lidí, než bylo lístků, souhlasili jsme s umístěním židlí i na pódium za sbor. ;-)
Apríl: Na rychlé změny programu jsme připraveni, ale když má během pěti až deseti minut údajně dorazit prezident Spojených států, který nás chce slyšet, to je teda 'frkot'!!! To byste měli vidět, jak dokáží být holky pekelně rychlé!!! Přejeme hezký první duben ;-)

Naši obvyklou ovocnou snídani jsme dnes vyměnili za trochu kaloričtější wafle. Energie ale byla potřeba, jelikož nás čekala dopolední prohlídka města Heleny. Ačkoliv je to hlavní město Montany, žije zde pouze 30 tisíc obyvatel a ani turisté se tu moc nevyskytují. Výjimkou jsou však kavárny, tam je lidí vždycky mnoho. Rozhodli jsme se tedy využít příležitosti a pozvat tak co nejvíce lidí na náš večerní koncert. Naši procházku jsme zakončili návštěvou místní katedrály, kde jsme si zazpívali několik písniček. Poté jsme se vydali do Myrna Loy Center, abychom si prohlédli večerní sál.
Po obědě jsme vyrazili dál. Tentokrát do Montana City School, kde jsme vystoupili před žáky 6.-8. tříd. Zazpívali jsme jim několik skladeb z našeho lehčího repertoáru. Celou dobu panovala velmi příjemná atmosféra, žáci nás dokonce naučili jednu ze svých oblíbených písní o krokodýlovi Albertovi. My jsme se s nimi na oplátku podělili o písničku Přátelství, kterou jsme společně zakončili celé vystoupení.
Poté jsme se vydali na Carroll College, kde jsme mladší posluchače vyměnili za starší. Jednalo se totiž o workshop s místním univerzitním sborem a jejich sbormistrem Dr. Robertem Psurnym. Vzájemně jsme si předvedli náš repertoár a nakonec jsme si společně zazpívali Dyby byla kosa nabróšená a Mou hvězdu. I přesto, že "kosu" viděli studenti poprvé, naintonovali ji velmi slušně. Na závěr našeho setkání jsme si s nimi ještě chvíli povídali a pak už jsme se rozjeli zpět na hotel, abychom načerpali síly na večerní koncert. Naše myšlenky však mířili pouze k tomu, abychom odvedli dobrou práci.
Když jsme dorazili zpět na místo konání, tedy do Myrna Loy Center, organizátoři nám okamžitě sdělili, že je o náš koncert takový zájem, že posluchače budeme mít tentokrát i za zády. To nás nesmírně potěšilo, ale zároveň jsme věděli, že opravdu nesmíme zklamat. Plně jsme se soustředili do poslední chvíle. A očividně se nám to vyplatilo, jelikož posluchači ocenili každou skladbu dlouhým a upřímným potleskem. S největším úspěchem se však stalo Američany oblíbené Hallelluiah, po kterém se publikum vůbec nedalo utěšit. Po celou dobu panovala výborná atmosféra, že se nám ani nechtělo odejít z jeviště. Přídavky ale nemohou být stejně dlouhé jako koncert a my se vydali zpět do hotelu, abychom načerpali síly na další den plný nových zážitků.
                                           Veselá, Hrbáčková

 2. dubna 2016

Začal den nudy. Vstát, zabalit kufr, na snídani, opustit hotel a pak už jen sedět na zadnici mnoho hodin, dokud nedojedeme pustou nudnou rovinou až na východ Montany, do "díry" (omlouváme se, jen citujeme místní) zvané Sidney.

Taková byla naše představa o dnešním dnu podle řečí, které jsme slyšeli od jiných. No tak až po to nasednutí do autobusu to platilo, to jo. Ale ze zbytku dne se opět stal nezapomenutelný zážitek. A taky jsme se poučili, že předsudky nikdy nejsou dobrým rádcem a že se chováme jako hloupí, když děláme rychlé závěry.

Po vyjetí z Heleny jsme se kochali zasněženými vrcholy hor v povzdálí. Nám svítilo sluníčko a bylo krásně teplo, ale jasně jsme viděli, jak hory bičuje silný vítr. A za nedlouho jsme spatřili i nejvyšší přírodní bod Montany, horu Granite peak (12 808 stop, čili 3904 metrů nad mořem).

Ještě se nám hory neztratily zcela z dohledu, když se u řidiče rozsvítila kontrolka a ozvalo se pípání. Že prý máme nedostatek kapaliny v chladícím systému. No tak možný to je, že? Nebo jen zlobí senzor. Tak ne, opravdu klesla hladina pod minimum. Jelikož je benzinka nedaleko, asi 30 km naším směrem, teplota v chladícím systému je stále optimální a servisní technik po telefonu souhlasil, nalili jsme do systému trochu čisté vody, pořídili pár sborových fotografií a zase jeli.

Zdejší benzínové stanice často plní i úlohu jediného obchodu široko daleko. Nezapomeňme, že už jsme mimo běžné osídlení a začínáme se už toulat po prérii. Sehnat kapalinu do chladiče tak naštěstí nebyl žádný problém. Něco jsme natankovali, něco z našich měchýřů naopak vypustili a už zase 'frčíme' dál. Dnes jsme měli možnost si vybrat, co chceme k obědu. No jasně, vyhrálo typické americké jídlo, které jsme tady ještě ani jednou neměli. Všichni hlasovali pro pořádný hamburger s hranolkami.

Město Billings je největším v Montaně. Má vyhlášenou restauraci, kam jezdí lidé na hamburgery ze širokého okolí. Telefonicky jsme si je zde objednali dopředu, což se ukázalo jako VELMI chytré. Jak jsme se zanedlouho přesvědčili, nejen že byla restaurace plná k prasknutí, ale ještě zde postávala dlouhá fronta lidí, kterým stálo za to si počkat na volné místečko.

Žaludky máme příjemně plné, už zase 'drandíme' po mezistátní silnici I 90, prérie je všude kolem nás, obydlí široko daleko nikde žádné, když tu opět kontrolka hlásí nedostatek chladící kapaliny. A vážně je nádržka skoro prázdná. Opět jedeme k nejbližší benzince, ta má ... zavřeno! K další to je 40 mil (mil!). Doléváme kapalinu, co nám zbyla, a vodu. Po 30 mílích však palubní deska opět hlásí nízkou hladinu. Doléváme už jen vodu. Sledujeme teplotu, zatím drží. Jsme v pustině. Kromě dálnice tu nic není. Konečně odbočka. Pumpa tu však není! Je u domků, asi 3 míle od sjezdu z dálnice. Musíme vydržet! Jsme u ní a je ... otevřená. Uf! Tankujeme, kupujeme chladící kapalinu, snažíme se zjistit příčinu. A je to jasný! V hadici chladícího systému je díra. Dokupujeme pomůcky na pumpě, no a po krátké opravě vyjíždíme opět na dálnici. Od té doby se už kontrolka nikdy neozvala. ;-) Po zhruba stovce mil jsme se už zase začali v klidu kochat okolní prérií.

My jsme si taky mysleli, že prérie je nuda. Ale byli jsme překvapení, jak i tahle krajina dokáže být mnohotvárná. Ono se to vážně moc těžko popisuje. Snad trochu napoví fotky. Asi nejzásadnější je zjištění, že prérie severní planiny není JEN placka. A že i zde jsou ohrady s krávami a telátky (je jaro), jen jsou ty výběhy - no skromně řekněme - mega extra gigantické. I zde je tu a tam ranch, občas dravec na nebi a někdy i strom, ale to jen ojediněle, v miniúdolíčkách. Sem tam se objeví zvětrávající skály, ne nepodobné stolovým horám. No víte co, nechte si to raději vyprávět a ukázat na gigapixelových fotografiích.

Poslední desetina cesty už vedla mimo dálnici. Ranche byly stále častější, obydlí také, začaly se objevovat i ropné vrty. Oblast Sidney je na ropě a průmyslu kolem ní závislá.

Na koncert jsme dorazili se zpožděním. Organizátory jsme už během cesty informovali, že sice dorazíme o 30 minut déle, ale že budeme ihned po příjezdu připraveni nastoupit na pódium. Nedělá nám problém převléknout se do krojů ještě v autobuse za jízdy. Takže když jsme přijeli na místo, jen jsme si odskočili a šup, už zněly první akordy.

Zpívali jsme s plným nasazením. Měli jsme pro to důvodů víc, než dost. Především jsme chtěli lidem vynahradit jejich čekání. Taky jsme si uvědomovali, že v kraji závislém na ropě není lehké žít v době, kdy jsou ceny černého zlata nízké. A taky ... tohle je poslední oficiální koncert našeho turné po americkém státě Montana. Ano, míříme ještě do New Yorku, ale Montana je Montana! Posluchači byli skvělí. Pochvalnými pokřiky nešetřili. Několik ovací ve stoje jsme přijali s velkou hrdostí, ale i dojetím. Jako by nám tito lidé tleskali za celou Montanu.

Poslední přídavek, poslední tón, úklona a konec. Dnes si na hotelu zabalíme kroje do kufrů. Ještě před tím si ale pochutnáváme na večeři a povídáme s místními lidmi, kteří jsou nadšení a zajímají se o dění kolem nás. Uf, to byl ale zase jednou den!

    Aktuálně tento den:
3.4.2016 06:45 SELČ: Montana je opravdu úžasná. Dnešní den měl být nudným přejezdem do - fantastičtí lidé ze Sidney mi snad prominou ten výraz - no zkrátka do "díry". A dnešní den nás opět naučil, že předsudky nikdy nejsou dobrým rádcem. Už jsme v hotelu, ale ještě před usnutím vám přejeme dobré nedělní ráno.
2.4.2016 08:00 SELČ: Na dnešní koncert přišlo více lidí, než bylo lístků, souhlasili jsme s umístěním židlí i na pódium za sbor. ;-)
                 17:30 SELČ: Jedeme po mezistátní silnici I 90 směrem na východ. Čeká nás ještě dlouhá cesta, večer koncertujeme až ve městě Sidney, u hranice se Severní Dakotou.
                 19:30 SELČ: Začíná nás pohlcovat prérie. V dáli za sebou ještě vidíme nejvyšší vrchol Montany, ale před námi už se otevírá rovina Severních planin.

Dnes ráno jsme za krásného slunečného počasí opustili hlavní město Montany, Helenu, a vyrazili na cestu do Sidney. Po cestě v našem červeném školním autobuse nám pan sbormistr řekl nějaké nové informace o Montaně. Dozvěděli jsme se počet obyvatel - cca 1.000.000, jak se jmenuje, a kolik měří nejvyšší hora Montany - Granite Peak (3904 m.n.m., což je 12 808 stop). Kolem jedné hodiny odpoledne jsme zastavili v Billings, největším městě Montany, kde nám John zařídil k obědu náš vytoužený hamburger. Posilnili jsme se na cestu a s plnými žaludky pokračovali dál. Po pár hodinách jsme dorazili na místo a připravili se na náš poslední koncert v Montaně. Když jsme dozpívali, publikum tleskalo vestoje, tak jsme jim jako přídavek zazpívali Hallelujah. Po vydařeném koncertu jsme se nasytili pizzou a salátem a vydali se do hotelu.

3. dubna 2016

Poslední hodiny v Montaně si už jen užíváme, žádný koncert nás dnes nečeká. Jedinou povinností je dostat se na hotel nedaleko letiště a jít dřív spát, protože ve velmi brzkých ranních hodinách začíná cesta do New Yorku. Jak konkrétně jsme strávili tento den a poděkovali našemu... úchvatnému, obětavému, nadšenému, milému a sympatickému manažerovi, řidiči, promotérovi a kamarádovi v jedné osobě i jeho manželce, to si s dovolením (i bez něj ☺) necháme částečně pro sebe. Nějaké fotografie zveřejníme, krátký popis ještě najdete níže, ale zbytek si nechte vyprávět.

    Aktuálně tento den:
3.4.2016 17:30 SELČ: Dobré ráno ;-) Vyspinkali jsme se do růžova. Času bylo dost, pokojíky útulné, postýlky příjemné, zkrátka krásný relax. Na snídani patrně někdo vyhlásil soutěž "Schválně, kdo toho sní nejvíc". Zatím je to nerozhodně ;-) Smažená vajíčka, s uzeným masem, bez uzeného masa, se sýrem, se slaninou, jogurty ovocné, běžné i řeckého typu, müsli, množství sladkého pečiva, marmelády, med, uzené maso, šunky a sýry, omáčky výborné chutí neznámého složení, kávy různého druhu, horká čokoláda, džusy, čaje, mléko, sušenky, tousty s toustovačem, alarm, wafle se šlehačkou, sirupy, čokoládou, alarm, POŽÁRNÍ ALARM! No jo no, toustovače hold někdy nevypnou, kdy mají. Dveře od výtahu se náhle zakryly protipožárním krytem, všude se rozblikalo ostré bílé varovné světlo a křičela, či spíše vřískala, výstražná siréna. A když říkám všude, myslím tím kromě úplně všech společných prostor i každý jednotlivý pokoj, dokonce i koupelnu každého pokoje. Zatím co personál hotelu běhá, aby splnil všechny požadované postupy, naštěstí kromě evakuace, nás to jen tak nerozhodí a v té naší soutěži si pokračujeme dál. Za půl hodinky nasedáme do autobusu a míříme přes prérii do hotelu blízko letiště Bozeman Yellowstone International Airport. Jo jo, s Montánou se už pomalu loučíme a čeká nás let do New Yorku. 
                 21:30 SELČ: Už zase jedeme prérií, tentokrát směrem ke Skalistým horám. Prý je tady pusto. Tak to není pravda! Každých tak 20 mil zahlédneme nějaký, alespoň menší domeček. A minimálně jednou za 100 mil je tu dokonce benzinka. Takže "KÉÉÉCÝÝÝ!!!"

Snídaně v hotelu byla až v devět hodin a proto jsme se všichni mohli vyspat do růžova, čehož jsme všichni využili. Posnídali jsme, sbalili kufry a vyjeli na dlouhou cestu směr Bozeman. Na cestu dlouhou osm hodin. Většinu cesty jsme spali, relaxovali, učili se a pozorovali jsme krajinu. Kolem čtvrté hodiny jsme se opět zastavili v Billings na oběd. Potom, co jsme snědli své menu, s plnými bříšky jsme se odploužili do autobusu a vydali jsme se na zbytek cesty. Když jsme dojeli k hotelu, John zařídil pokoje, všichni jsme odložili kufry a vyrazili jsme na večeři. Měli jsme velmi bohatou tříchodovou večeři. Když jsme všichni dojedli, zazpívali jsme personálu jednu písničku a poté jsme zazpívali Halleluia pro Johna a pro jeho manželku. Evička začala plakat už při prvním tónu, a proto jsme se také všichni rozplakali a Halleluia jsme ani nedozpívali. Všichni jsme se hromadně objali, dali jsme jim dárečky a odjeli jsme zpět na hotel. Teď už jsme na hotelu a jdeme spát. Dobrou noc.

4. dubna 2016

Ráno jsme vstali velice velice brzo, na letišti jsme byli ještě před půl pátou ráno. Každý jednotlivě jsme se rozloučili s Johnem, naším manažerem a řidičem červeného autobusu v jedné osobě. Pak už měl den očekávatelný průběh: odbavení zavazadel, nástup do letadla, start, přistání, vystoupení z letadla, pospávání na letišti v Seattlu, nástup do letadla, start, přistání, vystoupení z letadla, vyzvednutí zavazadel. No a pak už cesta najatým mikrobusem a SUV skrze New York až přímo ke dveřím hotelu na Times Square. Po rychlém ubytování jsme se ještě prošli na večeři a potom po noční Broadwayi a kol dokola Times Square do našeho hotelu DoubleTree Suites by Hilton. Pořadí následných úkonů na pokojích se jednotlivec od jednotlivce měnilo, ale poslední krok byl všem společný - postel.

    Aktuálně tento den:
5.4.2016 06:25 SELČ: Chodíme po Broadwayi hladoví sem a tam, tam a sem,... :-D  Sice hladoví nejsme, ale po známé newyorské třídě jsme se ještě v noci po příletu a po večeři teda prošli. Zítra ná čeká koncert v Bohemian National Hall, jdeme na něj sbírat co nejvíce sil. Dobrou noc, vlastně už úterní ráno.
4.4.2016 17:25 SELČ: Jsme na letišti v Seattlu, odpočíváme, učíme se, jíme, spíme, zkrátka jak kdo. Letíme zhruba za 3 hodiny.
                 19:27 SELČ: Měli jsme letět už za hodinu, ale let je o 35 minut odložený. Letadlo tu už ale máme ;-)

Podle přísloví: „ranní ptáče dál doskáče, “ my doskákali rovnou až do New Yorku. Nejprve jsme to vzali z Bozemanu do Seattlu. Tam jsme poměrně dlouho čerpaly síly na další let, konečně do onoho slavného New Yorku! Jelikož jsme už zběhlí letci, celý den utekl jako voda a z našeho hotelu, sídlícího na rozzářeném Times Square se vydáváme do víru newyorské noci. Dobrou noc

5. dubna 2016

Probudit se ráno v nádhreném hotelu uprostřed New Yorku, vyjít na Times Square, dopoledne si zajet na Ostrov svobody a vidět Sochu svobody na vlastní oči, navštívit "imigrační" Ellis Island, podívat se na Grand Zero, odpočinout si na hotelu, potom v plném nasazení reprezentovat českou hudbu v Českém národním domě na Manhattanu a večer si ještě užít nočního života v Big Apple, jak se New Yorku říká, to není špatný plán, co? Taky si myslíme ;-) Tak jsme ho dnes přesně takhle uskutečnili.

Děkujeme panu konzulovi i všem ostatním, kteří se nám v Bohemian National Hall věnovali, pečovali o nás a pomohli nám šířit českou hudbu a české sborové umění ve světě. Děkujeme!

    Aktuálně tento den:
6.4.2016 08:00 SELČ: Oficiální program cesty skončil úspěšným koncertem v Bohemian National Hall v centru New Yorku. Děkujeme všem z českého domu a konzulátu, kteří o nás pečovali. Přijetí bylo milé a srdečné, technická podpora byla báječná a celková atmosféra úžasná. Jsme rádi, že jsme mohli přednést českou hudbu a české sborové umění právě zde, v jednom ze "111 míst v New Yorku, která nesmíte vynechat".

Vzhůru do víru velkoměsta! Po poměrně klidných dnech v Montaně, kde všude okolo nás byla krásná příroda, vyrážíme do tak opěvovaného New Yorku.
Ani jsme se nestačili pořádně projet newyorským metrem a už jsme vystupovali na zastávce South Ferry. O kousek dál jsme si stoupli do fronty a čekali na loď, která nás dovezla k Soše Svobody na Liberty Island. Z lodi jsme měli krásný výhled na celý New York. Když jsme si prohlédli tu "krásku", nastoupili jsme opět na loď. Ta nás dovezla k muzeu na Ellis Island. Ostrov fungoval jako přistěhovalecká stanice pro imigranty do USA.
V plánu bylo ještě navštívit místo, kde v minulosti stála "dvojčata". Vidět památník a okolo něj napsaná všechna jména lidí, co nepřežili katastrofu 11. září bylo i na nás moc. Mrakodrap, který se postavil na místě jednoho z dvojčat jsme, jako každou budovu v tomto městě, s údivem obdivovali. Celou dobu jsme si připadali jako ve snu.
Pan sbormistr chtěl, abychom si před naším posledním koncertem pořádně odpočinuli. Vydali jsme se zpátky do našeho hotelu na Times Square relaxovat a soustředit se na večer. Připravení a odpočatí jsme vyrazili newyorským metrem do Bohemian National Hall. Bylo to zvláštní vidět české nápisy. I někteří lidé vevnitř mluvili v našem jazyce! Před koncertem jsme byli všichni hodně nervózní. Věděli jsme totiž, že tam bude firma Navona Records, která nám vydala desku Jiráskových vánočních koled. Koncert dopadl výtečně! Pan sbormistr byl na nás pyšný a pán z Navona Records nás také velmi chválil. I my jsme byli se svým výkonem spokojeni. Během koncertu nám ale pořádně vyhládlo. Dali jsme si naše kroje na hotel a vyrazili do slavného nejstaršího McDonaldu na světě, který byl hned vedle. Každý jsme si objednali pořádný kýbl hranolek a nějaký ten hamburgr. S plnými bříšky jsme si lehli do postýlek a nechali si zdát sny o krásném dni v NY.
                                   Kapustová, Čížková

6. dubna 2016

Ráno jsme vyšli z hotelu, zahli doleva, prošli přes celé Times Square, pokračovali po Broadwayi, zahli doleva na 34. ulici a ejhle, kde to jsme. Než se dostanete na vyhlídkovou plošinu v 86. patře Empire State Building, musíte vystát frontu v přízemí, potom vyjedete po jezdících schodech do prvního patra, pak jako had, který se klikatí sálem, stojíte frontu přes celý sál tam, zpět, tam a zase zpět, ani nevíme kolikrát, potom projdete bezpečnostní kontrolou jako na letišti, potom vystojíte frontu na výtah do 80. patra a pak ještě jednu frontu na výtah z 80. do 86. patra. Je pravda, že si v 80. patře můžete zkrátit chvíli nákupem suvenýrů nebo pořízením"neslušně drahé" fotografie (fotomontáže) s Empire State Building na pozadí. A taky jsme si prakticky ověřili, že je jízda výtahem do 80. patra dostatečně dlouhá, aby se dalo něco zazpívat, třeba Tovačovský hatě, a to klidně všechny 3 sloky. ;-)

Nahoře na vyhlídce se mačká řada lidí, každý z nich se chce alespoň na chvilku dostat na okraj a případně využít krátkého momentu, kdy vedle něj nikdo není, na pořízení fotografie s "malými" mrakodrapy na špici Manhattanu v pozadí. Foukalo, ale nijak zvlášť, aby nás to odradilo. Nemůžeme tu však být věčnost, tak vzhůru dolů ;-)

Zelenou linkou metra jsme dojeli do čínské čtvrti. Ten název vážně sedí. V pravé čínské restauraci jsme poobědvali - no to bylo výborný! Jídlo o devíti chodech s naprosto vynikajícím čajem. Hůlky nás nezaskočí, s těmi už umíme zacházet z Japonska.

Krátkou procházkou se dostáváme na Brooklynský most. Pro chodce a cyklisty je úzký, pro auta podstatně širší. Ti, kdo kráčí po vlastních, se přesto pohybují snáze než automobily tísnící se v zácpě. Cestou na žlutou trasu metra ještě krmíme v parku veverky z ruky, jsou tu na to celkem zvyklé ;-) Pak už ale míříme na hotel převléknout se do slavnostního.

Dnes večer se chceme nenápadně vmíchat mezi návštěvníky Metropolitní opery a prohlédnout si ty části budovy, kam se ještě dá dostat bez kontroly vstupenky. Cestou jsme tak úplně netrefili zastávku metra, proto raději jdeme onu jednu stanici pěšky. Opera je od nás nedaleko. Bohužel na místě zjišťujeme, že se bez vstupenky nedostaneme skoro nikam, navíc nás hned záhy upozorňuje stráž, že pokud nemáme vstupenky, nemůžeme tam být. Škoda, jsme už jen opravdu kousek od vstupu do nejprestižnějšího operního domu na světě. Dnes se hraje a zpívá opera Madame Butterfly, kterou složil Giacomo Puccini. Namačkáni u kraje dostáváme alespoň v rychlosti programy v češtině o tomto díle, potom - co to??? - no to snad ne!!! - dostáváme i vstupenky a JDEME DOVNITŘ!!! Vážně! Jsme v Metropolitní opeře!!! Ještě tomu snad ani pořádně nemůžeme uvěřit a už se procházíme interiéry opery a usedáme na místa v přízemí ;-) Rychle 'hltáme' z programu obsah díla, světla už pohasínají, orchestr ladí nástroje, přichází dirigrent, opona se zvedá a scéna ožívá. Tak teď nerušit, tohle si chceme vychutnat.

Jak jsme si kdo užili tři části opery, to si nechte vyprávět, ale jelikož někteří z nás uronili slzu a všichni jsme na závěr aplaudovali ve stoje, je jasné, že propadák to nebyl ;-)

Zpátky k hotelu jsme se prošli vlahým večerním New Yorkem a po Broadwayi. K hotelu jsme se vrátlili z opačné strany, než jsme ráno odcházeli. Ještě jsme na náměstí stihli udělat hezkou fotku ve společenském oblečení a šup na pokoje ;-) Je už po půlnoci a my ještě musíme balit. Ráno dáme kufry do úschovy, vyrazíme do města a večer už pojedeme na letiště. No jo, už se to krátí, za nedlouho letíme domů!

    Aktuálně tento den:
7.4.2016 8:00 SELČ: Vrátili jsme se nočním New Yorkem k hotelu na Times Square a na známých schodech na náměstí před hotelem jsme vyfotili několik pěkných fotek ve společenském oblečení. Proč jsme ho měli na sobě a odkud jsme se to takhle pozdě v noci vrátili? Za chvíli si přečtěte článek nebo koukněte na náš facebook.
6.4.2016 08:00 SELČ: Oficiální program cesty skončil úspěšným koncertem v Bohemian National Hall v centru New Yorku. Děkujeme všem z českého domu a konzulátu, kteří o nás pečovali. Přijetí bylo milé a srdečné, technická podpora byla báječná a celková atmosféra úžasná. Jsme rádi, že jsme mohli přednést českou hudbu a české sborové umění právě zde, v jednom ze "111 míst v New Yorku, která nesmíte vynechat".
              16:45 SELČ: Právě stoupáme na Empire State Building
              19:35 SELČ: Pochutnáváme si v čínské restauraci v China town v New Yorku
              20:50 SELČ: Jsme na Brooklynském mostě

 

7. dubna 2016

Dnes jsme si pospali. Zabalené kufry jsme před polednem uložili do hotelové úschovy a vydali si na poslední průzkum New Yorku. Věděli jsme o deštivé předpovědi pro tento den, ale když jsme vyšli z hotelu na 7. avenue, nebyla sice modrá obloha, ale bylo příjemně a sucho. A tohle počasí nám vydrželo. Teda aspoň po dobu, než jsme ušli první dva bloky. Pak začalo pršet a chvílemi pršelo a nepršelo po celý den. Šli jsme kolem Radio City Music Hall, prohlédli si Rockefeller Center s venkovním kluzištěm uprostřed mrakodrapů, nahlédli do Katedrály Sv. Patrika, zašli si do Trump Tower, no a pak se vydali do Central Parku. Tady nás zastihl opravdu silný déšť, proto jsme se schovali do jednoho z center pro návštěvníky a zahráli si tu hry. Když déšť ustoupil, dali jsme si jídlo v Central Park ZOO. Po návratu k hotelu jsme se rozešli ve skupinách na nákupy, přeci nepovezeme dolary zbytečně domů, že? Čas se nachýlil, vyzvedli jsme si kufry. Transfer na letiště dorazil přesně dle dohody. Začíná cesta domů!

    Aktuálně tento den:
7.4.2016 21:35 SELČ: Tak poslední den nám prší. Kufry už máme sbalené a uložené v hotelu. Prošli jsme se Central Parkem, ještě si zajdeme do obchoďáku a pak už pojedeme objednanou dopravou na letiště.

 

8. dubna 2016

Letěli jsme, přiletěli jsme. Tak přesně takhle měl znít náš poslední příspěvek k 14. turné po Spojených státech amerických. No ale tak jednoduché to nebylo. První překvapení přišlo hned na letišti JFK v New Yorku. Nákupy nám trochu zvedly váhu zavazadel, samozřejmě už nad limit. Jako skupina jsme ale prošli i s nadváhou ;-) Bezpečnostní kontrola byla standardní a bez problémů. Přes prosklenou stěnu haly jsme sledovali, jak Boeing 777 společnosti Air France přijel k bráně i to, jak problémy s vykládáním a nakládáním kontejnerů letadla způsobily naše tři čtvrtě hodinové zpoždění při odletu. Jak se ukázalo, s francouzskými aeroliniemi a službami nás čekalo ještě více překvapení. O letu přes oceán toho moc nevíme, povětšinou jsme ho prospali. Přistávali jsme za ostrého poledního slunce, přesto nedospalí, protože podle amerického času bylo velmi brzké ráno.

Na pařížském letišti Charles de Gaulle jsme si plně užili francouzského smyslu pro ležérnost a ledabylost. Vystoupili jsme z letadla na Terminálu 2E. Čekal nás jen jednoduchý přesun k odletu z terminálu 2D. Vzhledem ke krátkému času na přestup a zpoždění letu přes oceán to bylo důležité. Hned po přistání jsme si ověřili, že let do Prahy odlétá na čas. A ejhle! Není kudy projít na sousední terminál. Na dotaz nám personál letiště lámanou angličtinou sdělil, že přechod mezi terminály 2E a 2D je uzavřený. A co jako máme dělat? No, abychom se tam nějak dostali, tak že prý musíme: sledovat východ, ale nevyjít, jet vlakem kamsi na druhou stranu letiště, tam jít do prostoru výdeje zavazadel, tam vyjít z hlídané zóny, přejít zase na jiné místo letiště, tam najít vstup pro terminál 2E, dostat se do jeho odbavovací části, vyhledat si přepážky pro check-in, musíme znovu projít procesem odbavení, absolvovat další bezpečnostní kontrolu,... Pamatujete si ještě, jak jdou ty instrukce za sebou? A přitom by stačilo jen projít průchodem přimo k bráně našeho odletu. Ale ten byl uzavřený a konec. Informační cedule či navigace nikde žádná. Během komplikované trasy přechodu nikde žádná pomoc. Čas běžel a linka odlétá na čas, jak jsme si průběžně ověřovali. Musíme spěchat. Odlétáme od brány D57. Nakonec jsme se dostali, kam jsme potřebovali, ale přesun nám trval přes hodinu! A to jsme nebloudili! Našli jsme vstup pro terminál 2D. Odbavovací přepážky jsou až na konci. K bráně D57 jsme dorazili uhnaní 5 minut před odletem letadla! Letadla? Jakého letadla??? Žádné tu není. Ne, neodletělo. Respektive, neodletělo ani odtud, ale dokonce ještě ani z Prahy sem. Takže zpoždění bude určitě přes 2 hodiny!!! Nešetříme peprnými výrazy na adresu Francouzů. Až doposud uváděly všechny informační cedule, že odlétáme na čas. Pařížské letitiště Charlese de Gaulla prohlašujeme za jednoznačně nejhorší a to s ooooobrovským náskokem před ostatními. Znaveni padáme na zem, někteří obratem usínají na podlaze letiště. Přes dvě hodiny čekáme v hale. Kvůli zpoždění si můžeme zdarma dojít na občerstvení za 5 euro. Ale skoro všechno v tom jediném krámku na občerstvení stojí víc. To je jedno, už ať jsme odtud pryč, těšíme se domů.

Při nástupu do letadla slyšíme češtinu od spolucestujících i posádky. To je teda nezvyk! ;-) A taky jsme konfrontováni s českou mentalitou při ukládání palubních zavazadel. "Tohle je moje místo, zabral jsem si ho já, je celé moje a neuhnu." Srovnání s přístupem v jiných částech světa vyznívá dost komicky, či spíše tragikomicky. Na druhou stranu už jasně cítíme, že jsme skoro doma! :-D

Přistáli jsme na Letišti Václava Havla v Praze! Zdrželo nás vyřizování komplikací s kufry, protože jeden kufr Francouzi do letadla nenaložili, přiletí prý snad o půlnoci, a jeden kufr dorazil značně poškozený - například ze šesti koleček už neměl ani jedno. Už sedíme v "našem" známém autobuse s nám dobře známým panem řidičem, a 'frčíme' do Hradce, stejně jako jsme se nedávno vraceli z koncertů s Českou filharmonií či s José Curou. Dnes však vzpomínáme, jaké to bylo za velkou louží, jak úžasně se k nám chovali lidé v celé Montaně, jak jsme si užili "Big Apple" a že jsme zase jednou pomohli šířit českou hudbu a české sborové umění ve světě, a taky povědomí o Hradci Králové a České republice obecně.

Ještě jsme si ověřili, že v neděli tentokrát zkoušku výjimečně nemáme a šup do náručí našich rodin. Děkujeme, že jste nás sledovali a mysleli na nás. 14. koncertní turné po Spojených státech amerických skončilo, jsme doma!

    Aktuálně tento den:
8.4.2016 3:30 SELČ: Jsme na mezinárodním letišti JFK v New Yorku. Jsme odbavení, všechna zavazadla prošla, bezpečnostní kontrolu máme úspěšně za sebou, takže už jen utrácíme poslední dolary a čekáme na nástup do letadla, který je plánován na 5:05 vašeho času a odlet do Paříže potom na 5:25 vašeho času. Už se těšíme domů.
               05:35 SELČ: Kvůli problémům s naložením cateringu máme zpoždění, nyní je odlet odložen zhruba o 45 minut. "Upozorňujeme cestující, ohlášené zpoždění se může změnit." ;-)
              15:30 SELČ: Let z Paříže je o minimálně 2 hodiny zpožděný. Po příletu do Prahy upřesníme očekávanou dobu příjezdu ke sborovému domečku.
              20:00 SELČ: Vyzvedáváme kufry na letišti Václava Havla v Praze.
              20:30 SELČ: Vyjíždíme z letiště, očekáváme příjezd kolem 22. hodiny ke sborovému domečku.
              21:05 SELČ: Vyjíždíme z Prahy na dálnici D11.

 

Program koncertní cesty:

Čtvrtek, 24. března 2016:

Náš let z Prahy do města Bozeman (Montana, USA):

  • Letiště Václava Havla Praha (Praha, Česká republika)
    • Plánovaný odlet v 6:50 SEČ, Terminál 2
    • Letadlo Embraer ERJ-190, KLM Royal Dutch Airlines
    • Let KL1350, vzdálenost 706 km, doba letu 1:40 h
    • Plánovaný přílet v 8:30 SEČ
  • Amsterdam Schiphol Airport (Amsterdam, Nizozemí)
    • Plánovaný odlet ve 13:00 SEČ
    • Letadlo Airbus A330-300, Delta Air Lines
    • Let DL 163, vzdálenost 7101 km, doba letu 9 h
    • Plánovaný přílet v 16:00 místního času (centrální letní čas, -6 hodin, 24. března ve 22:00 SEČ), Terminál 1
  • Saint Paul International Airport (Minneapolis, Minnesota, USA)
    • Plánovaný odlet v 22:02 místního času (centrální letní čas, -6 hodin, 25. března v 04:02 SEČ), Terminál 1
    • Letadlo Airbus A320, Delta Air Lines
    • Let DL 741, vzdálenost 1418 km, doba letu 2:33 h
    • Plánovaný přílet v at 23:35 místního času (horský letní čas, -7 hodin, 25. března v 06:35 SEČ)
  • Bozeman Yellowstone International Airport (Bozeman, Montana, USA)

Pátek, 25. března 2016:

Propagační aktivity

Vystoupení ve School Residency, Big Sky School District od 13:30 MDT
Big Sky School District
45465 Gallatin Road
Gallatin Gateway, Montana 59730
+1-406-995-2161
http://www.bssd72.org

Vystoupení s uznávanými umělci Montany a společenský večer od 17:00 MDT
“Eastern European Music and Western Art”
Creighton Block Gallery
Big Sky, Montana 59715
http://kevinredstar.com/
http://www.altamiraart.com/artists/5-greg-woodard/works/
http://tomgilleon.com/

Sobota, 26. března 2016:

Koncert ve Warren Miller Performing Arts Center od 19:30 MDT
Warren Miller Performing Arts Center
45465 Gallatin Road
Gallatin Gateway, Montana 59730
+1-406-995-6345
http://www.warrenmillerpac.org/
http://www.bigskytowncenter.com/

Článek o koncertu v médiích: http://www.explorebigsky.com/jitro-czech-girls-choir-closes-wmpac-winter-season/17988

Neděle, 27. března 2016:

Aktivity v oblasti Skalistých hor

Pondělí, 28. března 2016:

Mistrovské lekce na Montana State University od 14:00 MDT
Montana State University
100 Culbertson Hall
Bozeman, Montana 59717
http://www.montana.edu/

Koncert v Hope Lutheran Church společně s Aiode Chamber Singers od 19:00 MDT
Hope Lutheran Church
2152 West Graf Street
Bozeman, Montana 59718
+1-406-586-5572
Aiode Chamber Singers:
http://www.montana.edu/engagement/organizations/explore.html

Program koncertu (pdf, 6.8 MB)

Úterý, 29. března 2016:

Koncert v národním parku Yellowstone National Park od 19:30 MDT
Gardiner Multi-Purpose Room
Gardiner, Montana 59030

https://www.facebook.com/pages/Electric-Peak-Arts-Council-EPAC/241394811386

Program koncertu (pdf, 6.8 MB)

Středa, 30. března 2016:

Koncert v Polsonu (Mission Valley Live presents “Jitro”) od 19:30 MDT
Polson High School
111 4th Ave. E.
Polson, Montana 59860
+1-406-887-2739
http://www.missionvalleyevents.com/

Program koncertu (pdf, 6.8 MB)

Čtvrtek, 31. března 2016:

Programy pro školy a komunity v oblasti Montana City a hlavního města Helena
Na 14:20 či 14:40 SELČ je naplánován krátký živý telefonát do vysílání Českého rozhlasu Hradec Králové.

Pátek, 1. dubna 2016:

Koncert v Myrna Loy Center, Helena od 19:30 MDT
The Myrna Loy Center
15 N. Ewing
Helena, Montana 59601
+1-406-443-0287
http://myrnaloycenter.com/

Program koncertu (pdf, 6.8 MB)

Sobota, 2. dubna 2016:

Koncert v Sidney od 19:00 MDT
MonDak Heritage Center
120 3rd Avenue SE
Sidney, Montana 59270
+1-406-433-3500
http://mondakheritagecenter.org/
http://www.sidneyherald.com

Program koncertu (pdf, 6.8 MB)

Neděle, 3. dubna 2016:

Přesun přes stát Montana do města Belgrade, v těsné blízkosti letiště Bozeman Yellowstone International Airport.

Pondělí, 4. dubna 2016:

Let z města Bozeman (Montana, USA) do New Yorku (New York, USA):

  • Bozeman Yellowstone International Airport (Bozeman, Montana, USA)
    • Plánovaný odlet v 6:00 místního času (horský letní čas, -8 hodin, 4. dubna ve 14:00 SELČ)
    • Letadlo Canadair Regional Jet CRJ-900, Delta Air Lines
    • Let DL 4771, vzdálenost 916 km, doba letu 2 h
    • Plánovaný přílet v 7:00 místního času (pacifický letní čas, -9 hodin, 4. dubna v 16:00 SELČ)
  • Seattle-Tacoma International Airport (Seattle, Washington, USA)
    • Plánovaný odlet v 11:27 místního času (pacifický letní čas, -9 hodin, 4. dubna v 20:27 SELČ)
    • Letadlo Boeing 757-200, Delta Air Lines
    • Let DL 2413, vzdálenost 4166 km, doba letu 5:23 h
    • Plánovaný přílet v 19:50 místního času (východní letní čas, -6 hodin, 5. dubna v 01:50 SELČ), Terminál 4
  • John F. Kennedy International Airport (New York, New York, USA)

Pondělí, 5. dubna 2016:

Koncert na Manhattanu od 19:00 EDT
Bohemian National Hall
321 East 73rd Street,
New York, New York 10021
+1-646-422-3300
http://www.bohemiannationalhall.com/

Program koncertu (pdf, 6.9 MB)

Úterý, 6. dubna 2016:

Volný den v New Yorku

Středa, 7. dubna 2016 / Čtvrtek 8. dubna 2016:

Let z New Yorku do Prahy:

  • John F. Kennedy International Airport (New York, USA)
    • Plánovaný odlet v 23:25 místního času (východní letní čas, -6 hodin, 8. dubna v 04:50 SELČ), Terminál 1
    • Letadlo Boeing 777-300ER, Air France
    • Let AF 009, vzdálenost 5878 km, doba letu 7:15 h
    • Plánovaný přílet ve 12:40 SELČ (8. dubna 2016), Terminál 2E
  • Paris Charles De Gaulle Airport (Paříž, Francie)
    • Plánovaný odlet v 15:05 SELČ (8. dubna 2016), Terminál 2D
    • Letadlo Boeing 737-700, Air France
    • Let AF 5034, vzdálenost 853 km, doba letu 1:40 h
    • Plánovaný přílet v 16:45 SELČ (8. dubna 2016), Terminál 2
  • Letiště Václava Havla Praha (Praha, Česká republika)

 

Login

Přihlášení do intranetu
Intranet je určen členům sboru a jejich rodinným příslušníkům

Nemáte-li přístup, kontaktujte ředitelku školy na adrese zus@jitro.cz




Nahoru