Ukázka: Ilja Hurník - Studánka
Jan Jirásek - Sanctus
Ukázka z CD České a moravské vánoční koledy
Výročí 45 let sboru

Královéhradecký dětský sbor Jitro oslaví 45 let od založení sboru v roce 1973.
Oslava proběhne v sobotu 3. listopadu 2018 od 18 hodin v Kulturním domě ALDIS v Hradci Králové.
Zájemci o účast z řad absolventů sboru, kteří neobdrželi pozvánku emailem, hlaste se na: skopalova@jitro.cz

Jitro Královéhradecký dětský sbor

Jitro pravidelně koncertuje v USA (13 turné, 217 koncertů), Japonsku (6 turné), Číně (2 turné) i ve většině zemí Evropy (2400 koncertů), v průběhu let zvítězil na 27 uznávaných mezinárodních soutěžích a natočil několik desítek CD. Zahraniční i naše odborná kritika hodnotí Jitro jako jeden z nejlepších dětských sborů světa a označuje ho za klenot české kultury. VÍCE INFO

Jitříčko přípravné oddělení

Sbor Jitříčko je posledním předstupněm hlavního koncertního sboru Jitro. Repertoár zahrnuje jednohlasé a vícehlasé písně období gotiky a renesance, až po tvorbu současných autorů. Každý rok uskuteční Jitříčko několik vystoupení v Hradci Králové i dalších našich městech a při zahraničních koncertech v Německu, Rakousku, Francii nebo například Maďarsku.

VÍCE INFO
Vlčí máky přípravné oddělení, 4.-5. třídy

Vlčí máky jsou nejvyšším přípravným oddělením KHDS s cílem připravit zpěváky pro vstup do hlavního sboru. Dvě pravidelné zkoušky v týdnu a několik víkendových soustředění jsou základem sborové přípravy dětí čtvrtých a pátých tříd ZŠ. Vlčí máky vystupují v rámci společných koncertů všech oddělení KHDS i samostatně, v našem městě i mimo Hradec Králové.

VÍCE INFO
Skřívánek B přípravné oddělení, 3. třídy

Na společných zkouškách si zpěváci Skřivánku B prohlubují své znalosti z oblasti hudební teorie a intonace a zdokonalují pěvecké dovednosti a interpretační schopnosti. Repertoár sboru zahrnuje skladby jednohlasé i vícehlasé. Skřivánek B vystupuje v rámci společných koncertů všech oddělení KHDS i samostatně mimo Hradec Králové.

VÍCE INFO
Skřívánek A přípravné oddělení, 2. třídy

Děti z druhých tříd ZŠ zpívají v přípravném sboru Skřivánek A. Postupně se seznamují se základy hudební teorie a intonace, získávají základní pěvecké dovednosti, rozvíjejí své interpretační schopnosti a rozšiřují si repertoár lidových i umělých písní. Důležitá pro činnost dětí v pěveckém sboru je motivace a citlivé vytváření vztahu k hudbě. VÍCE INFO

Světlušky přípravné oddělení, 1. třídy

Pod odborným vedením děti postupně pronikají do tajů hudby a zvládají základní písňový repertoár. Metodou hry se žáci seznamují se základy techniky zpěvu a intonace, zvládají elementární prvky hudební teorie a vytvářejí si postupně základní repertoár dětských písní, které jsou schopny kultivovaně interpretovat na koncertech KHDS. VÍCE INFO

Broučci přípravné oddělení, předškoláci

Nejmladší oddělení Broučci je určeno pro děti předškolního věku (4 - 6 let). Pod odborným vedením zde děti metodou hry pronikají do tajemství hudby, naučí se mnoho pěkných písniček a učí se postupně zvládat základy hlasové výchovy. VÍCE INFO

Archiv zpráv

Austrálie 2018

(Zveřejněno 28. 6. 2018)

Vydali jsme se koncertovat na protilehlý kontinent. Fotografie naleznete opět na fotoserveru. Tentokrát mezi nimi najdete i řadu videí.

28. 6. 2018

Tak tentokrát vyrážíme do Austrálie. Čeká nás nejdelší cesta, kterou JITRO kdy podniklo. Sice byla jednou v plánu i cesta kolem světa, ale nedošlo na ni.

Austrálie je proti našemu letními času posunutá o osm hodin dopředu, takže když jsme v 5 hodin nastupovali do autobusu, který nás odvezl na letiště, podle nového času, do kterého letíme, byla už jedna hodina po poledni. Však také někteří z nás byli zrovna po obědě.

Z Prahy jsme letěli linkou QR 290 společnosti Qatar Airways do Dauhá. Pro některé to byl úplně první let v životě. Není divu, vždyť nás letí 38 zpěváků, z nichž některým ještě nebylo ani 15 roků.

15:08 SELČ / 16:08 místního času - Právě jsme vystoupili z Airbusu A320. Jsme v Dauhá, hlavním městě Kataru. Let byl klidný, jen s opravdu drobnými turbulencemi v úvodu, a tak jsme si mohli v klidu vychutnat jídlo a nápoje podávané mírně exotickou posádkou Qatar Airways. Letěli jsme nad Budapeští a Varnou, minuli jsme Istanbul, z bezpečnostních důvodů jsme obletěli Sýrii, až jsme nakonec přistáli v zemi šejků. Teplota je tu vskutku letní, 37°C. V Sydney je teď půlnoc a tak do nástupu na palubu obřího letadla A380, které nás po více než 14 hodinách letu do cíle dopraví, strávíme čas spaním. Na spánek nám zbývají asi 4 hodiny, tak dobrou noc.

18:53 SELČ / 19:53 místního času - Tak už sedíme ve dvoupatrovém největším osobním letadle na světě, v Airbasu A380. Je to vážně gigant. Linka QR 908 nás dopraví z Dauhá už přímo do australského Sydney. Využíváme poslední šance dát vám vědět, že jsme v pořádku. Čeká nás opravdu dlouhý let. Potom se pojedeme rovnou ubytovat a až teprve z hotelu se Vám opět ozveme. Čili až za skoro celý den. Ovšem pouze za předpokladu, že se tenhle obří kolos opravdu odlepí od země - vážně se tomu nechce věřit.

29. 6. 2018

No tak to jsme netušili, že se od země opravdu jen tak neodlepíme. Přes 400 lidi na palubě jediného letadla čekalo, jak se vyvine hádka mezi několika cestujícími. Co bylo příčinou, nevíme, mluvili sice dostatečně hlasitě, ale arabskou řečí, které jsme nerozuměli. A ani jsme rozumět nechtěli. Nakonec personál a bezpečnostní agenti vyvedli zúčastněné z letadla. Poté bylo ještě třeba dořešit jejich zavazadla a kvůli dlouhému zpoždění požádat o změnu letového plánu. Když se letadlo dalo konečně do pohybu, uplynula od plánovaného vzletu hodina a půl.

Letadlo má na sobě několik kamer, takže jsme mohli pojíždění po letišti i start sledovat z pohledu pilota, od "ocasní ploutve", nebo třeba z kamery u podvozku. S obřím A380 nějaký poryv větru vůbec nic neudělá a tak byl zbytek cesty už naprosto pohodový, svým způsobem až nudný. V naprostém klidu jsme za letu zvládli i plánovaný drobný lékařský výkon, o kterém byla letecká společnost i všechna dotčená letiště dopředu informována.

"Když jsem na multimediálním displeji před sebou po více než 3 hodinách letu viděl informaci, že nám do cíle zbývá ještě přes 11000 kilometrů, nemohl jsem se zbavit pocitu, že jsme od startu museli určitě letět opačným směrem."

"Zase jídlo?"

"Chvílema jsem měla pocit, že snad ani neletím s Jitrem. Samí cizí lidi okolo. Ve velikém letadle jsme se museli hledat."

Letušky byly po celou dobu fantastické. A to s námi strávily 16 hodin. My jsme pospávali, procházeli se, dívali se na film, odpočívali, ony pořád něco dělaly, pomáhaly, nabízely, stále byly usměvavé a každý musel mít pocit, že jim nic neudělá větší radost, než nám splnit nějaké další přání. Po celou dobu. Byla to ukázka naprosté profesionality v každém drobném detailu. Určitě si budeme pamatovat výborné a bohaté jídlo, dostatek pití všeho druhu a stále milý a neúnavně ochotný palubní personál.

Tak jsme tady! U protinožců. Obr dosedl. Přistáli jsme v podvečer. Protože tady nedávno začalo období zimy (jsme na druhé straně polokoule, na jih od rovníku), brzo se smráká. Za tmy vycházíme z letadla a nakonec i z letiště, za tmy jedeme autobusem, který na nás čekal, do hotelu. Cesta to byla dlouhá, moc dlouhá, a tak se únava projevuje, i když jsme v letadle pospávali. Jen jsme se podívali do okolí hotelu, vedení nám koupilo dobrotu v čínské čtvrti (China Town) a jdeme spát.

30. 6. 2018

Dnes jsme se dozvěděli, že v Austrálii žije asi 60 druhů klokanů. A že kvůli divoce žijícímu psovi Dingo vybudovali Australané zábrany v délce několika tisíc kilometrů, aby neohrožoval lidi v pobřežních oblastech. A že krokodýly dělíme na sladkovodní a mořské, přičemž jedním z rozdílů je, že sladkovodního můžete zahlédnout, jak plave od vás, zatímco mořský spolehlivě prověří vaši schopnost 'zdrhnout'. A že vědci nevědí, proč má kasuár na hlavě hřebínek nebo že nejvíce přemnoženým zvířetem je králík, kterých je tu okolo 200 milionů. A přitom zrovna králíka jsme dnes jako jediného neviděli. S klokany jsme se mazlili, s koalami jsme si dělali skupinové fotky, krokodýla jsme raději nechali dál odpočívat, počítali jsme vemena kozy (žádná neměla, byl to kozel), prostě jsme si užívali divokých zvířat ve Featherdale Wildlife Parku. Jen jsme poobědvali a už jsme obdivovali přírodu národního parku Blue Mountains - vysoké barevné skály všude kolem nás až k obzoru, prales v údolí, pohledy z nejstrmější lanovky na světě, která se sune po strmých svazích hor, vyhlídky z prosklené lanovky vznášející se nad údolím, procházky pralesem, kde jsme si i zazpívali, vyhlídky nad kolmými stěnami skal, ... Lepší bude, když se podíváte na fotky. Počkali jsme si na západ slunce, to byla nádhera, a potom vyrazili zpět k hotelu. Večeři jsme svěřili asijským restauracím v okolí našeho ubytování. Zítra nás čeká první zpívání. Myslete na nás!

15:08 SELČ / 23:08 místního času - Hotelem se rozezněl alarm a výzva k evakuaci. Ukázalo se, že si jeden z hostů zapálil na pokoji cigaretu. Hasiči, kteří přijeli, alarm deaktivovali. Už jsme všichni zpátky na pokojích a jdeme spát.


(zvuková nahrávka při alarmu v hotelu)

Tentokrát jsme na Flickr umístili i nějaká videa - rozhodně si je prohlédněte. A nezapomeňte na náš facebookový profil, který pro vás také aktualizujeme.

Začátek našeho zájezdu do Austrálie a hned takové vzrůšo! Jako první a zajisté ne poslední zážitek ze Sydney se do mé paměti ukládá návštěva Featherdale Wildlife Parku. Je to jeden z nejvíce obsáhlých parků plný australských divoce žijících zvířat. Mají zde více než 1700 jedinců z 280 druhů různých plazů, ptáků a savců. Nachází se nedaleko Modrých hor, které jsme mimochodem navštívili také. Je známý i pro své face-to-face setkání s různými živočichy. Nejenže si můžete udělat fotku s koalami nebo s volně pobíhajícími klokany, jako většina z nás, ale například také s nějakými ze 40ti druhů plazů z Pavilónu plazů nebo s hlučným opeřeným kamarádem z venkovní voliéry. No co dodat, prostě naprosto nepopsatelný zážitek pro pravého zvířecího fanatika!

Michaela Michálková

1. 7. 2018

Dnes byl den jako malovaný. Dopoledne jsme se procházeli po pobřeží Sydney a pořizovali propagační fotografie, zahleděli se ze skalnatých vyhlídek na nekonečné vody Tichého oceánu, nevynechali jsme ani návštěvu slavné Bondi Beach. Odpoledne jsme podřídili našemu prvnímu vystoupení tady v Austrálii. V sále Angel Place City Recital Hall s mimořádně dobrou akustikou jsme absolvovali zvukovou zkoušku a musíme pochvalně uznat, že hudba zní v tomto sále opravdu dokonale. Zavčas, abychom nezpívali s plnými břichy, jsme si krátkou procházkou kolem Muzea současného umění zašli na večeři. V italské restauraci jsme nabrali sílu (jen pro uklidnění - na fotkách, které časem nahrajeme, uvidíte, že úplně všichni jedli mj. pizzu, nutno však dodat, že nám připravili i jednu bezlepkovou, takže se nemusíte bát, že bychom opominuli dietní opatření). Potom už jsme se v prostorách koncertního domu soustředili na co nejlepší výkon. Na řadu jsme přijdeme jako poslední kolem 21:35 místního času.

1. 7. 2018 15:30 SELČ - Holky byly výborné. V sále Angel Place v centru Sydney, sále s mimořádně dobrou akustikou, dnes tekly slzy. Jitru po jeho vystoupení tleskaly ostatní sbory ještě i na chodbách cestou k šatně.

Program koncertu v Angel Place City Recital Hall:
Gloria Musica – Jan Míšek
Kyrie Eleison – Henk Badings
Les sirénes – Erika Budai
Brusič Mráz – Miroslav Raichl
Give Me Your Tired, Your Poor – Irving Berlin

2. 7. 2018

Jen půl hodinky navíc, ale jak je to poznat! Dnes jsme si trošku pospali. Na dopolední program jsme odcházeli z hotelu až po desáté hodině, tak jsme si to mohli dovolit. Náplní workshopu, kterého jsme se dnes zúčastnili, byla zejména práce na anglické výslovnosti v našich skladbách. A tak máme co pilovat - ó, á, aé, ou ... Od pořadatelů jsme dostali festivalová trika, materiály a jízdenky na veškerou hromadnou dopravou ve městě, včetně vlaků, tramvají a lodí. Toho určitě využijeme.
Kdybyste byli v Sydney, kam byste se chtěli nejvíc podívat a kde si dát oběd? Přesně tak jsme si to dnes zvolili my. Z konzervatoře je to do přístavu jen 5 minut, tak jsme se prošli a poobědvali na nábřeží přímo u slavné Opera House s výhledem na most Harbour Bridge a záliv plný lodí. Společnost nám dělali i všudepřítomní rackové, kteří pozorně sledovali, jestli by v nestřeženém okamžiku nemohli poobědvat také. Chvíli volna po návratu do hotelu někteří z nás využili k nákupu dárků a suvenýrů a k odpočinku. No a večer jsme se projeli místním vlakem, který je vlastně takovým metrem částečně v podzemí a částečně nad zemí. Jeli jsme do té slavné Opery. Dnes jsme se mohli díky lístkům od pořadatelů podívat dovnitř a shlédnout některé účastníky festivalu při jejich vystoupeních. Po bezpečnostní prohlídce jsme vstoupili do symbolu celé Austrálie, který zná snad veškerý svět. A zítra tady budeme zpívat! Po dnešní návštěvě se nám o tom možná bude i zdát, ale už za pár hodin to bude skutečnost a my vystoupíme na pódium jedné z nejikoničtějších staveb světa.

3. 7. 2018

O co jsme si včera více pospali, o to dříve vstáváme dnes. Ale nám to nevadí - jedeme totiž do zoo!!! A navíc lodí! Předevčírem jsme viděli na oceánu lodě, jak plují kolem ... kolem ... no prostě kolem části hladiny, což ale v oceánu není zase nic až tak moc divného, že? Ale on se najednou z té hladiny vznesl do výšky proud vody jako vodotrysk. A za chvíli zase, jen o kus dál. Nebylo pochyb, že kousek od nás proplouvají velryby, které se právě stěhují do míst, kde budou vychovávat mladé. Dnes poplujeme jen chvilku na lodi. Šance, že velryby uvidíme zblízka i my, je mizivá. A to i přesto, že potom budeme v zoo. Co se dá dělat. Ale my máme pro dnešní den i tak fantastické vyhlídky. Čeká nás vystoupení v Sydney Opera House.

Věděli jste, že architekta, který budovu opery v Sydney navrhl, napadl námět na její design, když loupal pomeranč a všiml si tvaru slupek? Tak teď už to víme my i vy.

16:40 SELČ / 00:40 místního času - Sotva jsme vyšli v lidových krojích před hotel, hned jsme upoutávali pozornost. A to nejen holky, ale i vedení, které budilo rozruch tříčtrtečními žlutými krojovými kalhotami. Ať jsme procházeli kudykoliv, lidé se za námi otáčeli, fotili si nás, vyptávali se, bavili se. Čím více jsme se blížili k Opeře, bylo lidem okolo jasné, kam míříme a proč a všichni nám začali vytvářet uličku na projití. Ještě než jsme vstoupili do Opery vchodem pro účinkující, pořídili jsme v krojích několik propagačních fotografií a videí.

Do zákulisí Sydney Opera House, šaten a dalšího zázemí pro účinkující, se hned tak někdo nedostane. My ano ;-) Dokonce jsme měli přímo v opeře zajištěnu večeři, takže jsme vyzkoušeli i úroveň místní restaurace. No a pak už následovalo rozezpívání, intenzivní koncentrace na vystoupení, nástup na pódium, krásný soustředěný výkon, úsměvy a projevy uznání na tvářích publika, gratulace v zákulisí, potlesk při průchodu zákulisím od personálu i ostatních účinkujících ... no a cesta zpátky na hotel. Je už pozdě, tak fotografie přidáme později.

Program koncertu v Sydney Opera House:
 Proč bychom se netěšili – Bedřich Smetana/ Arr. Milan Uherek
Ta Moravská brána – Otmar Mácha
Vynášení smrti – Bohuslav Martinů
Ej, Janku – Jan Vičar
Tancuj, tancuj – Miroslav Raichl

4. 7. 2018

Stejný hotel jako my si vybral i jeden smíšený sbor z Kalifornie, který přicestoval až včera. Tato zdánlivě nezajímavá skutečnost má však na nás vliv. Snídaně v hotelu jsou moc dobré, formou švédských stolů s nabídkou teplé i studené kuchyně, jídly na slano i na sladko, s ovocem, cereáliemi všeho druhu a rovněž s nejrozličnějšími druhy nápojů, rovněž teplými i studenými. Ovšem o co větší je výběr, o to menší je prostor pro posezení. A proto jsme se museli s americkým sborem domluvit na itineráři, kdy půjdou na snídani dříve oni a kdy my.

0:35 SELČ / 8:33 místního času - Dnes nás čeká z větší části volný den, kdy zůstane čas i na odpočinek. Za malou chvíli odcházíme na nácvik společných skladeb, potom se projdeme v centru města a odpoledne budeme odpočívat, spát, nakupovat, psát pohledy, jak kdo bude chtít.

07:35 SELČ / 15:33 místního času - Odpočíváme na hotelu, máme volné odpoledne. Dnes už nás čeká jen společná večeře v přístavu, kterou si spojíme s procházkou.

12:45 SELČ / 20:45 místního času - Povečeřeli jsme v přístavu s úchvatným výhledem na mrakodrapy okolo zálivu. Za chvíli ulehneme s tím, že zítra ráno si můžeme chvíli pospat. Na snídani půjdeme až v devět hodin. Zítra večer nás potom čeká soutěžní vystoupení.

Dnešní den byl jako malovaný. Hned od brzkého rána svítilo sluníčko, ulice žila tempem běžného dne, bylo příjemně, měli jsme spoustu času a dobrou náladu, a tak nám bylo líto jet vlakem v podzemí, byť to mělo být jen kousek. Místo toho jsme se rozhodli pro pohodovou procházku ulicemi Sydney. No vlastně jsme zabočili za dva rohy a už jsme se procházeli prosluněným Hyde Parkem, za nímž se nachází kostel, ve kterém probíhala zkouška všech sborů k nácviku společných skladeb. Přímo proti kostelu se mimochodem nachází sídlo Parlamentu státu Nový Jižní Wales, jehož hlavním městem je právě Sydney.

My jsme na zkoušku dorazili v krojích a to z jednoduchého důvodu. Po jejím skončení jsme se totiž prošli nafotit několik propagačních fotografií u Sydney Opera House za denního světla. Na přání většiny sboru jsme na nábřeží znovu i poobědvali. Je pravda, že nabídka restaurací i jídel přímo u Opery je zde opravdu bohatá a k tomu ta vyhlídka na přístav, mrakodrapy a Harbour Bridge je jedinečná. A navíc jsou zde jídla za nečekaně příznivé ceny.

I odpolední program jsme přizpůsobili přání většiny, ponechali jsme volno na odpočinek. Někteří ho využili na relax, někteří šli ve skupinkách nakupovat v okolí hotelu nebo na odpolední kávu, někdo se prospal.

Podle mobilní aplikace jsme prý dnes nachodili za celý den přes deset kolimetrů. Určitě k tomu přispěla i pohodová procházka na společnou večeři v zálivu v Darling Harbour, který je od hotelu asi 15 až 20 minut. Šli jsme za krásného teplého večera kolem kongresového centra, přes nápadité a velké dětské hřiště, po nábřeží a přes most Pyrmont Bridge. Ve vodě se zrcadlily rozzářené mrakodrapy všude kolem nás. Na večeři jsme se potkali, pojedli a popili společně s ostatními sbory. Ani zpátky, už po soumraku, se nám nechtělo sedět v dopravním prostředku, a tak jsme opět vyrazili pěšky, kochali jsme se barevnými odrazy světel nočního města na hladině, u námořního muzea se pohupovaly trojstěžníky a bitevníky, okolo vyhrávali místní pouliční umělci a celková atmosféra byla kouzelná. Spát jdeme s tím, že ráno nikam nespěcháme a můžeme si pospat.

5. 7. 2018

Dnešní den jsme zcela podřídili nejdůležitějšímu bodu celého pobytu zde - soutěžnímu vystoupení. Přestože jsme šli včera spát kolem desáté hodiny, někteří využili pozdní snídaně a vstávali až o půl deváté. Dopoledne jsme věnovali opakování skladeb a zkouškám sólistů. Když jsme kolem poledního vyrazili na chvíli do místní tržnice či spíše megatržiště, bylo to jediné spestření dnešního soustředěného dne. Teda ještě kromě pozdnějšího oběda. Ve čtyři hodiny jsme vyrazili do Sydney Town Hall se sálem pro zhruba 2000 posluchačů na akustickou zkoušku. Cesta nám trvala asi 10 minut. Ihned po otestování podmínek na pódiu a v sále jsme se ještě vrátili na hotel, abychom se soustředili, převlékli se a o půl sedmé již naladěni na soutěžní vystoupení vyrazili zpět na radnici se zdravě bojovnou náladou.

Sbory vystupující před námi byly na výborné úrovni. Teď jsme na řadě my. Už zní Ascendit Deus. Všechno běží, jak má. V Jiráskově Te laudamus taky všechno vyšlo. Třetí skladbou je Hoj, hura, hoj a sólisti jsou ... perfektní. A na závěr Gorale. Publikum jen zírá na hru tónů, fyzické potyčky, přesnost intonace a bezchybnou rytmiku. Poslední výskot, dupnutí a je konec. A auditorium vstává a tleská a tleská a tleská, volá a doslava jásá. Dokonce i potom, co jsme odešli. Ti, kteří nás vidí na chodbě a v zákulisí, spontánně tleskají i dlouho po našem vystoupení a volají "brávo!". Dokázali jsme to! Zúročili jsme vše, co jsme do přípravy vložili, zkušenosti i profesionální přístup před vystoupením. Ještě zůstaváme v hledišti do konce programu, abychom podpořili ostatní a potom už spěcháme k hotelu, rychle se převléct do civilu a honem na večeři. Ne proto, že by restaurace už brzo zavíraly, prostě už máme hlad, vždyť je deset hodin.

Ještě jsme v euforii. Myslíme na ostatní, kteří s námi nemohli jet, na učitele, paní ředitelku, ostatní zpěváky, rodiče a další lidi kolem sboru. I díky Vám jsme dnes mohli předvést, co to znamená, když se řekne Jitro. Užijte si hezký den, my si jdeme nechat zdát něco pěkného.

Program soutěžního vystoupení v Sydney Town Hall:
Ascendit Deus – Jacobus Gallus
Te Deum laudamus – Jan Jirásek
Hoj, hura, hoj – Otmar Mácha
Gorale – Jan Vičar

6. 7. 2018

Dnes má být nejteplejší den z celého pobytu zde, 24 °C, slunečno, vánek. Obloha je téměř bez mráčků. Což by mohlo být s ohledem na fakt, že se nacházíme na jižní polokouli, kde je v tyto dny zimní období, poněkud nečekané, ale místní nás ujistili, že takováto "zima" je zde běžná.

Na dopolední zkoušku, kde se opět sejdou všechny sbory k nácviku společných skladeb, půjdeme určitě pěšky, stejně jako předevčírem. Vlastně s jedním podstatným rozdílem - půjdeme v plavkách! Tedy nejen v plavkách. Samozřejmě. Ale budeme je mít na sobě. A sebou ručníky (domluvili jsme se v hotelu, že si můžeme vzít jejich) a něco na převlečení. Proč? Jen nebojte, brzo se to dozvíte...

Zkouška probíhala velice dobře a tak jsme mohli už s předstihem vyrazit na dnešní dobrodružství. V přístavu jsme se nalodili na trajekt, který s námi 20 minut plul zálivem, až jsme přistáli v Manly Wharf. Po vylodění jsme prošli hlavní ulicí této části města, která má asi 300 metrů a najednou jsme byli zase u vody. Tentokrát však již na pobřeží Tichého oceánu. Dnes tedy zrovna moc tichý nebyl a to díky větru, zato jsme však mohli obdivovat vlny, které na Biřiče nebo 'Stříbrňáku' nikdy nebudou. Chvíli jsme se procházeli po rozlehlé písčité pláži, sluníčko intenzivně svítilo, takže i za větru jsme pocitovou teplotu vnímali vyšší než udávaných 24 °C. A když jsme popošli na malou ale útulnou a skalami obklopenou písčitou pláž, kde byl vítr výrazně oslaben, přišlo slibované překvapení. Skutečně jsme se šli koupat do vod Tichého oceánu.

(Fotografie z koupání na webu nehledejte, respektujme soukromí, fotky budou zpřístupněny pouze přímo členkám sboru.)

I když jsme ve vodě nebyli moc dlouho, zážitek to byl! Ale zaprvé nás ještě čeká zpívání a zadruhé jsme ještě nebyli na obědě a při koupání vyhládne. Najedli jsme se u pláže, kochali se sluníčkem a užívali si vln, co to šlo. Tak šlo to do tří hodin, potom už jsme museli na trajekt zpátky do centra a odtud osm minut vlakem/metrem k hotelu. Opláchli jsme se od soli a pověsili plavky. Dál už následovalo odpočívání a soustředění na vystoupení, které nás dnes ještě čekalo.

Už při příchodu do kostela St. James Church nás ostatní nadšeně zdravili a při nástupu jsme se dočkali ovací, jako bychom právě dozpívali Gorale. Celé vystoupení se nám povedlo a protože jsme účinkovali jako první, mohli jsme si potom v klidu vyslechnout ostatní sbory. Večerní procházka ulicemi Sydney a zasloužená večeře je posledním zážitkem dnešního krásného dne.

Tak není. Ještě jsme se dozvěděli, že jsme byli porotou vybráni k účinkování při závěrečném galakoncertu. To je pro nás čest.

Program koncertu v St. James Church:
Pueri concinite – Jacobus Gallus
Regina coeli – Johannes Brahms
Ave Maria – Franz Biebl
Salve Regina – Petr Řezníček

7. 7. 2018

Posnídali jsme, dobře se oblékli kvůli větru a zanedlouho už jsme se kolébali na vlnách zálivu, který je středobodem celého Sydney a větví se do jednotlivých částí města podobně jako prsty na ruce.

Plavba trvala přes hodinu a to jsme rozhodně neviděli všechny části zálivu. A není divu, vždyť některé části Sydney jsou od sebe vzdáleny i přes 50 kilometrů. Větrné počasí nás donutilo občas opustit nekrytou část paluby, ale užili jsme si to, i společné fotografie v tričkách jsme zvládli.

Pozdnější oběd nám umožnil, abychom při poslední společně zkoušce nezpívali s plnými žaludky. Zkouška tentokrát probíhala i s orchestrem, však také už dnes večer převedeme, co jsme zde několik dní cvičili. A večer rovněž proběhne vyhlášení výsledků. Konečně se dozvíme, jak naše vystoupení hodnotila porota. No, uvidíme, vlastně uslyšíme. Na závěrečném Galavečeru se představí různá tělesa - symfonický orchestr, čínský soubor s lidovou hudbou, taneční skupina a jeden sbor. Jeden. Ze všech sborů jen jeden - Jitro.

Takže nás čeká ještě jedno zpívání. Poctivě se na něj připravujeme, ale v hlavě už se nám začínají honit první myšlenky, že po návratu na hotel, ač se to nezdá, budeme už muset balit. Ráno odevzdáme kufry do úschovy hotelu, půjdeme se naposledy podívat do ulic města, které si někteří z nás doslova zamilovali, a v 18 hodin nás už u hotelu vyzvedne autobus a odveze nás na letiště. Ale to až zítra a dnes je dnes. Takže se jdeme obléknout na naše poslední dvě účinkování a až se dozvíme vyhodnocení soutěže, dáme Vám vědět.

Program vystoupení při galakoncertu v Sydney Town Hall:
Te Deum laudamus – Jan Jirásek
Hoj, hura, hoj – Otmar Mácha
Gorale – Jan Vičar

a dále společné skladby s ostatními sbory a orchestrem:
Zadok The Priest  Georg Friedrich Händel
Fantasia on Australian Folk Tunes  Ralph Hultgren
Hallelujah (Messiash) Georg Friedrich Händel

8. 7. 2018

Ti z vás, kteří čtou naše zprávy krátce po jejich zveřejnění, mohou být zmateni datem, pod kterým se tyto řádky objevují. Ale tady v Austrálii už opravdu máme neděli. Čímž vás nijak nechceme obrat o sobotní podvečer. Ale včerejší program se protáhl, poté jsme byli na večeři a ejhle, je už po půlnoci.

Abychom to neprotahovali, protože všichni asi čekáte na výsledky soutěže a my musíme balit - MÁME ZLATO! Získali jsme nejvíce bodů ze všech soutěžících. Proto jsme také byli vybráni, abychom jako jediný sbor účinkovali v rámci Galavečeru. Po vyhlášení výsledků vypukla velká párty pro všechny zúčastněné, kde jsme oslavovali a poněkud se zdrželi.

Krevety, chobotnice, wasabi, tuňák, losos, spousta mističek s obsahem, který neumíme pojmenovat, i tak může vypadat večeře. Někteří jsme si ji i přes značně pokročilou hodinu dopřáli. A teď už nezbývá, než obětovat část spánku a před usnutím sbalit kufry. Také budeme muset zrušit naše "mediální studio", ze kterého jsme posílali zprávy a kde jsme zpracovávali a publikovali fotografie a videa.

Dnes nás ráno čeká odevzdání kufrů do úschovy. Zbývá asi už jen jediná věc, kterou by si kdokoliv na našem místě ještě přál zažít, než tuto převelice krásnou zemi opustí. Moc bychom toužili zblízka zahlédnout alespoň jednu velrybu. Dopoledne budeme mít jednu jedinou šanci. Možná to nevyjde, ale neztrácíme naději, že během plavby lodí za velrybami skutečně nějakou uvidíme. Po návratu poobědváme, vyzvedneme si kufry a potom už nás autobus poveze na letiště a začne více než třicetihodinová cesta domů. Je to dlouhá cesta. A moc se nám tu líbí. Ale přesto už se těšíme, až vás zase uvidíme a budeme s vámi.

Když to půjde, ještě se vám z cesty ozveme, když ne, přistát v Praze bychom měli v pondělí krátce po třinácté hodině a kolem šestnácté hodiny dorazíme ke sborovému domečku. Tak si užijte ještě sobotu, myslete na nás v neděli a v pondělí AHOJ!

Je konec školního roku a Královéhradecký dětský sbor se vydává na historicky první cestu do daleké Austrálie, a to konkrétně za účelem účasti na Australian International Music Festival.

V rámci celého turné sbor vystoupil celkem na čtyřech koncertech s odlišným programem. Mezi nimi samozřejmě nesměl chybět ryze folklorní ani církevní repertoár.

Odměnou za provedení náročných skladeb nám byly návštěvy zajímavých míst v okolí Sydney, ku příkladu Featherdale Wildlife Park, kde jsme mohli vidět a pohladit si zvířata typická pro australské klima, Scenic World s impozantní přírodou a Echo Point s vyhlídkou na proslulé Tři sestry při západu slunce. Dále jsme navštívili Taronga ZOO, vyhlídkovou lodí objeli celé pobřeží Sydney s výhledem na největší dominantu hlavního města Austrálie – Sydney Opera House. Člověk by řekl, že jej stejný pohled omrzí, v tomto případě je však opak pravdou. Pohled na Sydney Opera House vás zaručeně nikdy neomrzí, i když jí uvidíte milionkrát.

Mezinárodního festivalu se účastnila nejen pěvecká uskupení, ale i orchestry a taneční skupiny z celého světa. USA, Nový Zéland, Čína, Austrálie, Česká republika – mezi všemi těmito státy se utvořila nová přátelství. Myšlenku mezinárodního festivalu podpořilo i společné provedení tří skladeb.

Součástí festivalu byl i soutěžní hodnocený program. Ten náš byl porotou oceněn zlatou plaketou. Máme neskutečnou radost, ale musíme jít spát. Zítra totiž vyrážíme na velryby.

Košťálová Dominika

8. 7. 2018 - pokračování

Velrybu??? ANO, VIDĚLI!!! A ne jednu! Celou skupinu. A další plavaly v okolí. Na nekonečné hladině Tichého oceánu jsme společně s nimi strávili skoro dvě hodiny. Pozorovali jsme mámu s mládětem i ostatní, jak se blíží k hladině, vydechují s gejzírem vody nad sebou, jak noblesně se na hladině pohybují a jejich veliká ocasní ploutev ladně vplouvá zpět pod hladinu, aby se za chvíli vynořila další jedna nebo dvě velryby, kdybychom se snad toho představení stále nemohli nabažit. Katamarán se kolébal na vlnách, na čistě modré obloze bylo jen sluníčko a my tak nějak stále nevěřili, že je nám opravdu dovoleno tyto mimořádné a elegantní obry oceánu s úctou doprovázet několik kilometrů na jejich migrační trase na sever.

Vůbec byl dnes den bohatý na zážitky, hodně jsme toho dnes viděli a ledacos i snědli. Schválně, zkuste si tipnout, co dnes vnímali naše oči a co chuťově pohárky. Už jen ten seznam je zajímavý: pelikán, albatros, krokodýl, klokan, emu, velryba, krab, mušle, chobotnice. Ne, vážně, na chvilku přestaňte číst dál, pohrajte si s fantazií a zkuste si tipnout. Se vším výše jmenovaným jsme se dnes opravdu setkali. A nebyli jsme v zoologické zahradě! Máte tipy? Dobře, jdeme na to. Že jsme viděli velryby, to už víte. Často kolem nich létali rackové a albatros (tady, předpokládám, jste se ještě trefili, ale dál to bude zajímavější, to nám věřte). Po návratu z plavby po oceánu jsme zamířili na oběd a následně na rybí trh, největší jaký můžete na jižní polokouli navštívit. Vůně ryb přilákala i pelikána, který nám na parkovišti klidně létal nad hlavou sem a tam, tam a sem. Uvnitř v tržnici jsme doslova zírali na obří, ale fakt obří a živé kraby a langusty, dále na chobotnice, všelijaké mušle, šneky, lososy,... Nemá smysl vyjmenovávat všechno, co v mořích snad po celém světě plave a dá se tady čerstvé zakoupit. Nestíhali jsme se dívat kolem sebe, něco takového nevidíte každý den. A většinu z toho bylo možné hned na místě i ochutnat v některé z celé řady restaurací a stánků okolo. No a teď pozor, protože z toho, co jsme dnes viděli a nejedli, jsme už všechno vyjmenovali! Tak co, tipovali jste správně??? Úmyslně jsme Vám tak trochu zatajili podrobnosti o dnešním obědě a teď už asi chápete proč. Náš dnešní průvodce Beny nás zavedl do nejstarší části Sydney, The Rocks, do restaurace jako z dob zámořských objevů, kde jsme poobědvali pizzy, ale jak už je nyní jasné, nebyly tak úplně běžné. Kromě pizzy s dýněmi jsme na stůl dostávali i další s krokodýlem, no a třetí varianta byla s emu a klokaním masem. Tak co? Jo jo, taky jsme byli překvapení. Možná vám to přijde nevhodné, ale my jsme si opravdu pochutnali. Maso z emu připomínalo strukturou kachnu, vždyť to je taky pták. Klokaní maso připomínalo ... vlastně nic nepřipomínalo. Bylo jemné, lehce nasládlé, delikatésní. A krokodýl vyvolával vzpomínky na mleté hovězí. To abyste věděli, až si budete jednou v Austrálii objednávat jídlo. A jen na okraj, veškeré maso pocházelo od zvířat z farem. Ostatně emu se chová na farmě i u nás.

Jednou z dominant Sydney je kromě Opery také věž, která svou výškou připomíná slavnou 'Eifelku' v Paříži. Zbylo nám trochu času, tak jsme si řekli, že se podíváme na celé město z výšky ve světle zapadajícího slunce. Že jsme museli čekat na výtah do výšky tři sta metrů přes hodinu, nebylo tak nepříjemné jako fakt, že kvůli čekání i na cestu dolů bychom přišli pozdě do hotelu, odkud nás má autobus odvézt na letiště. Nezbylo, než požádat personál, aby nás mimořádně protlačil přes frontu čekajících lidí dopředu. Tímto se všem ještě jednou omlouváme (snad si to tu v češtině přečtou). Navíc pro nás přijel řidič autobusu až k věži, takže jsme u hotelu jenom vyběhli pro kufry a už jsme to 'mastili' ulicemi směrem k letišti. Ve stejném autobusu krátce před námi seděl dívčí sbor z Nového Zélandu a mluvil prý o nás v superlativech. Když dívky zjistily, že jako další poveze řidič nás, speciálně kvůli nám autobus vyčistili. Tak tentokrát dodatečně moc děkujeme!

Odbavení na letišti ani bezpečnostní kontrola pro nás nebyli nic nového, stejně jako ochotný personál Qatar Airways, jejichž Airbus A380 nás dopravil do Dauhá. Letěli jsme v čase australské noci, většinu ze 14 hodin jsme tak prospali. Ovšem ranní východ slunce nad Etiopií, Erytreou, Spojenými Arabskými Emiráty a Perským zálivem ve výšce přes dvanáct kilometrů to byl zážitek. V Dauhá je opravdu horko, 40 °C. Ani vítr nepomohl, aby se lépe dýchalo, ba naopak. Vzduch byl promíchaný s písečným prachem. Osvěžující ubrousky na palubě klimatizovaného letadla nám opravdu přišly vhod. Teď už zbývá jen těch pár hodin z Kataru do Prahy a potom svým způsobem nejdelší cesta z letiště do sborového domečku. Už se vážně těšíme domů.

9. 7. 2018

Konečně jsme zase doma. Užijte si dodatečně přidané fotografie a videa a zbytek léta.

Login

Přihlášení do intranetu
Intranet je určen členům sboru a jejich rodinným příslušníkům

Nemáte-li přístup, kontaktujte ředitelku školy na adrese zus@jitro.cz




Nahoru